Českokrumlovská dívčí folková kapela Lakomá Barka v září oslavila 15. narozeniny. Velký to důvod k oslavě a třeba i zamyšlení, čím si děvčata za ta společně strávená léta prošla a jak to bude dál. To se sice nikdy nedá s určitostí říct, ale plány určitě jsou. A co na to jedna ze zakladatelek, kapelnice Lucie Roubínová?

Lucko, možná bychom úplně na začátek mohly, zejména pro ty, kteří nejsou v obraze, kapelu trochu představit. Proč zrovna Lakomá Barka? Má to něco společného s panem Werichem nebo je to jen náhoda?

Náhoda to není. Název Lakomá Barka opravdu vznikl podle povídky Jana Wericha - O Lakomé Barce. Přišlo nám to vtipné a poměrně dobře zapamatovatelné...

Víme, že jste oslavily 15 let od založení, takže rok 1997. Začínaly jste tehdy jako duo. Dlouhá cesta a spousta práce. Hodně uskupení, ať už hudebních či jiných, se z různých důvodů rozpadne. Ale vy jste vydržely…

Myslím, že není těžké vydržet v jednom uskupení, když najdete lidi, se kterými je vám dobře, rozumíte si s nimi, máte společný zájem, navíc trávíte spoustu času i mimo muzicírování... Časem jsou vám velmi blízkými přáteli, po patnácti letech už i rodinou. Je tedy spíše těžké takové lidi potkat.

Hudba, kterou hrajete, se krásně vyjímá na takových místech, jako jsou hrady, zámky a podobná romantické prostředí. Jak to vnímáš Ty? A jsi založením romantik? Podle písniček soudím, že ano.

V písních jsem asi romantik. Anebo snílek. Takový snílek, který má občas problém vrátit se zpátky do reality, přijmout ji. Když píši novou píseň, zasnívám se, představuji si její děj, který mě přenese mimo realitu. A tak mám vyzkoušeno, že když tomu tak není, vím, že skončí v koši.

Možná přijde trochu divná otázka, ale miluju Tvoji „Ztratit se“. Řekneš, jak vznikla?

Píseň „Ztratit se“ vznikla už strašně dávno, myslím, že tak před 13 lety. A vzpomenu-li, pak vidím Olču, jak přichází ke mně domů a ukazuje mi na kytaru několik akordů a říká: „To je dobré, viď?“ A tak jsem vzala Olči akordy, dodělala refrén a otextovala. Tedy v této písničce má prsty i naše Olča.

Mezi vaše další, dnes už pravidelné aktivity patří hraní v Dětském domově v Horní Plané. Děti bývají vděčnými posluchači a tady to určitě platí dvojnásob. Kde se vzal nápad hrát zrovna tady?

Děti patří mezi vděčné posluchače, ale také jsou jedni z nejupřímnějších. Nic se před nimi nezamaskuje..., ať se jim to líbí nebo ne, vždy to dají bezprostředně najevo. Na druhou stranu, povede-li se děti zaujmout, vtáhnout je do děje, pak atmosféra bývá nezapomenutelná... To se nám, myslím, podařilo v Dětském domově v Horní Plané, kde jsme mimochodem minulý týden odehrály již čtvrtý koncert. A ptáš-li se mě, kde že se vzal nápad hrát zrovna tady, pak toto přisuzuji mojí kamarádce, která v domově pracuje a má ráda naše písničky.

O úspěších a oblíbenosti kapely svědčí také úspěchy v různých soutěžích a anketách. Členka kapely, Hanka Havlíčková, získala titul zpěvačka roku 2011 v anketě Českokrumlovského deníku.

Ano, naše Hanička... Nejvytíženější členka Barky díky své neobyčejné síle a barvě hlasu. Podle mého názoru je Hanča nejlepší zpěvačka, kterou znám (znám zpěvaček spoustu). Mimo jiné i výtečná houslistka, kytaristka, flétnistka a improvizátorka. Navíc když s takovým člověkem hrajete, dokáže vás to posunout, získáte tím plno energie. S Hančou hraji moc ráda a jsem šťastná, že se mi jí v roce 2009, přes všechny její zájmy, podařilo přemluvit... To ale musím říct i o ostatních členkách kapely. Zkrátka mám velikou radost, že jsme se všechny tak hezky potkaly.

Vystupujete na velkých akcích, jako třeba Slavnosti pětilisté růže nebo Svatováclavské slavnosti v Českém Krumlově. Kde jinde si vás mohou vaši posluchači najít?

Každoročně odehrajeme něco kolem třiceti koncertů. Hráváme pravidelně třeba ve Vyšším Brodě, v Českých Budějovicích, ve Zlukově, na Rapšašském Zikmundohraní v Rapšachu, v Černé v Pošumaví, na Němčických slavnostech ve Větřní, ve Chvalšinách na Chvalšinských dnech, také na Kestřanské tvrzi atd. Je toho opravdu moc, co bych tady mohla vyjmenovat, a tak bude lepší, když fanoušky a posluchače odkážu na naše internetové stránky www.lakomabarka.cz, kde v sekci koncertů naleznou naše aktuální vystoupení.

Jak je vidět, program máte vskutku nabitý. V roce 2009 jste vydaly CD Stejně jiná. Máte v tomto - nebo i jiném - směru další plány?

V tuto dobu mohu říci, že písně na další CD máme skoro připravené a je jich dost. Zbývá tedy vyřešit finanční stránku, a to bude chviličku trvat. Ale plán je naplánován...

Takže budu držet palce, aby se vydařil a protože nepředpokládám, že by nastal „konec světa“, konci našeho povídání by slušelo přání kapely i kapelnice vašim fanouškům a našim čtenářům do nového roku.

Vím, že má odpověď, mé přání teď může vyznít jako klišé, přesto... Na každém koncertě při rozloučení a poděkování přeji lidem, ať jsou zdrávi. A vše ostatní přijde samo. Barky mi dají jistě zapravdu, a tak i za ně přeji všem fanouškům a čtenářům serveru Kultura21.cz zdraví.

Děkuji Ti, Lucko, za čas, který sis pro nás v tomto předvánočním shonu udělala, a přeji Tobě i Barkám nejen do nadcházejícího roku jen to nejlepší.

Foto: Rudolf Hojdar (R.H.)

< Předchozí		Další >