Kultura21.cz

Martin Faltejsek je mladý talentovaný umělec z Lanškrouna, který kouká na svět skrze objektiv svého fotoaparátu. Jenomže svět v jeho podání má s realitou pramálo společného. Martinovy fotografie vás unesou do říše divů, která nemá hranic a kde sen hraje hlavní roli. Odkud Martin čerpá inspiraci a jaké má plány do budoucnosti, prozradil portálu Kultura21.

Jak ses dostal k fotografování?

V 5. třídě pořídil táta první digitální foťák. Neskutečná věc! Malý zkoumavý Martin si ho pořád půjčoval a otravoval lidi i zvířata. Nejlepší byly rodinné oslavy. Vyžíval jsem se v tom otravování. Později přišel boom megapixelových foťáků v mobilech. Kamarádka, která měla Sony Ericsson s automatickým ostřením, byla chudák, protože jsem jí ho neustále "kradl" a fotil, co se dalo. Všechno okolo mě fascinovalo. Myslím, že už tehdy jsem hledal detaily. Potom na střední škole přišly první pokusy s ultrazoomem a nakonec všechny peníze z brigád padly v srpnu 2009 na zrcadlovku. S tou počaly moje vycházky do přírody, focení kytiček, stromečků a šnečků… Náhle se do toho přidala sestra, která chtěla, abych fotil i ji, a bylo to. Začalo mě bavit focení lidí.

Odkud čerpáš inspiraci pro svá focení?

Inspirace na mě čeká úplně všude. Je nárazová a když přijde, tak nevhodně (rychle, nevypočitatelně a na hloupém místě). V tom okamžiku popadám aspoň mobil nebo kus papíru a všechno si zapisuji. Za inspiraci považuji roční období, nejrůznější sny, nálady, pocity, stromy, světlo, temnotu, texty písní, lidské příběhy a problémy. Vůbec největší vliv na moji představivost mají duševní stavy. Hlavně deprese! Když mám špatnou náladu, nejvíc nápadů přichází pro tvoření autoportrétů. Všeho si v tu chvíli až příliš přecitlivěle všímám a v hlavě se mi začne hromadit tolik myšlenek, že nevím, kde začít. Inspirací mi je z velké části i sama příroda. Mám rád plachost srnek pasoucích se u lesa nebo obezřetné pohyby havranů či vran. Taky jsem fascinován mořem a hvězdami. Jsou to pro mě hodně přemýšlivé věci. A protože rád fotím s rekvizitami, inspirují mě i opuštěné věci na půdě, ve sklepě, v sekáčích, všude! Kamkoli jdu, pozoruji okolí.

Jací fotografové jsou tvými vzory?

Ztratil jsem vzory. Přepadl mě strach, abych se až příliš nedržel toho, co dělají oni. Chtěl jsem být volnější. Připadám si zatím takový dosti všestranný. Našel jsem se ve více fotografických disciplínách a v každé z nich existuje pár mých favoritů, které bych nazval obdivovanými. Takže už pouze obdivuji a budu doufat, že jednou budu taky obdivován. Je to Annie Leibovitz, Tim Walker, Lara Jade, Kirsty Mitchell a mnoho amerických konceptuálních fotografů na flickr.com.

S kým by sis rád zafotil?

Pokud jde o modely, zbožňuji přírodní krásu a zvláštní typy lidí. Modeling tak upjatě nesleduji, ale kdybych měl možnost setkat se s Elle Fanning, Andrejem Pejicem, Rickem Genestem, Shaunem Rosem nebo Lily Cole, asi bych se zbláznil štěstím.

Co fotografuješ nejraději?

Lidi ve spojení s přírodou a nadpřirozeností. Ať se jedná o portréty druhých nebo autoportréty. Nejde mi ani tak moc o to, abych ukázal svět, jaký skutečně je. Rád si ho přibarvím a dám tomu svůj snový nádech. Nemám rád ploché fotky, miluji hloubku a detail. Kromě konceptů si užívám i focení momentek. Svatby jsou příkladem. Prožívat s nimi jejich významný den, být součástí příběhu a celé to pozorovat skrz hledáček při čekání na ten správný moment mě prostě naplňuje.

Jaký dosavadní úspěch považuješ za svůj největší?

Teď v prosinci 2012 se mi podařilo vyhrát první místo v soutěži pořádané Skotskou whiskey The Macallan - „The Macallan Masters of Photography | Annie Leibovitz“, ve které byl stěžejní "Příběh v portrétu". Soutěže ale moc nevyhledávám. Většinou mi nesedne téma.

Jak pohlížejí na tvůj koníček rodiče? Chtěli by z tebe mít slavného fotografa?

Pořád říkají „Nejdřív škola a potom tohle." Myslím si, že se slávy bojí. Připadá mi, že tu všichni mají najetý takový ten model "bez titulu si neškrtneš", ale já v to věřit nechci. Chci jít za srdcem.

Čemu se ještě věnuješ, když zrovna nefotíš?

Mám rád běhání. Je za tím více výhod než jenom ta zdravotní. Všude v okolí Lanškrouna jsou skvělé lesy a pole, samá fotogenická místa, řekl bych. Jsem za to rád. Už se těším na jaro, až udělám invazi do těch dosud neprozkoumaných míst. A kromě běhání ještě trávím hodně času úpravami samotných fotek, posloucháním hudby a všelijakou organizací počínaje na Facebooku a konče u e-mailů.

Poslední dobou byly aktuální prezidentské volby. Jak jsi tuto událost vnímal a zapojil ses nějak?

Já a politika nejsme přátelé. Nemám ji rád. Musím přiznat, že v Česku se mi nelíbí. Takže je mi v podstatě jedno, co se tu děje. Ale volit jsem byl :)

Chtěl bys své focení posunout na profesionální úroveň, nebo by ses tomu chtěl nadále věnovat jako koníčku?

Protože momentálně v životě nevidím jiný smysl, určitě bych se tomu chtěl věnovat na profesionální úrovni. Jsem sám zvědavý, jak se s tím poperu. Bude to sakra boj.

Je těžké prorazit v této branži?

Stoprocentně. Fotografů je požehnaně. Přijít s něčím hodně inovativním a jedinečným možná už ani nejde. Každopádně já bych chtěl zůstat u mého nadpřirozena a do fotek vkládat něco navíc, jak jsem už dřív zmínil. Budu věřit ve své sny a představy.

Co tě dokáže nejvíce naštvat?

Když se mi v hlavě urodí nápad a není pro něj vhodné počasí! Občas mám něco jako "trysko-bleskové nápady" a zapálenost do nich trvá jenom určitý čas, potom totiž odezní.

Myslíš si, že je v České republice dostatečná podpora mladých umělců, nebo se tu spíše hází klacky pod nohy?

Mladá fotografie v ČR moc mých sympatií neposbírala. Zatím. Nelíbí se mi ta celková zdejší neucelenost. Přijde mi, že mladí fotografové si tu nerozumí. Ptám se sám sebe "Proč?". Za vzor mám Ameriku, kde existuje skupina (mnoho skupin) mladých aspirujících fotografů a tvoří jakousi rodinu. Navzájem k sobě mají hodně blízko, podporují se a scházejí se. Je to úplně úžasný.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Nejbližší budoucnost naplánovanou mám. Jakmile vysvitne slunce nebo bude větší teplo, musím tvořit. Chci nabýt mnoho nových zkušeností. Taky se potřebuji zlepšit po stránce organizační. No a do větší dálky zatím nevidím. Starosti by mi měla dělat i škola, ale moc to nefunguje. Co bude za pár let, těžko říct. Ale jak jsem už prozradil dříve, chtěl bych se stát obdivovaným.

Více fotografií: www.martinfaltejsek.cz