Michaela Špačková: Hudba je pro mě něco nepopsatelného, dokáže člověka úplně pohltit a přenést jinam
Banner

Michaela Špačková: Hudba je pro mě něco nepopsatelného, dokáže člověka úplně pohltit a přenést jinam

Tisk

spackova perex„Hudba tvoří velkou část mého života, takže je pro mě zároveň i koníčkem,“ přiznává fagotistka Michaela Špačková, které letos v říjnu vychází debutové album Dreamscapes.

V osmi letech jste začala hrou na zobcovou flétnu, s níž jste také absolvovala své úplně první vystoupení v ZUŠ písničkou Rozvíjej se poupátko. Pak přišel klavír a ve dvanácti letech jste začala studovat hru na fagot na Hudebním gymnáziu v Praze u MgA. Lukáše Kořínka. Čím vás fagot, o kterém říkáte: „Fagot je můj hlas, mé tělo, mé spojení se světem“, tak zaujal? Čím vás oslovil?

Fagot mě zaujal svou barevností – má velmi zemitý, dřevitý tón, který mi zároveň připomíná lidský hlas. Mám pocit, že dokáže promlouvat přímo do duše.

michaela spackova foto 1

Po maturitě jste ve studiu pokračovala na Pražské konzervatoři a hru na fagot studovala u uznávaných fagotistů České filharmonie Tomáše Františe a Ondřeje Roskovce. V Berlíně jste studovala u prof. Volkera Tessmanna a díky Erasmu také rok v Paříži u Laurenta Lefèvra. Jak na své pedagogy vzpomínáte, jak vás profesně ovlivnili?

Na své pedagogy vzpomínám velmi ráda, protože mi každý z nich dal něco zásadního. Lukáš Kořínek mi dal pevné základy a vztah k hudbě a podporoval mou přirozenou muzikalitu. Tomáš Františ a Ondřej Roskovec mě intenzivně připravovali na soutěže i projekty, například Pražské jaro, a právě díky Tomášovi jsem se také odhodlala odjet do zahraničí.

Profesor Volker Tessmann mě vedl k větší hudební kultivovanosti, zejména v oblasti zvuku, frázování, intonace a harmonického cítění, a zároveň si zachoval přirozenou hudebnost. Ve Francii u Laurenta Lefèvra jsem pak získala hlubší pochopení francouzského repertoáru a práce s barvami, což mě velmi ovlivnilo.

michaela spackova foto 2

V sedmnácti letech jste debutovala jako sólistka s Pražskou filharmonií. Pamatujete si, jaký to byl pocit poprvé hrát s takovým věhlasným hudebním tělesem?

Byla jsem velmi nervózní, ale zároveň to pro mě byla krásná a zásadní zkušenost pro další kariéru. Jsem ráda, že jsem ji mohla absolvovat ještě během studia na gymnáziu a že tento program stále pokračuje, a o dva roky později jsem si pak zahrála i s orchestrem FOK.

Od té doby jste vystupovala s předními orchestry, jako jsou ORF Wien, Mnichovský komorní orchestr nebo Česká filharmonie. Zaměřujete se na hudbu od baroka po současnost a spolupracujete se skladatelkami Nikol Bókovou a Alisson Kruusman z Estonska. Jak se vám s těmito dámami pracuje a připravujete s nimi nějaké nové projekty?

Tato spolupráce mě velmi naplňuje. S Nikol Bókovou spolupracujeme už dva roky a projekty se postupně rozvíjejí. Momentálně plánujeme natočení skladeb, které pro mě napsala pro fagot a smyčcový kvartet, a věřím, že by mohly vyjít příští rok. Zároveň pro mě vznikají další nové skladby, které budou uvedeny i v České republice, a nejnověji jsem nahrála její Preludia na své debutové album „Dreamscapes“. Její hudba mi je velmi blízká, skvěle vystihla zvukové možnosti fagotu a podle mě vytváří něco opravdu speciálního. Alisson Kruusmaa mě loni na festivalu v Pärnu s Paavo Järvi okouzlila svou magickou hudbou a momentálně pro mě píše fagotový koncert, premiéra by měla proběhnout v roce 2028.

michaela spackova foto 3

A kdy se na vaše debutové album Dreamscapes pro fagot a klavír s klavíristou Villerem Valbonesim mohou hudební fanoušci těšit?

Ano, již se strašně moc těším, album jsme teď nedávno natočili v Praze a bude vycházet v říjnu tohoto roku.

Vystupovala jste na světových pódiích, jako je Berliner Philharmonie, Philharmonie de Paris a Konzerthaus Berlin nebo tokijská Suntory Hall. Kde to na vás nejvíce zapůsobilo?

Ano, všechny sály mám moc ráda a musím se přiznat, že momentálně mám nejraději Elbphilharmonii. Vím, že jsou na to různé názory, ale mně hodně vyhovuje akustika v sále a také se mi i líbí celkový design a propojení s vodou.

michaela spackova foto 4

Věnujete se také pedagogické práci a učíte na Hochschule für Musik und Tanz Köln a pravidelně vedete mistrovské kurzy po celé Evropě a v Japonsku. Jaký je o vaše kurzy zájem? Co vás na práci pedagoga baví?

Ano, pedagogická práce mě velmi baví a naplňuje. Je to kreativní práce s mladými, houževnatými lidmi a zároveň cítím velkou zodpovědnost i inspiraci. Nejvíc mě baví hledání individuálního přístupu ke každému studentovi a sledování a podpora jejich vývoje. O kurzy je zájem veliký, ale z kapacitních důvodů jich dělám spíše méně, ale zato intenzivně.

michaela spackova foto 5

Čím je pro vás hudba? Zkusila jste si také něco pro sebe složit?

Hudba je pro mě něco nepopsatelného, dokáže člověka úplně pohltit a přenést jinam. Je to hluboký vnitřní prožitek i způsob propojení lidí.

Ne, skladatelské ambice nemám. Ráda improvizuji a mám ráda přítomný okamžik, ale ke skládání mě to neláká.

Patříte k lidem, pro které je jejich profese také koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Ano, hudba tvoří velkou část mého života, takže je pro mě zároveň i koníčkem. Pokud mám volno, trávím ho nejraději s blízkými a přáteli. V poslední době se také věnuji obnově divoké zahrady, což mě strašně baví a zároveň u toho relaxuji.

michaela spackova foto 6

Zdroj foto: archiv Xenie Zasetskaye

Michaela Špačková:

  • Narodila se 5. 7. 1993 v Praze.
  • Hru na fagot studovala na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy, Pražské konzervatoři, na Hochschule für Musik Hanns Eisler Berlin u Prof. Volkera Tessmanna a na Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse de Paris.
  • Získala přes dvě desítky ocenění na významných mezinárodních soutěžích, jako jsou např. ARD Musikwettbewerb nebo Soutěž Pražského jara z roku 2014 (zvláštní cena a Cena Olega Podgorného).
  • Od roku 2014 žije v Německu.
  • Info na: www.michaelaspackova.com

 

Přihlášení



Disonance a fata morgána

Nedávno vyšel v pořadí již pátý svazek objemných, různorodě pojmenovaných sborníků, které pokrývají novodobou českou literaturu, byť prozatím ukotvenou v minulém století. Nejnovější část, nazvaná DISONANCE A FATA MORGÁNA, pokrývá období 1964–1971. Opět ji vydalo nakladatelství Akropolis ve spolupráci s Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity.

Děti Václava Havla. Generační román Marka Přibila

Společenský román z tabuizované současnosti i minulosti. Rodinné vztahy, sex a politika, přátelé a kariéra. Všechny ingredience přesně odměřené a správně promíchané. Děti Václava Havla je živý, velmi kritický a slovy spisovatele a novináře Marka Přibila (*1976) existenciální román z bezprostřední současnosti situovaný převážně do trutnovského kraje.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Ivan Lupták: "Jako bych složil metrák uhlí…"

Klb rvacu Ivan Luptak 200Rozhovor s hercem Ivanem Luptákem, interpretem audioknihy Klub rváčů. Ivan Lupták vystudoval DAMU, ve studentském divadle Disk hrál v absolventském představení Kazimír a Karolína (Öden...

Marianna Arzumanová: Divadlo jsem milovala od dětství

Založila Divadlo MA a divadelní festival Letní Grébovka s Divadlem MA, který se letos koná od 3. do 28. srpna. Je velkou milovnicí divadla, hudby a argentinského tanga, které, jak Marianna Arzumanová přiznává, jí dalo svobodu. Věnuje se také psaní her, režii a pedagogické práci, jež ji velice baví.

Čtěte také...

Není čas odkládat svá přání, cíle či projekty, které mě naplňují a baví, říká Richard Pachman

richard pachman perexNa Velký pátek 30. března se v 19 hodin uskuteční v olomoucké Redutě slavnostní představení Pašije – Velikonoční příběh zkomponovaného olomouckým skladatelem Richardem Pachmanem pro Moravskou filharmonii...


Výtvarné umění

Sad jako symbol bezpečí a znepokojivá tajemná zahrada

100ks 200Limitované tisky od vyhledávaných umělkyň Anny Ruth a Ester Knapové pořídíte nově na 100ks. Vysoce kvalitní a přesto dostupné. Takové jsou očíslované a podepsané umělecké tisky, které vznikly v limitovaném počtu 100 ks. Poslední dvě novinky úspěšných...

Divadlo

Sbor Dejvického divadla přinesl do Zlína hru Kakadu

kakadu 200Zlín ožil již 20. ročníkem mezinárodního kulturního festivalu Setkání/Stretnutie a měl tu čest přivítat i část sboru Dejvického divadla. Ti nám předvedli hru Kakadu, která nám v obrazech a útržcích ze života mladé autistické ženy reflektuje svět.

Film

Kde se rodí společná řeč? AFO 61 hledá dialog ve světě plném krizí

afo200Kde vzniká společná řeč, kde se ztrácí a jak ji znovu nalézt? To jsou klíčové otázky 61. ročníku mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc (AFO), jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších evropských festivalů vědeckého filmu, který...