Kultura21.cz

Vyrůstala jste v hudebním prostředí a váš tatínek byl jazzový hudebník. Jako dítě jste si zahrála v komparzu filmu Yentl, který v roce 1983 v Praze natáčela slavná Barbra Streisand. Jak na tu dobu vzpomínáte? Vždy jste chtěla být zpěvačkou?

Od malička jsem byla taková malá „opička" – předváděla jsem se při každé příležitosti. Kdykoli přišla návštěva, zpívala jsem, tančila a tatínek mě vždy rád povolal, abych předvedla nějaké kabaretní číslo. Touha být na jevišti byla tedy přirozená a zpěvačkou jsem chtěla být odjakživa. Ale zároveň jsem byla i sporťačka – lákala mě sportovní škola, kam mě rodiče nakonec neposlali, takže jsem místo toho dál „šaškovala". A vlastně jsem na to nakonec získala i diplom – i když o mnoho let později. Vystudovala jsem totiž katedru Nonverbálního a komediálního divadla na HAMU u legendárního Borise Hybnera. A to mi dalo neuvěřitelný základ pro moje vystupování na pódiu. Díky tomu se na jevišti cítím přirozeně, nebojím se vstoupit do prostoru, hrát si, improvizovat a hlavně – předat divákům energii a radost z hudby.

Působíte jako jazzová zpěvačka. A poprvé jste koncertovala ve svých osmnácti letech na jazzovém festivalu v americkém Sacramentu. Proč právě jazz, čím vás zaujal? Bylo to tím, že jste v tomto prostředí vyrůstala?

Určitě v tom sehrálo roli prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. U nás doma se pořád zkoušelo, táta měl jazzovou kapelu a já byla neustále někde poblíž. Máma se starala o muzikanty – čajíčky, kafíčka, palačinky… a dnes to dokážu ocenit i já, když se starám o kapelu při našich zkouškách. Táta mě zásoboval CD s jazzovými zpěvačkami, miloval Ellu Fitzgerald a Judy Garland, koukali jsme spolu na jazzové muzikály, hrála a poslouchala se jen jazzová hudba – zkrátka ideální podhoubí. Láska ke zpěvu a jazzovým zpěvačkám mi zůstala. Více než 20 let jsem zpívala hlavně swing, který je specifickou součástí jazzu – houpavý, hravý, plný energie. Kopírovala jsem styl zpěvaček z let 1930 – 1945 a naučila se snad 200 písní. Není snadné vystoupit z této škatulky, a i když dnes zpívám modernější jazz i židovské písně, lidé si mě stále spojují se swingem a jeho „sladkým“ zvukem. A to je vlastně krásné – je to součást mé hudební cesty.

Vystupovala jste s Pražským synkopickým orchestrem, také s Pražským swingovým orchestrem. Během let 2008 – 2019 jste se svoji kapelou Petra Ernyei Quartet sjezdila Evropu. A od roku 2019 vystupujete v triu s kytaristou Adamem Tvrdým a kontrabasistou Petrem Dvorským. Kromě Evropy jste zpívala také v Kanadě, USA nebo v Indii. Kde vás to nejvíce oslovilo?

Cestování je pro mě nejen součástí profese, ale i obrovským dobrodružstvím. Miluju ten pocit být na letišti, nasednout do letadla, přistát v novém prostředí, nasávat atmosféru města, poznávat místní kulturu, ochutnávat jídlo… Ale co je vždycky nejdůležitější – publikum. To tvoří pravou energii koncertu, bez ohledu na to, kde se nacházím. V Česku koncertujeme s projektem věnovaným židovským autorům a mít možnost zpívat v synagogách – od těch malých až po ty majestátní – je vždycky magický zážitek. Nejvíc uvolněná atmosféra bývá na festivalech, kde se lidé přicházejí bavit a hudbu si naplno užít. A když se spojí ta správná atmosféra, publikum a hudba, pak se zpívá úplně samo!

Založila jste hudební festival VOCAL – noc zpěvaček, kterým jste navázala na projekt Vokalíza, který v letech 1981 – 2000 organizovala jazzová zpěvačka Jana Koubková, která je patronkou festivalu. Co vás přivedlo k tomu, tento festival založit?

Bylo několik důvodů, proč jsem se rozhodla založit festival VOCAL – Noc zpěvaček. Od dětství miluji zpěv, sama se mu věnuji profesionálně a zároveň mám silnou touhu propojovat umělce i publikum. Chtěla jsem vytvořit prostor, kde by mohly zazářit talentované zpěvačky, skladatelky a textařky, a kde bychom mohli oslavit ženskou hudební tvorbu v celé její kráse. Jedním z hlavních motivů bylo ukázat lidem, jaké hudební poklady tady máme – kolik skvělých zpěvaček tvoří vlastní hudbu, píše si texty a jde s kůží na trh. Chtěla jsem, aby diváci měli možnost slyšet je na jednom místě, zažít jejich energii a osobitost. Zároveň chci ukázat i tu druhou stranu – jak náročné je se v hudebním světě prosadit, hledat příležitosti, bojovat o prostor a nenechat se odradit tím, když vám na desítky e-mailů nikdo neodpoví.

Tento festival je oslavou žen, které tvoří, skládají a zpívají vlastní hudbu. Je to místo, kde mohou svobodně vyjádřit sebe samy, předat publiku svou energii a emoce. A diváci? Ti jsou nedílnou součástí celého zážitku. Bez nich by to všechno nemělo smysl. Na každém koncertě cítím neuvěřitelný příval energie, propojení mezi hudebníky a publikem – a to je přesně to, co mě na tom baví nejvíc.

Festival se zaměřuje na oslavu ženského zpěvu a poskytuje platformu pro zpěvačky z různých hudebních žánrů. Představuje špičkové vokalistky české a slovenské scény. Jednou jste řekla: „Spojila jsem dohromady skvělé zpěvačky, abych ukázala lidem, jaké máme úžasné poklady.“ A mezi ně patří Jana Koubková, Mirka Novak, Markéta Foukalová, Ridina Ahmedová a Simona Hulejová alias Sella Luna, které se na festivalu představily v roce 2023. Ve druhém ročníku to byly Yvonne Sanchez, Gabriela Vermelho, Marta Marinová, Veronika Vítová, Zdenka Trvalcová, Pavla Baráková. A samozřejmě nechybíte ani vy. Jaké to je být na scéně s takovými, jak říkáte, úžasnými pěveckými poklady?

Já už se nemůžu festivalu dočkat! Fascinuje mě rozmanitost ženských hlasů – jejich barva, síla, citlivost i jedinečnost. Každá zpěvačka přináší něco jiného, něco vlastního, a to je na tom nejkrásnější. Místo abych o tom pořád jen mluvila, rozhodla jsem se to lidem ukázat – a naservírovat jim tuto hudební hostinu během jednoho večera. A protože jeden večer mi začal být málo, přidala jsem letos i druhý den v úplně jiném prostředí – ve výjimečné Winternitzově vile, kterou navrhl slavný architekt Adolf Loos. Tato architektonická perla nabídne jedinečné spojení hudby, historie a intimní atmosféry. Diváci zde budou mít možnost zažít koncerty zpěvaček z minulých ročníků v prostředí, které svou útulností a estetikou umocní hudební prožitek. Tento den přinese hlubší propojení mezi umělci a publikem a umožní návštěvníkům vnímat hudbu v harmonii s architekturou a jedinečným geniem loci vily.

Kromě koncertů jsou nedílnou součástí festivalu i pěvecké workshopy. První den v Jazz Docku povedu workshop já spolu s úžasnou zpěvačkou Mirkou Novak a druhý den ve Winternitzově vile předá své zkušenosti naše přední šansonová interpretka Radka Fišarová.

A jaké to je sdílet scénu s tak skvělými zpěvačkami? Upřímně – je to neobvyklé! Většinou jsme na pódiu samy, takže když se ocitneme vedle jiných profesionálek, někdy cítíme lehký ostych. Ale ve finále je to neskutečně obohacující a inspirativní. Každému bych přála si to alespoň jednou vyzkoušet! A občas se o tu radost podělím – některé diváky dokonce pozvu na pódium, aby si tu atmosféru vyzkoušeli na vlastní kůži. 

Třetí ročník se uskuteční letos v dubnu v pražském klubu Jazz Dock. Na festivalu se každý rok představí šest zpěvaček. Na koho se mohou zájemci festivalu letos těšit?

Třetí ročník festivalu VOCAL – Noc zpěvaček se letos poprvé rozšiřuje na dva dny. První večer proběhne tradičně v pražském klubu Jazz Dock, druhý den se festival přesune do výjimečné atmosféry Winternitzovy vily. Termín festivalu je 11. a 12. 4. 2025.

V Jazz Docku se letos představí šest skvělých zpěvaček, každá z nich s jedinečným hudebním přístupem a osobitým stylem. Ze Slovenska přijede Júlia Kozáková, která propojuje romské hudební tradice s moderním folkem. Lenka Novotná z kapely Colorful People okouzlí publikum latinskoamerickými rytmy a kromě zpěvu se představí i jako baskytaristka a hráčka na cajon. Českou jazzovou scénu zastoupí Elena Sonenshine, uznávaná jazzová zpěvačka a muzikantka s bohatými zkušenostmi. Dorota Barová, zpěvačka a cellistka jedna z nejzajímavějších žen naší komorně laděné, folk-jazzovo-world music scény. Publikum se může těšit i na energické Yellow Sisters – ženské vokální trio, které slaví 20 let na scéně a v Jazz Docku odstartuje své jubilejní turné. A jako objev roku jsem vybrala Barboru Kafkovou, talentovanou a pracovitou zpěvačku, která má podle mě velký potenciál. Ráda propojuji nové tváře s etablovanými umělkyněmi, protože věřím, že právě tato kombinace je pro festival i pro publikum obohacující. A samozřejmě nebudu chybět ani já – celý festival organizuji, moderuji a nakonec si s radostí také zazpívám! Předprodej vstupenek na stránkách Jazz Docku  a Winternitzova vila 

Vedete také projekt Písně židovských autorů s názvem Ze synagogy do Hollywoodu, s nímž koncertuje jak v České republice, tak v zahraničí. Čím vás zaujala a oslovuje židovská hudba?

Odmalička jsem byla součástí pražské židovské obce, protože můj tatínek byl židovského původu. Tak jako jsem přirozeně nasávala jazz, bylo pro mě židovské prostředí samozřejmou součástí života. Ke zpěvu židovských písní jsem se vrátila v pozdějším věku, když mě oslovila rodina paní Grozdanovičové, přeživší koncentračního tábora v Terezíně, abych zazpívala na jejím pohřbu. Byl to velmi silný a emotivní moment, při kterém jsem si znovu uvědomila, jak hluboko ve mně tato hudba rezonuje.

Začala jsem se více zabývat písněmi židovských autorů – od tradičních sefardských melodií Španělska a Portugalska, přes hebrejské písně až po slavné americké skladatele 20. století, jako byli George a Ira Gershwin, Irving Berlin nebo Oscar Hammerstein. Tato hudba mi dává pocit, že se do ní mohu naplno ponořit a autenticky ji prožít.

Nyní připravuji nový autorský hudební projekt o sefardských ženách, který mě zavádí do hluboké historie. Sefardští Židé žili ve Španělsku až do roku 1492, kdy byli vyhnáni, zavražděni nebo donuceni ke konverzi. Ve svém projektu se zaměřuji na příběhy žen, které musely uprchnout nebo změnit svou víru, aby přežily. Nedávno jsem byla ve Španělsku, kde jsem čerpala inspiraci přímo v místech, kde sefardští Židé kdysi žili. Na konci roku 2025 bych ráda představila alespoň část tohoto projektu – pro mě osobně je důležité nejen interpretovat hudbu, ale také ji tvořit a přinášet nové příběhy k životu.

Působíte také jako lektorka zpěvu a organizuje pěvecké workshopy. Jaké to bylo, když jste v roce 2022 pro veřejnost zorganizovala v Jazz Docku pěveckou masterclass se světoznámou francouzskou zpěvačkou Cyrille Aimée v rámci jejího evropského turné? Co vám to dalo a jak vás to ovlivnilo? V jednom rozhovoru jste řekla, že to byl pro vás zážitek.

Ach, Cyrille… mám ji tolik ráda. Jako zpěvačku, muzikantku i člověka. Je to výjimečná osobnost. Poprvé jsem ji slyšela zpívat píseň *Just the Two of Us* s kytaristou Diegem Figueiredem asi před třinácti lety. Tenkrát jsem při jejím zpěvu usnula a zdál se mi sen – zpívaly jsme spolu v jazzovém klubu v Portugalsku. Když jsem se probudila, napsala jsem jí email o svém snu a zároveň jí vyjádřila obdiv k jejímu zpěvu. Druhý den mi odpověděla, jak moc ji to potěšilo, a že se určitě někdy potkáme. A tak se i stalo.

Když v roce 2022 přijela do Prahy na koncert, neváhala jsem a využila příležitosti zorganizovat den předtím pěvecký workshop v Jazz Docku. Byla to pro mě skvělá zkušenost. Měla jsem možnost být přímo na pódiu, zatímco mě Cyrille koučovala. Její přístup byl inspirativní – říkala spoustu důležitých věcí, které pro nás zpěvačky mají hluboký význam. Z jejího učení čerpám dodnes a tato masterclass mi dodala odvahu i nové podněty do mé vlastní práce s hlasem.

Čím vás hudba stále tak fascinuje? Posloucháte ji i v soukromí? A umíte vůbec odpočívat? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Hudba je pro mě okamžitým napojením na emoce – stačí první tóny a jsem v jiném světě. Ráda se nechávám unášet a doslova se v hudbě koupu. Na koncertech oblíbených zpěvaček často brečím nebo jen fascinovaně sedím a nemohu ani zatleskat. A to platí nejen pro zpěv, ale i pro instrumentální hudbu. Potřebuji ji cítit naživo, mít ji blízko. Když chodím po městě, hudbu si pouštím do sluchátek, doma ji poslouchám pořádně nahlas. Nemám hudbu jako kulisu – poslouchám pozorně, s plnou přítomností.

Nejraději mám snídaně s mým milým mužem, kdy si něco pustíme a ani nedutáme a pak to pěkně probereme. A odpočívat teda umím dokonale. Naučila jsem se to a už se za to nebičuju, že nic nedělám. Ráda koukám na sportovní přenosy, hudební dokumenty nebo videa, poslouchám podcasty, miluju vařit a to je snad největší relax a mám několik rozečtených knih a také relaxuji u piána a zpívám si. A cestování! To je moje.

Petra Ernyeiová:

• Narodila se v roce 1975. Jejím otcem byl uznávaný hudebník na poli tradičního jazzu Andrej Ernyei (1944 – 2009).
• V letech 2000 – 2003 studovala na Katedře nonverbálního a komediálního divadla na pražské HAMU.
• Alba – Who Loves You (1999), lue and Sentimental (2003), So Many Star (2009), To jsem já /This is me (2022).
• Vystupovala na Slovensku, Německu, Maďarsku, Francii, Portugalsku, Španělsku, Řecku, Švýcarsku, Bulharsku, Anglii, Norsku, Švédsku, také v Kanadě, v USA nebo Indii.
• Od roku 2022 pořádá hudební festival VOCAL - NOC ZPĚVAČEK
• Má dvě děti.

Zdroj foto: Archiv Petra Ernyeiová