Vsadím se, že hodně autorů odpoví na tuto otázku stejně – něco v tom smyslu, že už odmalinka nebo od dětství. U mě to začalo čtením knih. Brzy jsem zjistila, že chci psát příběhy, abych mohla prožívat svá vlastní dobrodružství. Úplně první text, jestli si dobře vzpomínám, byl o gumovém medvídkovi, který diskutoval s jinou hračkou, jestli skutečně existují mimozemšťané. Pak přišly westernové příběhy, kde byl samozřejmě Old Shatterhand, Vinnetou a já. Jak šel čas a dětství uvolnilo místo pubertě, přišlo na řadu sci-fi a pak i fantasy.

Čtenáři jsou nemilosrdní a pamatují si, takže i kdybych si myslela, že jde o geniální text, raději ho dám přečíst někomu dalšímu. Momentálně je mým alfačtenářem nejbližší rodina. Ale když potřebuji více názorů, nebojím se oslovit betačtenáře. Ovšem jen takové, u kterých vím, že mi řeknou svůj skutečný názor. Tedy ne to, co bych chtěla slyšet.

Téma zabrnkalo na strunu mé představivosti. A i když jsem to po několika pokusech vzdala, protože mi nic nebylo dost dobré, nakonec jsem se do toho pořádně obula a psaní si docela užila. Což je, doufám, poznat i ze samotného textu. Běžně letní romantické texty nepíšu.

Nemohla jsem tomu ze začátku uvěřit. Jako fakt? Já?! Pak přišlo nadšení a oslava toho, že jsem to dokázala.

Stručně? Letní jízda! Nikdy nevíte, co vás potká na obyčejné svatbě.

Chtěla jsem napsat něco, co lidi pobaví a možná i rozesměje. Léto přímo vábí k situacím, o kterých později přemýšlíte, zda jsou vůbec uvěřitelné, a přesto se dějí.

Vůbec nic. Můj život je proti tomu nuda.

Jasně, člověk by měl číst i konkurenci. Teď trochu vážně – je spousta čtenářů, kteří české autory nečtou, a jeden čas jsem byla jednou z nich. Jenomže čeští autoři umí psát, a to výborně. Snažím se je podporovat třeba tím, že si jejich knížky kupuji přímo u nakladatele nebo půjčuji v knihovně. Věřte mi, český jazyk je krásný a kdo by mu měl rozumět lépe než našinec?

V šuplíku mi leží od roku 2014 jeden sci-fi román. V hlavě mi přibývají nápady, co by v něm mohlo být, ale pořád má velice hrubé obrysy. Stejně tak tam leží další námět na trochu paranormální psychologický román. Ovšem v hlavě se mi rodí humoristická romanťárna s prvky mytologie. A ještě taky román s prvky magického realismu. A pak taková duchařská záležitost. Možná bych měla ještě zmínit trochu temnější thriller s kapkou erotiky… Jo, a abych nezapomněla, už dlouho chci napsat steampunkové dobrodružství pro mládež, tedy, ehm, pro young adult… Já vím, je to hrozný zmatek a podivný mix, ale ty nápady se mi v hlavě líhnou a nejde to zastavit. Nebojte, píšu si je do poznámek, aby čtenáři o nic nepřišli.

 

Mým největším cílem je, aby se mé příběhy četly a čtenářům přinášely radost. Doufám, že se lidem bude povídka Medúza a sardinky líbit a třeba si díky ní najdou cestu i k mé další tvorbě. Chtěla bych tímto všechny navnadit na moji další povídku – Záblesk dračích šupin – ve fantasy antologii, která na český trh zřejmě dorazí již na konci tohoto roku. Najdete v ní příběhy inspirované mýty, legendami a pověstmi. Máte se opravdu na co těšit, a to včetně doprovodných ilustrací.

Jasně, na mé spisovatelské facebookové stránce: https://www.facebook.com/autorka.Zaneta.Neuzilova. Ale počítejte tak trochu s chaosem. Slibuji, že se polepším!

Hodně věcí. Hraní her, čtení, koukání na seriály a filmy, hudba, cestování, relaxace, tvoření z korálků, malování… Jenomže kromě psaní nic moc nestíhám. Ještěže mám v práci dovolenou, takže ta relaxace a cestování mě neminou ani teď v létě.