Klára Mayerová má na trhu další knihu – opět jako výtvarnice. V září vyšel druhý svazek detektivní série Matylda na stopě – Vražedný advent. Předtím jsme si její jméno mohli přečíst na dvou sbírkách literární skupiny Hlava nehlava – Nahoře bez… a dole taky a Noční můry nespí nebo pohádek Kde je doma Hajaja Mileny Lukešové.

Kláro, pohádky, erotika, horory, detektivka – který ze žánrů vám nejvíc vyhovuje?

Co se ilustrací týče, tak vybíravá nejsem, ale nejradši pracuji na dětských knihách, člověk se může opravdu vyřádit a konečně taky jednou zašmátrat do všech koutů mysli po zapomenutých zbytcích dětské fantazie… a čím víc zvířátek, tím líp pro mě.

V knize pro děti Kde je doma Hajaja jste musela dát podobu rozhlasovému skřítkovi Hajajovi – měla jste nějaká omezení, přesná zadání nebo jste si mohla „vymýšlet podle svého“?

Rozhlas už dlouho před tím, než jsem se k tématu dostala já, poprosil o Hajajovu podobiznu ty nejpovolanější výtvarníky – děti, které Hajaju pravidelně poslouchají. Já už se jen držela jejich mustru a občas cosi zkonzultovala s paní Lukavskou. Takže půlku práce za mě vlastně udělal někdo jiný.

A nyní detektivky – vytvořila jste ilustraci a návrh obálek knižní série o Matyldě Pekárkové. Jak se vám tato kurážná dáma líbí?

Ó, to je dáma s velkým D. Často přemýšlím nad tím, jestli bych ji chtěla za maminku (nebo spíš asi babičku) nebo ne… a myslím, že radši ne. Ona je sice skvělá, dobře vaří a je chápavá a tak… ale bohužel přitahuje dost problémů. A všechno se dozví. To nemůžu potřebovat!

V knížce vystupují i puberťáci, jimž Matylda pomáhá s jejich problémy – měla jste také takovou Matyldu na své straně v dobách náctiletých?

Kdepak já, v náctiletých dobách jsem byla proti všem a všemu a hlavně a vždy sama za sebe. Ještě že jsem nikoho takového neměla, stejně bych si toho nevážila.

Je těžké najít podobu pro obálku knihy, jež má být první v sérii?

Je to bolestivě těžké, protože se u toho musí hrozně přemýšlet.

V případě první záhady Jedna vražda stačí jste na ilustrace měla málo času – jak tomu bylo u druhého případu Matyldy Pekárkové?

Tam jsem měla času mnohem víc, a vidíte, nepomohlo to, stejně jsem ilustraci odevzdávala těsně před deadlinem a ještě jsem s ní nebyla spokojená. Asi je na čase si přiznat, že jsem z těch, co líp pracují pod tlakem.

Matyldu potkávají záhady a ona je řeší svým „selským rozumem“ – také vás někdy něco podobného potkalo?

Jako selský rozum? Mě? Nikdy. Ale záhady mě potkávají dennodenně. Bohužel potřebuji lidi na to, aby je vyřešili, já toho povětšinou schopná nejsem. Anebo je nechám nevyřešené a napíšu o nich, nebo něco namaluju. I s tím se dá žít.

Máte ráda záhady v životě? Nebo o nich raději jen čtete?

Bez pořádných záhad by můj život neměl smysl. Záhady hledám všude, i tam, kde nejsou, si je dokážu vytvořit. Záhada je pro mě základní hnací motor, jak v obyčejném životě, tak v tvorbě.

Matylda má doma dvě psí holky, její autorka Ivana Hutařová také, jak je na tom ilustrátorka? Máte ráda psy?

Mám. A naprosto bezpodmínečně a nekompromisně. Moje smečka je mi sice dost často na obtíž – tak to alespoň vidí ostatní lidé; moje babička (ta hlavně, nedokáže mi zatelefonovat a neříct mi, že mám „s těma blbejma psama jen samý starosti“, hrozně mě tím vytáčí!!!), známí s „chemickými“ dětmi (tj. děti, které žijí v bublině bez mikrobů a alergenů), a samozřejmě muži, které potkávám. Ale já vím svoje. Když jsem celý den v pracovním procesu, není nic lepšího, než vyrazit se psy na procházku, na cvičák, člověk se drží v kondici, je na vzduchu… a pozorovat, jak spolu psi řádí – to je nejlepší antidepresivum na světě.

Jako absolventka Literární akademie Josefa Škvoreckého jste i literárně činná – co právě píšete?

No literárně činná sice sem, ale poslední dobou je to bída s nouzí. Pracuji teď na dvou projektech. Jednak po malých částech předělávám už hotovou knihu do jiného formátu – je to napůl komiks, takže je to velmi náročná práce, taky frustrující, protože všechno překresluji. A jednak se mořím nad knihou, kterou mám skoro celou v hlavě, ale jsou tam dvě místa, kde nemám úplně domyšlený děj… a na tom to troskotá, u jednoho z takových míst jsem se zasekla a odseknout se nemůžu už několik měsíců, je to k vzteku, gr!

Jsou vám blíž slovíčka nebo obrázky? Kterým směrem se vydáte – psaní nebo ilustrace?

Na to se mě ptá snad každý. A vždycky mám trochu jinou odpověď. Dnes je to odpověď „nevím“. Chci dělat obojí, dělám obojí. Ilustrace mi jdou líp od ruky, než psaní. Toho je potřeba využít. Ale neznamená to, že nechám psaní. To nemůžu, někudy ty myšlenky jít ven musí.

Jsou snad vaším cílem autorské knížky?

Ne, ty jsou můj sen.

Na závěr nám prozraďte, co právě dělá Klára Mayerová?

Klára Mayerová právě leží v posteli s bronchitidou a dělá korektury. Okolo ní se válejí knihy o holocaustu, výkresy plné králíků, pastelky, jídlo, hustě popsané listy papíru, psi, peřina a flašky od limonády. Neměla jsem si radši něco vymyslet???

Ne, to rozhodně ne – děkuji za upřímnost!

Zdroj foto: archiv Kláry Mayerové a JaS nakladatelství

< Předchozí		Další >