Aleš Brichta, ikona naší rockové scény, právě dojel vzpomínkové turné, ale stále má před sebou spoustu koncertů. V rozhovoru si můžete například přečíst, jak to vypadá s novou deskou či co si myslí o turné Arakain. Tak směle do toho!

Máte za sebou vzpomínkové turné ALEŠ BRICHTA – ARAKAIN MEMORIAL 2012. Proběhlo vše podle vašich představ? A nebyla to pro vás příliš velká nostalgie?

Do turné byla zapojena spousta muzikantů, takže kočírovat všechno bez zásadních problémů nebylo vůbec jednoduché. Termíny se nakonec podařilo sladit, takže hlavní prubířský kámen byly termíny zkoušek (kvůli dalším povinnostem a dovoleným muzikantů), kdy jsme nakonec absolvovali třináctihodinovou zkoušku den před prvním koncertem a mně totálně zkolabovaly hlasivky. Jenže místo tří týdnů naprostého hlasového klidu a léčby jsem prostě musel zpívat i přesto, že jsem skoro nemluvil. Naštěstí byli fanoušci obrovsky tolerantní. Nostalgie v tom samozřejmě byla, ale hrozně příjemná, zase se s těmi lidmi vidět, zavzpomínat a zahrát si spolu. Sami to cítili podle jejich reakcí úplně stejně. Prostě jsme si udělali radost.

Vycházíte dobře s Lucií Bílou? Nemrzí vás, že s ní také nemůžete jet turné? Nenabízel vám to současný Arakain?

Já s Luckou nemám žádný výrazný problém, ale s její osobou pro mě historie Arakainu opravdu nestojí a nepadá, vždyť s námi na některých koncertech zpívala jako host pro zajímavost tři písničky. Já po koncertu k XXV. výročí v pražském Edenu díky určitým nekorektním okolnostem souvisejícím s mým vystoupením oznámil, že to bylo moje poslední společné vystoupení s nimi. Arakain pojal letošní oslavu třicetin komerčněji a postavil to na Lucce Bílé, já se chtěl vrátit k těm kořenům a zakládajícím a bývalým členům, kteří při minulých oslavách ten prostor prostě nedostali.

Vy jste ten, který to může s odstupem posoudit a který se do skupiny nejvíce hodil, ale myslíte, že byl lepší Petr Kolář nebo Jan Toužimský?

To nemůžu hodnotit. Oba kluci jsou každopádně výborní zpěváci, což dokazovali a dokazují. Petrovi jsem už před svým odchodem z Arakainu říkal, ať počítá s tím, že mě vystřídá, i když jsem kvůli jeho plánům věděl, že to nebude na dlouho. Honza je díky hodně podobnému projevu Petrova naprosto adekvátní náhrada.

Momentálně hrajete s Aleš Brichta Band, ale máte za sebou i sólové desky. Co je pro vás lepší a na co lidé více slyší?

My od tohoto roku už vystupujeme jako kapela jen pod názvem ALEŠ BRICHTA. Mě bavilo vždycky obojí, stejně jako když jsem participoval na dalších projektech, jinak bych to nedělal.  Komerčně úspěšnější byla díky stylu moje sólová alba a netvrdím, že v budoucnu zase něco podobného nevytvořím, ale radši dělám tvrdší muziku, protože bych nechtěl skončit jako typický popový prostitut.

Jaké to je mít v kapele ženu? Musel jste si na to hodně zvykat? Funguje to?

Obecný názor je, že mít v kapele ženskou je za trest. Niky je naštěstí výjimka. S jejím tátou jsme zapíjeli její narození a vážně by mi tenkrát nepřišlo na mysl, že jednou budeme hrát spolu. Je to velice inteligentní mladá holka, rockerka a ne rozmazlená fiflena. Udělala přijímačky na anglistiku a amerikanistiku na Univerzitu Karlovu, stejně jako na žurnalistiku. Uvidíme, pro co se rozhodne. A je můj spolehlivý parťák, když si jdeme dát rum :-)

Co nám můžete říct k připravované desce Údolí sviní? Kdy bude k mání a na co se můžeme těšit?

Já připravoval s kapelou nové album už vloni, ale přístup minulé sestavy byl dost zvláštní. Proto se všechno posunulo. Měl jsem pro album název ENOLA GAY (bombardér, který svrhl atomovou bombu na Hirošimu), ale po zvážení aktuální situace kolem nás všech jsem se rozhodl pro ÚDOLÍ SVINÍ, protože to lépe vystihuje společenskou situaci, a od toho se budou i částečně odvíjet mé nové texty.  Stylově to bude prostě hardrock. Rád bych, aby se album stihlo natočit během léta a na podzim vyšlo.

Před třemi lety jste dostal k padesátinám CD s názvem AB 50 - A Tribute to Aleš Brichta, kde jsou vaše písně přezpívány různými našinci (Alkehol, Doga, Lucie Bílá, Jan Toužimský). Líbí se vám a potěšilo vás?

Přiznávám, že jsem z něj byl trochu rozpačitý. Některé verze se povedly víc, některé míň.  Ale každopádně to moc potěšilo. Jsem moc zvědavý na koncert k mým třiceti letům na rockové scéně, který proběhne 17. října ve Velkém sále pražské Lucerny se spoustou zajímavých hostů, a měl by z něj také vzniknout záznam.

Myslíte si, že má tvrdá hudba budoucnost? Nebojíte se, že už si za pár let nenajde své posluchače?

Má budoucnost hudba jako taková? Nebo fotbal, balet, česká kuchyně…? To, že je něco momentálně trendově v kurzu, přece vůbec nic neznamená. Mě třeba vůbec neoslovuje hip hop nebo rap a přiznávám, že se můžu utlouct smíchy, když slyším, jak „zpěvák“ nějaké takové české party začne recitovat a stěžovat si na těžké dětství prožité v ghettu někde v Bronxu.  Tam opravdu tu budoucnost nevidím.

Znáte se s Brucem Dickinsonem z Iron Maiden. Je hvězda podobného formátu, se kterou byste se chtěl setkat?

Já to v sobě nemám nastavené tak, abych měl persony, se kterými se chci vysloveně setkat. Rád si s muzikanty popovídám, ale na zadek mě to neposadí. Oni jsou totiž ti muzikanti z té opravdu extratřídy, kteří něco dokázali, většinou veskrze normální. Nemyslím tím samozřejmě mediálním byznysem vyhoněné trouby.

Vaše manželství skončilo po 24 letech, do dalšího už jste se nehrnul. Žijete teď s někým a vídáte se s vašimi dětmi?

Žiju dva roky se čtyřiadvacetiletou přítelkyní Ninou. S dětmi se vídám pravidelně. S Alešem hlavně na fotbale nebo v hospodě. Zrovna včera jsme byli s Ninou s dcerou Míšou a jejím přítelem (anglickým DJem Chrisem Sadlerem) na minigolfu a bowlingu.

Dá se skloubit rockerský život s tím rodinným? Nemáte někdy chuť se úplně zastavit?

Je to prostě práce jako každá jiná. Někdo třeba jezdí s kamionem nebo po montážích. My jsme prostě klauni s červeným nosem, kteří objíždějí svět se svým cirkusem a snaží se bavit lidi. Člověk by se někdy i rád zastavil, jenže to v téhle branži jaksi nejde.

Co děláte, když najdete volný čas? Co vás například dokáže rozesmát?

Odepisuju na otázky do rozhovorů :-) Zajdu si s kamarády na pivo a zahrát šipky k nám do Hard Rock Baru (na to mám vyčleněné pravidelné úterky) nebo se s chutí věnuji doma gaučingu (v mém případě spíš postelingu) a podívám se na nějaký film. Rozesměje mě dobrá komedie nebo náš kocourek, kterého jsme si teď pořídili.

Jaký máte názor na pořad Comeback? Ptám se proto, že jste tam byl skrze Ozzáka často zmiňován a to v dobrém smyslu.

Občas se na něj dívám, stejně jako jsem se díval na Okresní přebor, a bavím se u toho. Za prvé ty herce většinou osobně znám, a za druhé je to hodně ze života a prostředí,  ve kterém se vyznám.

Na závěr vás poprosím o vzkaz pro čtenáře a přeji mnoho rumu i koncertů a hlavně zdraví!

Čtenářům přeju zdraví, trochu toho štěstíčka v životě a dostatek desinfekce a deodorantu, aby nenasmrádli tím hnojem, který na nás život hází ze všech stran. Bavte se, dokud to jde, ono bude ještě hůř.

Děkuji za rozhovor!

 

Zdroj foto: brichta.cz

< Předchozí		Další >