Letošní léto předvedlo různé podoby, kdy slunce pálilo o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“) a občas seslalo přílivy deště. Co dělají spisovatelé a ilustrátoři v létě? Jak se jim píše či kreslí pod slunečními paprsky? Nebo jen dobíjejí energii? Zeptali jsme se Stanislava Rudolfa…

Pane Rudolfe, jaké je Vaše letošní horké léto? Máte něco rozepsáno nebo odpočíváte?

Ano, mám rozepsaný budoucí skvost české literatury, který má titul Vzpomínky sklerotika. Jde o jakýsi můj životopis. Na druhou část vaší věty neumím, bohužel, odpovědět. Zmíněné slovo odpočívat, které jste použila, je pro mne neznámé. Zde jde zřejmě o další neologismus, který mě ještě nezasáhl.

Pokud vím, tak celkem nedávno jsme se opět mohli potěšit Metráčkem (v knižní i audiopodobě) a Operací mé dcery. Jak se vám nová vydání vašich titulů líbila?

Byl jsem jimi pochopitelně nadšený! Navíc Metráček vyšel podesáté, Operace mé dcery potřetí…

Chystají se i další reedice?

Zatím žádné nakladatelství o ně neprojevilo zájem, třebaže v obou případech nesou teď přídomek: Vyprodán! Ten se teď nejčastěji objevuje na reklamních stránkách knihkupectví u mé (zatím) poslední vydané knížky Miluji tě, vole!, která v krátké době zmizela z knižního trhu.

Hrdinové Vašich knih jsou většinou puberťáci, jen mne tak napadlo, našly se v některých příbězích Vaše děti? Pokud ano, nezlobily se na Vás?

Těšilo mě, že moje dcera Alena a syn Martin byli už jako děti vůči mé literární tvorbě velkorysí, i když věděli, že těmi pravými autory podobných zážitků a nečekaných výroků byli většinou oni. Ale tátovi se prostě do knížek hodily. Sám by je asi těžko vymýšlel.

Jaký je Váš vztah k audioknihám? Nezklamala Vás Bára Hrzánová, která Metráčka načetla posluchačům?

Ani v nejmenším! Navíc dala příběhu této literární (a také filmové) hrdinky, díky svému podmanivému hlasu, mnoho dalších cenných vlastností, které by pouhý text rozhodně tak silně na čtenáře nezapůsobil.

Většina Vašich knížek byla zfilmována – jaký je to pro spisovatele pocit, vidět svůj příběh na plátně?

Nezapírám, že kdykoliv jsem se poprvé díval na film, na němž jsem se podílel jako autor příběhu, moje ješitnost nabírala sil. Ale současně jsem občas trpěl a zatínal zuby, pokud se na plátně objevila scéna, nebo postava, která s normálním životem a chováním puberťáků absolutně nesouvisela. Ale pan režisér ji tam prostě chtěl mít z důvodů výchovných nebo estetických.

Bylo to vždy tak, že scenárista se ujal knihy, nebo jste někdy postupovali opačně – nejdříve byl scénář a film a pak až knížka?

V mém případě k tomu nikdy nedošlo, ať už šlo o film nebo o televizní hru.

Na internetu můžeme číst kapitoly z Vaší knihy Moje paličaté IQ. Chystáte se zveřejnit na stránkách Pozitivních novin třeba své fejetony?

To záleží pochopitelně na zájmu redakce. V každém případě jsem, jako asi každý český spisovatel a bývalý skaut, na tento příjemný zážitek, vždy připraven.

K létu patří odpočinek – umíte odpočívat?

Jak rád bych si to vyzkoušel. Stačilo by mi také takové plážové tempo, o kterém jste se na začátku našeho rozhovoru zmínila. Hmmm… plážové tempo! Jenže to bychom nesměli mít u našeho baráčku zahrádku. A na ní: kedlubny, papriky, okurky, luštěniny, meruňky, třešně, jahody… a teď odpočívejte! A jen tak ve volných chvílích ty krásné plody otrhejte, očistěte, zavařte…! Paní redaktorko, neumíte si představit, jak já se těším na prvního Mrazíka…!

Léto si někteří lidé ale nedokáží představit bez knížky – co vy rád čtete, když nepíšete?

Většinou sahám po českých novinkách. Chci prostě vědět, kam směřuje mladší generace autorů.

Jaké knížky byste doporučil tedy našim čtenářům pro letní dny?

Rozhodně by to byl román Sextenze Jana Krůty a Deník muže ve středních letech Petra Kukala.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil na psaní i práci na zahrádce

Zdroj foto: archiv autora a www.bux.cz a www.bookfan.cz

< Předchozí		Další >