Na rozhovor pro náš magazín kývl zpěvák původem z Kolumbie Ivan Gutierrez. Momentálně učí filozofii na univerzitě v Praze a především se realizuje ve skupině Madera, se kterou vystoupí 15. června na Respect festivalu na pražské Štvanici. Nejen o jeho stěhování a názoru na českou kulturu si můžete přečíst zde.

Jak se máte v těchto dnech? Co zrovna provádíte?

Dobře se mám, naštěstí. Hodně se věnuju filozofii, učením, hudbě a kamarádům.

Čeká vás vystoupení na Respect festivalu. Je to poprvé, co zde budete hrát? Těšíte se?

Na festivalu Respect ano, poprvé. Moc se těšíme a je nám velkou ctí, že budeme moci hrát mezi úžasnými kapelami z celého světa. Taky atmosféra festivalu se nám hodně líbí.

Vystupuje na festivalu nějaká hvězda, na kterou se sám půjdete podívat nebo se těšíte, že ji potkáte v zákulisí?

No určitě! Na kamarada Martina Alacama se moc těším. Taky se moc těším obzvlášť na maďarskou skupinu Söndörgő – strašně moc se mi vždy líbila Márta Sebestyén a Muzsikás, ale i další kapely odtamtud, a taky se těším Salao & Jaco Abel. Taky mě hodně zajímá hudba Gnawa a těším se i na Hasnu El Becharia.

Preferujete festivalové open air show nebo máte raději klidná prostředí klubů?

Oba mají svou kouzlu. Když publikum hezky souzní s tím, co děláme, je to jedno, kde jsme.

Co pro vás znamená Madera? Stojí si svého názvu dřevo? Jak to funguje uvnitř kapely? Co vás spojuje a žene dopředu?

Madera znamená dřevo – materiál, který je pevný a dává strukturu, charakter, ale taky dýchá. Jako třeba moje dřevěná kytara dává strukturu a charakter naší hudbě. Uvnitř kapely to funguje tak, že se máme rádi, hezky komunikujeme i hudebně, a věříme tomu, co děláme. Proto nás to strašně baví a to všechno nás žene dopředu k novým projektům.

Vy jste označován jako tvůrčí zdroj, nemohu se proto nezeptat, kde berete inspiraci k novým věcem? Co je vaší múzou?

Inspiraci si beru z těch hudebníků, které jsem poslouchal a poslouchám. Taky, co se týče textů, z věcí, které si čtu. Co je mi múzou, je mi opravdu záhadou. Občas se objevuje, vesměs náhodou, zatančíme si chvilku, narodí se z toho píseň, a pak zas odejde. Ale vím o ní málo.

Jaké to bylo přestěhovat se z Ameriky do Prahy? Co pro vás bylo nejtěžší?

Měl jsem pořad oči otevřené dokořán, tolik věcí mi bylo zajímavých. Začal jsem se hned věnovat hudbě, což mě hrozně bavilo. Taky veřejné hraní a natáčeni desek byly skvělou školou. Nejtěžší asi byla komunikace, ale časem jsem se naučil, jaké mají lidé tady jiné předpoklady a tím se komunikace usnadnila.

Na stránkách máte napsáno, že jste se přestěhoval kvůli lásce? Stálo to za to? A vydržela tato láska? Udělal byste to znova? Co vám na to řekli doma?

Samozřejmě, že to za to stálo. Vydržela, ale časem jsme si každý šli svou cestou zvlášť. Znovu bych to asi udělal, ano. Doma nebyli úplně nadšení, ale jelikož rodiče sami kdysi opustili domov, tak se s tím uměli smířit.

 V České republice jste od roku 1993. Vnímáte za tu dobu nějaké změny? Například co se politiky týče?

Nezajímá mě moc politika, ale ano, vnímám změny. Třeba na Hradě, s kterým jsem měl dlouholetý vztah kvůli překladům. Za Havla lidé byli vesměs kultivovaní a hodně často jsem se s lidmi, s kterými jsem přišel do kontaktu, dobře rozuměl. Když nastoupil Klaus, atmosféra se změnila. Začalo být víc a víc lidi, které zajímal spíš byznys a moc a méně a méně jsem měl s nimi něco společného. Dříve, když byla vernisáž výstavy, tak všichni, kteří na ní spolupracovali, včetně mě jako překladatele, jsme byli pozváni. Pak za Klause, na vernisáž první velké výstavy, na které jsem spolupracoval, byla velká akce s vlivnými lidmi v drahých šatech a já jsem už nedostal pozvání. To pro mě nějak symbolizovalo, jak se změnily věci od té doby, kdy jsem přijel do Čech.

Jaká byla spolupráce se Zuzanou Navarovou? Jak na toto období vzpomínáte? V čem jste si se Zuzanou byli podobní?

Výborná, z hudebního i z osobního hlediska. Hodně jsem se učil od ní o hraní před publikem, ale i o české kultuře. Bylo období, kdy jsem celou Českou republiku objevoval, všechno mi bylo nanejvýš zajímavé a učil jsem se hodně o tom, jak najít svůj hlas hudební. Možná jsme se byli podobní tím, že jsme si vážili stejných hodnot, jako cest k hudbě a počestného chování k druhým lidem. Taky jsme měli rádi dobré jídlo a pití.

Proč jste byl nějaký čas v Madridu? Co vám toto období dalo? Posunulo vás někam?

Chtěl jsem po 8 letech zase žít ve španělštině, zkusit dělat hudbu s lidmi, kteří mluví stejným hudebním jazykem a obecně čerpat z kultury, o které jsem si myslel, že mi bude bližší z různých stran. Dalo mi hodně kamarádů, další otevřené dveře do kusu světa a pochopení a náklonnost pro tamější kulturu. Nakonec jsem zjistil, že jazyk nestačí a že způsob, jak se tady oceňuje kultura, otevřenost ke světu a jakási skeptičnost k bombastičnosti a patosu mi byli v Čechách vlastně bližší – proto moje zkušenost tam mě posunula vlastně zpátky do Čech.

V současné době se živíte jako překladatel. Baví a živí vás tato práce? Dají se dobře najít zakázky?

No vlastně moc už ne. Věnuji se filozofii víc a víc. Najít zakázky nebyl velký problém, ale i když občas ještě zakázku beru, je hodně věcí, které mě baví mnohem víc. A samozřejmě, stěžejní mezi těmi věcmi vždy byla a bude hudba.

Také vyučujete filozofii na Anglo americké univerzitě v Praze. Jaký mají studenti přístup k filozofii? Považují ji za vědu věd a přistupují k ní tak? Co je pro vás při učení nejobtížnější? Jaké vlastnosti si myslíte, že by měl mít dobrý učitel?

Každý student má jiný přístup, ale já se snažím vzbudit v nich údiv před životem, který je základem filozofie. Dokázat zapojit studenta do diskuze, protože cítí potřebu se vyjádřit, anebo ho vést do toho prastarého údivu, je asi nejobtížnější, ale i nejvíce uspokojující. Toto je schopnost, kterou by měl mít dobrý učitel. Pomůže k tomu umět poslouchat a pamatovat si neustále, že vždy je víc toho, co nevíme, než toho, co víme.

Na závěr vám položím složitější otázku – co je váš životní cíl?

Cílů mám víc. Mezi nimi se neustále prohlubovat v umění žít.

Zde je místo pro vzkaz našim čtenářům a vaším fanouškům.

Těším se na Vás!

Děkuji za rozhovor!

Taky!

Zdroj foto: archiv Ivana

< Předchozí		Další >