Když jsem hledala informace o ní a o tom, co dneska dělá hvězda televizních inscenací a pohádek Ivana Andrlová, nebylo to vůbec jednoduché. Bulvární zprávy nevyhledávám a ostatní se ve velké míře opakují. Jako by krásnou princeznu opravdu někdo zaklel a ona čeká na svého vysvoboditele. I tak bychom mohli začít povídání o životě a práci herečky Ivany Andrlové.

Princové na bílých koních, ta vyhlídka by byla možná lákavá, ale držme se raději nohama na zemi. Takže co dělá princezna Ivana dnes?

Myslím, že dnes bych sehnala spíš toho bílého koně. Princové nějak došli.

U pohádek ještě zůstanu. Musím přiznat, že ačkoliv je pohádka „Princové jsou na draka“ jedna z nejznámějších, a vy jich máte na svém kontě mnoho, u nás doma kraluje „Co takhle svatba, princi?“, a samozřejmě její pokračování „Ať přiletí čáp, královno!“Asi bych nedokázala spočítat, kolikrát se přetočila videokazeta, na které jsou obě pohádky natočené a písničky z nich znají děti téměř zpaměti. Když říkám děti, musím podotknout, že všechny jsou už ve věku, kdy mají jiné zájmy než sledovat televizní pohádky. Přesto tahle kazeta funguje jako magnet, když někdo pustí přehrávač. Prozradíte něco o natáčení?

Bylo to dost složité. Už jenom dát všechny ty slavné herce dohromady! Ale bylo to krásné. Scény královských rodičů byly někdy k nevydržení. Všichni jsme měli co dělat, abychom nevyprskli dřív, než se ozve z režie STOP.

To Vám opravdu věřím, ale výsledek stojí za to. Ještě jedna pohádka a už s nimi skončím. „Statistika nuda je“, ale spočítala byste, kolik Vašich hereckých kolegů se objevilo po Vašem boku v rolích princů nebo králů?

To nevím. Ale odhaduji, že dohromady jich bylo tak kolem třiceti.

Nejen pohádky, ale ani život se neobejde bez humoru. Jaký druh humoru je ten pravý pro Vás?

Humoru je mnoho druhů. Mám ráda lehký a perlivý, ale i suchý anglický. Nemám ráda takzvané „utírání si nosu židlí“.

A co divadlo a humor divadelní? Asi je něco jiného, když víte, že někoho rozesměje scéna na plátně, nebo když stojíte na jevišti v bezprostřední blízkosti diváka. Nemáte třeba problém udržet vážnou tvář, když se obecenstvo „chechtá“?

Divadlo je něco úplně jiného. Každý večer to můžete zkusit trochu jinak a testovat, co zabere nejlépe. Na to, co nefunguje se vykašlat. Ale to, co je na plátně, s tím už nic neuděláte. Jinak já jsem na jevišti dost „držák“. Spíš než diváci mě občas dostane některý kolega. Nesmí se to přehánět, ale diváci tyhle situace milují.

Máte pravdu a je až neuvěřitelné, jak se dokážete ovládat i když se směje celé hlediště. Jste členkou divadelní společnosti Háta. Kde a v čem Vás mohou diváci vidět?

Háta má na repertoáru mnoho titulů. Z těch „starších“ bych připomněla Prolhanou Ketty, kterou hrajeme už 14! let. Z těch novějších jsou to určitě Světáci, kterých jsme za dvě sezóny odehráli 170 představení a také Tři bratři v nesnázích a Vztahy na úrovni. Hrajeme na zájezdech a v nové sezoně taky v Divadle Palace a v Divadle Bez Zábradlí. Po prázdninách mě diváci uvidí v Karlínském divadle v muzikálu Lucie.

Kterou z rolí si nejvíc užíváte?

Užívám si tu, kterou zrovna hraji. Ráda představení střídám, člověka to udržuje ve střehu.

Máte při divadelních zájezdech čas na poznávání míst, která navštívíte?

Když jedeme pouze na výjezdové představení, času mnoho není. Ale při delších „šňůrách“, zbude-li ještě energie, si čas na některé památky nebo třeba zajímavou výstavu ráda udělám.

Nedávno Vás mohli potkat návštěvníci v novém Městě nad Metují na festivalu „Novoměstský hrnec smíchu“. Máte ráda tenhle festivalový „mumraj“ a věci s ním spojené?

Byla jsem tam jen na otočku, takže jsem si to moc neužila. Ale je hezké vědět, že diváci mají o filmy stále zájem.

Od humoru na filmovém plátně nebo na divadle není zase až tak daleko k tomu životnímu. Obzvlášť pokud je člověk založením optimista. Vy jste založením spíš optimistka nebo pesimistka?

Tak optimistka určitě nejsem. Jsem takový veselý pesimista. V dnešní době je to jistější.

Začínají divadelní prázdniny. Co Vaše plány na tohle období?

Letos budu mít pracovní prázdniny. Budu zkoušet v Karlíně. Ale protože se na to moc těším, nijak mi to nevadí.

Na podzim bude na televizní obrazovky uvedeno pokračování původního televizního seriálu Sanitka.
Na závěr našeho povídání tedy ještě doplňme, že se na Vás mohou těšit nejen návštěvníci divadelních představení, ale i diváci televizní právě v nových třinácti dílech Sanitky II.

Děkuji za rozhovor.

Z biografie (zdroj internet)

Ivana Andrlová se narodila 28. října 1960 ve Vysokém Mýtě. Po studiu na pražské konzervatoři v roce 1982 působila v Divadle Jiřího Wolkera (dnešní divadlo v Dlouhé). Od devadesátých let střídavě hrála v různých pražských hereckých souborech.

Do širšího diváckého povědomí vstoupila rolí Alenky v televizním filmu PODNÁJEMNÍCI režiséra Františka Filipa a nezanedbatelná byla také role v seriálu DOBRÁ VODA Jiřího Hubače. Talentovaný a osobitý výkon otevřel tehdy začínající herečce cestu k další televizní a později i filmové práci.

V době svého mládí byla výrazná představitelka princezen a dalších dívčích rolí, zejména v televizních filmech a seriálech, ale také vážnějších charakterních rolí na scéně svého mateřského divadla.
Je držitelkou Ceny Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon v dabingu za ztvárnění hlavní role Ally McBealové ve stejnojmenném seriálu. V České televizi vystupuje společně s moderátorem Alešem Cibulkou v pořadu věnovanému češtině. Od roku 1997 je členkou soukromé Divadelní společnosti Háta.

Doplňující fotografie z archivu Divadelní společnosti Háta z představení Dnes hrajeme Cyrana, Jakeovy ženy a Tři bratři v nesnázích. http://www.divadlohata.cz/
Zde také můžete najít další informace nejen o paní Ivaně Andrlové, dalších členech společnosti i termínech divadelních představení.

< Předchozí		Další >