Kultura21.cz

Vždycky ji bavilo vymýšlet si příběhy a přehrávat si je v hlavě. K samotnému psaní se dostala později, ale když ji to nevyšlo s knížkou, kterou napsala, tak psaní ze svého života vypustila. Pak se ale k psaní opět po letech vrátila a letos se stala Věra Štědronská se svojí vánoční pohádkou Kde bydlí Andělky vítězkou Literární soutěže našeho magazínu Kultura21.cz.

Jak jste se dostala k psaní? Psala jste si v dětství nějaké pohádky, povídky nebo deníky?

Vzpomínám si, že jsem na základní škole napsala pár vlastních textů k písničkám, které se mi tehdy líbily. Ale kromě slohových prací a různých esejů, jsem se psaní nevěnovala. Ovšem bavilo mě vymýšlet a v hlavě si „přehrávat“ různé příběhy jakoby to byly filmy nebo seriály na pokračování. Třeba večer před spaním, nebo při cestování městskou hromadnou dopravou. A často jsem si v nich zahrála i hlavní roli.

Až asi ve třiceti letech, když jsem byla na mateřské dovolené, jsem napsala příběh, který by dnes zapadal nejspíš do žánru fantasy. Dokonce jsem si dodala odvahu a poslala rukopis do jednoho nakladatelství. Přišla mi odpověď, že příběh je sice pěkný, dobře napsaný, ale bohužel nevyhovuje požadavkům nakladatelství. Dnes by byla situace možná jiná. Fantasy příběhy jsou dost v oblibě. Naneštěstí jsem tento neúspěch brala jako znamení osudu, které mi říkalo, že bych se raději měla věnovat něčemu jinému, než je psaní, a tak chudák rukopis skončil u nás na chatě v kamnech.

Před čtyřmi lety, shodou okolností opět na chatě, mě napadlo, že bych mohla zkusit zase něco napsat. Že by možná stálo za to využít to, co člověk v životě sám zažil, anebo slyšel vyprávět od ostatních. Takže teď v mém počítači odpočívá a na vhodnou chvíli čeká něco kolem sto dvaceti stran, z mého pohledu pohodového a snad i zábavného čtení. Je to takový odlehčený pohled na svět, rodinu a partnerské vztahy z ženské perspektivy. A je v něm dokonce i místo pro trochu nadpřirozena.

Co vás přimělo k tomu, že jste se přihlásila do Literární soutěže o vánoční pohádku internetového magazínu Kultura21.cz?

Za to může moje mladší dcera. Věděla o mém druhém neúspěšném pokusu probojovat se do literárního světa (právě s tím výše zmíněným dílem), a protože zná moji ne příliš trpělivou povahu a mnohdy unáhlená rozhodnutí, tak dělala všechno možné, aby mě povzbudila a donutila zkoušet štěstí dál. Poslala mi seznam aktuálních soutěží pro letošní rok. Přes něj jsem se proklikala až na vámi vyhlášenou soutěž. A tohle téma bylo přesně pro mě. Miluji Vánoce, Malou Stranu a anděly. Navíc jeden vánoční pohádkový námět jsem už nějakou dobu nosila v hlavě – Andělky. Byla to tedy jasná volba.

Jak se vám vánoční pohádka Kde bydlí Andělky, která soutěž vyhrála, psala? Co vás inspirovalo při jejím psaní?

Začala bych tou inspirací. Jak už jsem řekla, miluji Vánoce, Malou Stranu a anděly. Uznejte, že vánoční Praha a především vánoční Malá Strana, to je nádherné a magické místo. Pro zázraky a pohádky jako stvořené. A andělé se sem výborně hodí.

Nápad přišel během jedné vánoční rodinné procházky přes Karlův most. Zastavili jsme se nad Kampou. Idylický podvečer, zasněžené domy ve světle luceren. A jak jsem se tak zasněně dívala z mostu dolů, najednou jsem je tam viděla – Andělku, oživlého kamenného lva i malou holčičku, tehdy ještě bezejmennou.

Původní nápad s Andělkami byl míněný jako soubor několika příběhů spojených ústřední trojicí Valentýnka, Andělka a lev. Vzhledem k omezenému rozsahu soutěžního příspěvku se tedy do soutěže dostala zkrácená verze, která obsahuje začátek a konec té prvotní varianty. Právě to zmíněné omezení textu se ukázalo během psaní jako dost velký problém. Musela jsem často doslova osekat některé úseky a zkrátit věty tak, abych se vešla do povoleného množství znaků. Vždycky jsem se totiž rozepsala a v zápalu nadšení zapomněla kontrolovat počet úhozů. Ale nakonec to byla zajímavá výzva. Říká se, že méně je někdy více a v tomhle případě se to potvrdilo.

Už jste se někdy zúčastnila podobných literárních soutěží?

Ano, v loňském roce jsem do jedné soutěže poslala román a letos jsem se zúčastnila, kromě vaší soutěže, ještě dalších dvou, do kterých jsem přispěla několika básněmi. V jednom případě z toho bude autorské čtení a na druhý výsledek čekám.

Co vás baví na psaní? Je to ta možnost, přenést se do jiných světů?

Přesně tak. Je to jedinečná možnost, jak prožívat jiné příběhy v jiných světech, jak řešit jiné problémy, než jsou ty moje. Možná je to něco jako únik od reality. A to člověk občas potřebuje.

Jaká jste čtenářka? Máte oblíbeného autora nebo žánr? Zaujala vás v poslední době nějaká knížka?

Čtu ráda a čtu hodně. Ale rozhodně nejsem to, čemu se říká náročný čtenář. Já si potřebuji při čtení odpočinout. Mám ráda detektivky, humoristické romány a z vážnějších témat historické romány z českých dějin. Navíc jsem dost konzervativní, takže svoje oblíbené knihy si s radostí přečtu i opakovaně. Občas sáhnu i po nějaké klasice z knihovny po mých rodičích.

Mezi mé oblíbené autory patří Václav Erben, Agatha Christie, Jo Nesbo, James Herriot nebo P. G. Wodehouse. A nesmím zapomenout na mého favorita – Jirotkova Saturnina. Nedávno se mi do ruky dostaly dvě knihy, které jsem přečetla doslova jedním dechem – Kde zpívají raci a Vlaštovčí kopec. Možná to znáte – začnete číst a nemůžete přestat. V rychlosti obstaráte hladovou rodinu, něco málo poklidíte a rychle se vracíte k rozečtenému příběhu.

Foto: archiv Věry Štědroňské