Přinášíme vám rozhovor s kytaristou skupiny Arakain Jirkou Urbanem, který zde ukázal jeho úžasný vztah k Arakainu a poodtjajnil plány do budoucnosti.

 

 

 

Arakain slavil 30 let a koncertoval téměř celý rok 2012. Sotva tedy skončilo jedné turné XXX Arakain, začíná na jaře další s názvem DVD Tour 2013. Nevadí vám, že si skoro ani neodpočinete? Co například děláš v těchto dnech?

Naopak! Jsme odpočatí a natěšení na novou sezónu! Dva měsíce jsme nekoncertovali a vybírali a pilně zkoušeli nový repertoár. Čeká nás ještě generálka, tam už musí jet všechno takřka na sto procent, i když se samozřejmě bude dolaďovat technika, nastavení světelných programů a aparatury. Takže bez stresu, ale už uvidíme, jak program funguje jako celek. Nemám rád, když profimuzikant žehrá na nedostatek času nebo regenerace, protože myslím, že takovej horník to má daleko horší!:-)

Co pro tebe znamená Arakain? Bylo vždy vše růžové(černé), nebo jsi někdy měl chuť s tím vším seknout? Nebylo například těžké zvykat si na nové zpěváky (Petr Kolář, Jan Toužimský)?

Arakain je další rodina, zábava, koníček, který se stal naštěstí i povoláním. Je jako dítě, který se musí opečovávat, udržovat, cvičit, pěstovat. Chuť se vším seknout může někdy a určitě zřídka nastat, ale hudba je tak silný emotivní zážitek, že jej jen málokteré povolání dokáže nahradit tak, aby si člověk řekl, že je v něm spokojenější. Naštěstí jsme ale takovou krizi nezažili!
V případě těchto zpěváků to těžké určitě nebylo. Jsou to nejkvalitnější zpěváci a zkušení profesionálové! Zvykat si museli posluchači! Změna hlasu a tím pádem i výrazu je pro zažitou kapelu velmi riskantním krokem.

Ostatně, co říkáš na aktuální sólovou dráhu Aleše Brichty a Petra Koláře. Sleduješ je vůbec?

Dá se říct, že je nějak zvlášť nesledujeme. Každopádně s Petrem se vidíme častěji a jsme nadále přátelé. Ostatně to potvrdil i svou účastí na našem výročním koncertě k třiceti letům kapely. Žánrově se přeci jen posunul maličko jinam a v této poloze ho zrovna poslouchat nemusíme!:-) I když mu přejeme, aby se mu dařilo, protože to je výjimečný hlas.

Jaká nejlepší věc se ti během časů s Arakain stala? Co je nezapomenutelnou historkou?

Hrajeme třicet let! To je ta nejlepší věc, která se nám mohla přihodit! Dlouhá řada desek, tisíce koncertů, hudební ceny, Zlaté desky… to je úspěch! A pokud ti jde o konkrétní historky ze života muzikantů, tak ty zůstanou v soukromém archívu.

Jaká je tvá oblíbená píseň Arakainu? Je i nějaká, kterou hraješ nerad?

To se asi nedá přesně definovat! Jsou stálice, které se vyprofilovaly mezi kapelní hity. U mě to je například Apage Satanas nebo Farao, z nových desek to budou překvapivě takové zvláštnější skladby jako je Hvězda nebo Lysohlávky. A skladby, které nemáme rádi neskládáme a když už, tak je nehrajeme! :-)

Když se sejdou kluci z Arakainu, co dělají nejraději? Co je po koncertování vaše oblíbená společná činnost?

Kluci z Arakainu jsou fotři od rodin, ale taky hračičkové se svými specifickými koníčky, počítačoví nadšenci, řidiči, řemeslníci, takže se vedou nekonečné debaty i o takových tématech. Po koncertě probíráme a hodnotíme úroveň proběhnuvší produkce, a aby nám nevyschlo v puse, tak nejlépe u piva a já u vína.:-)

Můžeme se v dohledné době těšit na další CD Arakainu? Tipuji, že na něm nebude chybět duet Lucie Bílé s Honzou Toužimským V ruce svírám kříž, ke kterému Lucka na jednom koncertě řekla: „Věřím, že časem tohle bude stejný hit jako Zimní královna.“ Věříš tomu i ty?

Hity vytváří publikum. Tedy v našem případě! V jiných žánrech to dokáží vytvořit média a to i z úplnýho blábolu, že… :-) Kříž je o trochu náročnější skladba na poslech, takže komerčnosti Zimní královny asi nedosáhne. Není to prototyp pro rotace v rádiích. Na nové CD samozřejmě myslíme, ale teď není na pořadu dne (to jsem si vypůjčil od politiků :-)), takže každý z autorů zatím pracuje jen doma nebo v hlavě.

{youtube}cABEqhDafmg{/youtube}

Jak z koncertů, tak i z Vašich promo fotografií je jasné, že s Luckou Bílou máte skvělý vztah a že si ji velmi vážíte. Vídáte se s ní i mimo speciální (výroční) koncerty?

Ano. Lucka zůstala i přes svůj nezměřitelný a fenomenální úspěch na české scéně normální holkou, jakou jsme znali z let jejího působení v Arakainu! Ale dnes je nejen hvězdou první třídy, ale taky mámou od rodiny, muzikálovou herečkou a zpěvačkou a samozřejmě, že její vytížení brání nějakému „chození na pivo“, ale vídáme se u ní i mimo společné koncerty třeba na příležitostném grilování, nedávné gulášovoslivovicové párty nebo já s rodinou na Silvestra. Syn Jiří hrál i v jejím klipu (baletku!:-))

Zpěvák Dymytry na vašem výroční koncertě řekl: „V Americe mají Metallicu, my máme Arakain!“ Co bys k tomu řekl?

Tak samozřejmě je to nesrovnatelné přirovnání! Metallica je celosvětový fenomén, který ovlivnil celou generaci bigbíťáků. Pokud jsme obdobně zapůsobili i na českýho rockera, je to potěšitelné a lichotivé! :-)

Tvůj mladší syn je členem právě Dymytry. Jsi rád, že šel ve tvých šlépějích?

Tak samozřejmě, že jsem rád, že se hudbě věnuje, protože oba mí synové měli od dětství talent. Štěpán se upsal raději sportu, i když byl nadějným klavíristou. Jirka jej zúročil v Dymytry, které s různými obměnami buduje v podstatě od puberty a pochopitelně ho s kapelou sleduju, diskutujeme o hudbě, o nápadech, o kytarách a aparátech, jsme si vzájemně producenty svých demáčů.

Máš svůj vlastní rockový Club Kain. Jaké starosti to obnáší? A co ti to dává? Zveš do něj převážně menší kapely. Všiml sis si za tu dobu nějakého talentu?

To je na dlouhé povídání! Vlastnit klub s pivnicí je v Praze tuhý oříšek a neustálá starost. Vysoké nájmy, spotřeby energií, ale i náplň programu, denní komunikace s kapelami. Protože jsme opravdu malý komorní rockáč, vystupují u nás převážně mladé nebo méně známé amatérské soubory. Na velké prostě nemáme kapacitu. I když už tady hrál třeba jak Arakain, Debustrol, Harlej nebo Törr. Jsme otevřeni takřka každému, jediné kritérium je, aby měla kapela alespoň nějakou fanouškovskou základnu. Koncert bez diváků nemá význam ani pro kapelu, ani pro podnik.
Z těch významnějších kapel u nás začínali a v podstatě vyrostli třeba Škwor nebo zmínění Dymytry.

Je nějaký hudebník, se kterým by ses chtěl potkat? Ať už na jednom pódiu nebo v soukromí?

O mě je známo, že přestože dělám léta heavy metal, ctím nesmírně Beatles. Takže takovým hudebníkem by asi určitě byl Paul McCartney. Ale osobností by se našlo jistě mnoho, se kterými bych se chtěl potkat…

Pověz mi ještě něco o tvé kytaře, která je neodmyslitelně spjata jak s tvou osobou, tak i s Arakain. Já sama ji nosím na tričku z nové kolekce.

Ano, kytara Kobrle Explorer Custom je z dílny pražského kytaráře Libora Kobrleho. Stavěl jí dle mých potřeb a požadavků, včetně designu, takže mi padne do ruky jako ulitá. Je opravdu krásná a předčí i firemní nástroje světových značek! Zkrátka ruční práce se pozná. Pro kytaristy mohu ještě doplnit, že kytara je z mahagonu s javorovým topem a javorovým krkem. Snímače Seymour Duncan SH8 Invader.

Na závěr se zeptám, co bys popřál Arakainu do dalších let?

Přál bych nám přízeň fanoušků, protože jak se neustále opakuju, bez nich to postrádá smysl. To je asi nejpodstatnější, k tomu nevysychající invenci a zdraví. Ostatní už přijde samo. Věřím, že tu ještě nějaký pátek budeme a že ještě máme co říct.

Děkuji za rozhovor a těším se na viděnou na koncertě v Březolupech!

Zdroj foto: archiv kapely - Mirek Valenta, Photomusic.cz, Xichty.cz

< Předchozí		Další >