Věra Binarová: Hudba je živá, pestrá, rozmanitá, nikdy není stejná, a právě to mě na ní baví
Banner

Věra Binarová: Hudba je živá, pestrá, rozmanitá, nikdy není stejná, a právě to mě na ní baví

Tisk

Věra Binarová - fotil Jan Šajbidor - IMG 0295-1

Začínala hrou na housle a nakonec vystudovala hru na violu. Jako violistka spolupracovala s řadou orchestrů a je také vyhledávanou komorní hráčkou. Kromě interpretace se věnujete pedagogické činnosti a je uměleckou ředitelkou mezinárodní mistrovské akademie I-AME. A jak sama Věra Binarová přiznává, je skvělé, když má člověk práci, která je zároveň jeho koníčkem.

Jak vzpomínáte na období svého dětství? Již tehdy jste se chtěla věnovat hudbě? Co vás v té době bavilo?

Pocházím z malé vesnice u Jaroměře, v sedmi letech jsem začala chodit do Lidové školy umění a začala hrát na housle, neměla jsem žádné ambice, jen mě to hraní bavilo, ale moc jsem necvičila. V osmé třídě se rozhodlo, že půjdu na konzervatoř, vůbec jsme neměli tušení, co to obnáší. Napoprvé zkoušky nedopadly, tak jsem byla rok na gymnáziu a po roce intenzívní přípravy jsem napodruhé zkoušky na konzervatoř udělala.

Věra Binarová fotograf Jan Šajbidor - IMG 0140-1
Foto: Jan Šajbidor

Co vás přivedlo k viole? Byla to „láska na první poslech“ nebo jste uvažovala i o jiném hudebním nástroji?

Nebyla, vlastně jsem ji do té doby ani neviděla ani neslyšela. Na přijímacích zkouškách jsem ještě hrála na housle, ale violistů byl (a stále je) nedostatek, a protože jsem vysoká a mám velkou ruku, tak mi nabídli violu a já ji přijala.

Hru na violu jste studovala na Konzervatoři v Pardubicích u prof. Miloslava Nečesaného. Pokračovala na HAMU v Praze u prof. Jaroslava Motlíka. Vzdělání jste si doplnila na vídeňské Hochschule für Muzik u prof. Siegfieda Fühlingera. A soukromě u prof. Marie Hlouňové. Jak vás tyto přední osobnosti profesně ovlivnily? Jak na ně s odstupem času vzpomínáte?

V Pardubicích jsem měla velké štěstí na laskavého pana profesora, který byl velmi trpělivý a dal mi opravdu poctivý a pevný základ, na kterém jsem později mohla stavět. V Praze na HAMU byl pan prof. Motlík přísný a jsem za to velmi ráda. Zásadní byl pro mě studijní pobyt ve Vídni, tam mě to takzvaně nakoplo. Po návratu jsem dokončila HAMU a potkala se s paní prof. Hlouňovou, která měla skvěle propracovanou metodiku, ze které vycházím dodnes nejen jako pedagog ale i jako hráč.

Věra Binarová foto Jan Šajbidor - IMG 0441-2
Foto: Jan Šajbidor

Spolupracovala jste s řadou orchestrů v Čechách a také v letech 1996 – 2006 se Salzburskou komorní filharmonií. A od roku 2014 jste členkou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Jaká byla spolupráce se Salzburskou komorní filharmonií, jak ke spolupráci došlo? A jaké je to v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK? Snila jste o tom, že byste někdy mohla být jeho součástí?

Již za studií v Praze jsem se stala členkou Talichova komorního orchestru, a tam jsem se potkala s panem dirigentem Yoon Kuk Lee, který žil v Salzburku, měl tam orchestr a právě ten mě pozval ke spolupráci. Konkurz do FOK mi přišel do cesty. Bylo to v době, kdy už jsem stabilně nehrála v žádném komorním orchestru, měla jsem rodinu a s tou se práce tzv. „na volné noze“ moc dobře nekombinuje, tak jsem to zkusila a vyšlo to.

Také jste vyhledávanou komorní hráčkou a spolupracovala jste s houslisty jako Jan Talich ml. a Shizuka Ishikava, kytaristkou Miriam Rodriguez Brüllovou, s níž jste založila kvintet Corde Armoniche. S kým byste se ráda pracovně setkala?

Nemám žádné vysněné hráče, ale je pro mě velmi důležité abychom si se spoluhráči takzvaně sedli, byli naladěni na stejnou vlnu, dokázali vnímat jeden druhého a o tom právě je komorní hudba, jestli toto spojení a propojení funguje, se pozná opravdu hned.

Věra Binarová - fotografka Tereza z Davle - 0T4A4019
Foto: Tereza z Davle

Kromě interpretace se věnujete od roku 2008 pedagogické činnosti na ZUŠ I. Hurnika v Praze. Pravidelně jste vyučovala na mezinárodních hudebních kurzech Ameropa. Od roku 2022 učíte na Gymnáziu a Hudební škole hl. města Prahy. Co vás na práci pedagoga baví a naplňuje? Sledujete kariéru svých studentů? Zahrála jste si s některými?

Ráda za sebou vidím výsledek své práce, jsem ráda, že moje slova zanechávají na studentech nějakou stopu. Ne všichni se samozřejmě věnuji hudbě na profesionální úrovni, ale o to je to hezčí, když je hudba nějak osloví a baví je. Že přijdou na koncert nebo v létě na kurzy, jen tak si zahrát pro radost. A právě na kurzech si společně velmi často zahrajeme.

Co vás přivedlo do mezinárodní mistrovské akademie I-AME, které jste uměleckou ředitelkou?

Oslovila mě paní Ada Slivanská a ta mě mimo jiné kdysi seznámila i s paní prof. Hlouňovou.

Věra Binarová - foto Tereza z Davle - 0T4A3948
Foto: Tereza z Davle

Čím je pro vás hudba stále tak fascinující? Máte oblíbeného skladatele, jehož hudbu ráda interpretujete?

Hudba je živá, pestrá, rozmanitá, nikdy není stejná, a právě to mě na ní baví. Hraji všechna hudební období. A protože violový repertoár je docela omezený, občas si něco „vypůjčím“ od jiných nástrojů a upravím. Z 20. století mám moc ráda skladby Luboše Sluky.

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Umíte odpočívat? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Ano patřím, čím jsem starší, tak si uvědomuji, jak je to skvělé, když má člověk práci, která je zároveň jeho koníčkem. No odpočívat moc neumím, jsem workoholik, ale snažím se …. Když mám volno, ráda chodím do divadla, na koncerty, mám ráda dobré víno a kávu. V zimě ráda lyžuji, v létě procházky přírodou a ráda se svezu na motorce (ale jen jako spolujezdec).

Věra Binarová - fotila Tereza z Davle - 0T4A4076
Foto: Tereza z Davle

Věra Binarová:

  • Narodila se 10. 9. 1973 v Jaroměři.
  • Vystudovala hru na violu na Konzervatoři Pardubice, na HAMU v Praze a na vídeňské Hochschule für Muzik. Zúčastnila interpretačních kurzů v německém Iserlohnu a rakouském Attergau.
  • Působila v orchestru Nadace Yehudi Menuhina.
  • V letech 1994 – 2011 byla sólistkou Talichova komorního orchestru.
  • 1998 – 2002 byla členkou smyčcového kvarteta JUPITER.
  • 1996 – 2006 pravidelně působila v Salzburgské komorní filharmonii.
  • Spolupracovala s orchestry jako – Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně, Českým národním symfonickým orchestrem, Státní filharmonií Košice, Jihočeskou komorní filharmonií či Karlovarským symfonickým orchestrem.
  • Od roku 2014 je členkou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK.
  • Od roku 2008 se věnuje pedagogické činnosti.
  • Od roku 2023 je uměleckou ředitelkou mezinárodní mistrovské akademie I-AME.
  • Více informací na webu

 

Přihlášení



I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Plážové tempo Stanislav Rudolf nezná

200 rudolfLetošní léto předvedlo různé podoby, kdy slunce pálilo o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“) a občas seslalo přílivy deště. Co dělají spisovatelé a ilustrátoři v létě? Jak se jim píše či kreslí pod...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.

Čtěte také...

Jiří Přibyl: V Olomouci se mi za těch patnáct let tak natolik zalíbilo, že bych neměnil

jiri pribyl200Operní zpěvák musí být i hercem, jinak to není ono. A musí zpívat s láskou, i když samozřejmě nemůže chybět nadání, talent. Zpěv je také velká fyzická námaha i záležitost silných nervů, přitom výsledek na scéně musí být přesvědčivý a přirozen...


Výtvarné umění

Tři olomoučtí výtvarníci vystaví svou tvorbu v Domě kultury v Kroměříži

tres 200TRES OLOMUCENSIS je název pro výstavu obrazů a fotografií, která proběhne ve foyer Domu kultury v Kroměříži, a to od 16. května do 27. června. Vernisáž tří výtvarníků je stanovena na pondělí 16. května v 17 hodin. V rámci vernisáže zahraje skupina MIDLIFE...

Divadlo

Vyrazte na Letní hraní s Divadlem Bez zábradlí

letni hrani200Letní scény Divadla Bez zábradlí přinášejí jedinečnou atmosféru, skvělé herecké výkony a nezapomenutelné večery plné smíchu i emocí. V červenci se představili v letním kině v Neratovicích, v srpnu je čeká letní scéna ve Voděrádkách.

...

Film

Rychle, zběsile a tentokrát i smutně

Rychle a zbesile 200Šílenci na kolech jsou zpět. Již sedmý díl populární série Rychle a zběsile vstoupí zanedlouho do českých kin. Stojí za návštěvu nebo jen přežívá díky předchozím dílům?

 

...