Andrea Gabrišová: Divadlo je pro mě magické místo

„Moje profese je moje velká vášeň i koníček,“ přiznává muzikálová herečka Andrea Gabrišová, která je stálým hostem v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a hostuje také v Moravském divadle v Olomouci.

„Žádná umělecká profese u nás v rodině nebyla. Maminka ale viděla, že mám cit pro rytmus, a tak mě přihlásila v první třídě do baletu, a to byla dobrá průprava.“ Jak na čas svého dětství vzpomínáte, čemu jste se ještě věnovala?

Mám na dětství krásné vzpomínky. Moje maminka a babička nám se sestrou dělaly úžasné zázemí. Šrámy mám až z pozdějšího období, kdy otec odešel a nechal nás v šílených dluzích. Čím jsem starší a už taky máma, tím víc obdivuju, jak to moje maminka všechno zvládla. A co se týká mých aktivit, od šesti let jsem chodila do baletu, pak se záhy přidal zpěv, hudební nauka a hra na flétnu, piano a dokonce akordeon. Ten jsem pak musela pustit, bylo toho na mě příliš. Ve škole jsem recitovala, chodila na různá vystoupení a soutěže. První muzikál jsem vlastně dělala v deseti letech.

Pak vaše cesta vedla na Církevní konzervatoř v Bratislavě, kde jste vystudovala hudebně-dramatický obor a hned v prvním ročníku vás okouzlil muzikál. Čím si vás podmanil?

Myslím, že jsem už na konzervatoř šla s tím, že chci dělat primárně muzikál. Učaroval mi jako žánr a zároveň spojoval mé zájmy a lásky: zpěv, tanec i herectví. To mě na tom asi i doteď baví nejvíc, že můžu propojovat tyhle tři disciplíny.

Profesionální kariéru jste začínala na Nové scéně v Bratislavě (Bajaja, Cikáni jdou do nebe, Princ a Večernice). V sedmnácti letech jste se vydala na konkurz do Prahy do TV show Robin Hood aneb Cesta ke slávě a dostala jste se do finální desítky. Jaká to byla pro vás zkušenost, co vám to dalo?

Byl to pro mne v těch sedmnácti obrovský stres! Ale zároveň mě to samozřejmě ohromně posunulo. Jak profesně, tak osobnostně. Musela jsem v Praze sama fungovat, zorientovat se, zvládnout i mediální tlak, který se s tou show pojil. O pár let později jsem něco podobného zažila na semifinále Česko Slovensko má talent. Tam jsem to tehdy vykopávala, byla jsem první číslo toho večera. To byl taky velký tlak. Ale ani jednoho rozhodně nelituji. Byl zážitek, moct být u toho. Dalo mi to zkušenosti, které bych jinde nenabrala a taky spoustu kamarádů a fajn kolegů i kontaktů do budoucna.

A co vás v devatenácti letech přivedlo na konkurz do muzikálu Fantom opery v divadle GoJa Music Hall v Praze, kde jste dostala roli baletky Meg Giry a odehrála na 300 repríz? 

V čase, kdy se oznámil konkurz do Fantoma, jsem měla původně úplně jiné plány. Chtěla jsem zkusit Vídeň. Intenzivně jsem se učila německy a chtěla tam jít na školu. Moje tehdejší profesorka zpěvu Mirka Marčeková mě v tom hodně podporovala. Pak ale řekla, že musím na ten konkurz do Fantoma, protože to bude úžasná příležitost. A měla pravdu. Jako už mnohokrát předtím i potom. Vděčím jí za strašně moc, vždy měla na tyhle věci čich. Každopádně jsem moc ráda, že jsem ji tehdy poslechla. Lepší start v Praze jsem si nemohla přát. Bylo to krásné období, moc ráda na to vzpomínám.

Od roku 2018 jste stálým hostem v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde hrajete v muzikálech jako Kočky (Demetra), Děj se co děj (Hope Harcourtová), West Side Story (Rosalie), Chicago (Mary Sunshine), Kinky Boots (Nicola), Oliver! (Nancy), Elisabeth (Arcivévodkyně Sofie), Mamma Mia! (Tanya a Rosie) a Tak se nám stalo (Hana). Od roku 2024 také hostujete v Moravském divadle v Olomouci (Sugar, Evita). Jaké role nejraději ztvárňujete? Jednou jste řekla, že role Evity je pro vás splněný sen, dárek, který jste dostala. A je ještě nějaká role, která by vám udělala velkou radost, kdybyste jí mohla na scéně vdechnout život?

Všechny role, které jste vyčetla, jsem hrála nebo hraju ráda. Každou jsem si při zkoušení oblíbila. V naší profesi je důležité mimo jiné i to, aby vás ty role potkávaly ve správný čas. A já jsem to štěstí měla a, ťukám, snad i mám. Samozřejmě, některé jsou víc srdcové. Pro mě to byla moje první role v Ostravě, Demetra v Kočkách. Pak myslím v něčem zlomová a velmi srdcová byla Nancy v Oliverovi. A teď samozřejmě Evita. Tam cítím velký zlom a posun. A spojení. Hodně se mi vryla pod kůži a strašně moc mě toho naučila. Takže ano, Evita je dárek a naše olomoucká inscenace zázrak. Cítím veliký vděk, že můžu být u toho. Jsem zároveň velmi vděčná, že mám tu paletu rolí a charakterů tak pestrou. Žádná škatulka. To vnímám taky jako dar a štěstí. A určitě jsou ještě role, které bych si ráda zahrála. Ale nebudu je prozrazovat. Jsem pověrčivá a zároveň už ze zkušenosti vím, že je nejlepší se neupínat jenom na konkrétní roli, ale být připravená a otevřít se možnostem. Už několikrát se mi stalo, že mě potkalo něco, o čem bych vůbec neuvažovala. Nebo jsem si myslela, že to není pro mě. A nakonec to bylo boží.

Za roli Nancy v muzikálu Oliver! jste byla nominována na Cenu Jantar a dostala se do širší nominace na Cenu Thálie. A role Tanyi v muzikálu Mamma Mia! vám Cenu Jantar pomohla získat. Co to pro vás znamená?

Nebudu lhát, je to hezký pocit. Jsem v divadle od šestnácti a celou dobu se snažím na sobě pracovat a posouvat. Dělat to s láskou, nadšením a poctivě, žádné zkratky. Takže když si pak lidi, odborníci či kolegové všimnou vaší dlouhodobé práce a píle, je to krásná zpětná vazba a taky závazek. A možná i kompas? Že to, co děláte, snad děláte dobře. Zároveň musím říct, že jsem žádnou z těch nominací nečekala. Opravdu! Ani za Nancy, ani za Sofii v Elisabeth, natož pak za Tanyu, která mi tu krásnou cenu Jantar přinesla. Moc si toho ocenění i nominací vážím.

O sobě říkáte: „Jsem herečka, která zpívá, tančí, stepuje…“ Čím je pro vás divadlo a co vás baví na herecké práci?

Divadlo je pro mě magické místo. Nechci, aby to znělo pateticky, ale je to tak. A každý, kdo divadlu propadl, ať už jako herec, nebo jako divák, ví, o čem mluvím. Na jevišti prostě čas plyne jinak. Musíte hrát v indispozici, ale vyjdete na jeviště a vůbec nevnímáte, že by vás něco bolelo. A ta energie, spojení jeviště-hlediště… Je to prostě zázrak. A to je důvod, proč jsme ochotní tomu tolik věnovat, obětovat i leccos podřídit. Nemůžeme si pomoct, je to droga. Čím vším je pro mě divadlo a herecká práce by vydalo na diplomku. Ale ve zkratce je divadlo pro mě zázrak, spojení, energie, tvoření, objevování, často i stres, chaos a nepořádek, ale hlavně komunita lidí, kteří se stanou vaší druhou rodinou, když máte štěstí. A to je nejvíc.

Objevila jste se také před kamerou (seriály – Sestřičky a Po hlavě) a česky a slovensky namlouváte reklamu a děláte dabing. Pro Český rozhlas jste namluvila hlavní roli psycholožky Markéty pro podcastovou sérii Šikana. A co načítání knih, neláká vás to také?

Práce speakra mě taky moc baví, dělám to už od osmnácti. Většinou reklamy, občas dabing nebo i zpívánky do filmu, postsynchrony a tak. A práce na podcastové sérii Šikana a pak i na pokračování Duše S.O.S byla úžasná! Bylo to zase něco jiného, hodně mě to naplňovalo a jsem opravdu moc vděčná a ráda, že jsem mohla být součástí právě tohoto projektu. Má přesah a potenciál reálně pomáhat v krizových situacích. I edukovat, takže tento materiál může být nápomocný i pedagogům ve školách. A co se týká práce před kamerou, to mě taky hodně baví, ale je toho míň. Myslím, že je i těžší se k těm větším rolím v seriálech nebo filmech dostat. Ale kdo ví, třeba se to jednou změní. A k načítání audioknih jsem se ještě nedostala. Nicméně odpověď na vaši otázku – ano, lákalo by mě to taky.

Patříte k lidem, pro které je jejich profese také koníčkem? Jak ráda trávíte volný čas?

Jasně, moje profese je moje velká vášeň i koníček. Samozřejmě, že jsou i propady a chvíle pochybností. Ale to k tomu zkrátka patří. Neměnila bych a jsem velmi vděčná, že se můžu živit tím, co mě baví a naplňuje. A nutí mě to pořád na sobě pracovat, neustrnout. Nejen jako umělec, ale i jako člověk. A to mi přijde úžasné. Zároveň to je fyzicky i psychicky náročné povolání. Takže když se ptáte na volný čas, snažím se opravdu odložit mobil, neřešit práci a být tady a teď. S rodinou. Bez tlaku na výkon. Odpočívat, hrát si se synem, dobře jíst, pít a spát. Zkrátka tak nějak hezky být. Třeba celé léto u nás na zahrádce pod Milešovkou.

Zdroj foto: archiv Jantar, Martina Popela, Kristýny Junkové, foto Adam a Terezy Valner. 

Andrea Gabrišová:

• Narodila se v Bratislavě 3. 7. 1992.
• Vystudovala Církevní konzervatoř v Bratislavě.
• V roce 2011 se v TV show Česko Slovensko má talent dostala do semifinále. 
• Od roku 2014 působí v ČR.
• V Čechách začínala v divadle GoJa Music Hall.
• Hostuje v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a Moravském divadle Olomouc.
• Příležitostně zpívá s Jihlavskou filharmonií Gustava Mahlera.
• Její partnerkou je novinářka Tereza Strnadová a vychovávají syna Timoteje.