Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům písmenek, okupoval internet, dnes je zván měsícem čtenářů. Máme z toho radost a tak nás napadlo, zeptat se několika zajímavých lidí, kteří mají co do činění s knihami, jací jsou čtenáři a co budou v březnu sami dělat.
Odpověděli nám na těchto pět otázek:
Březen – měsíc čtenářů – co vás napadne jako první, při vyslovení tohoto sloganu?
Jaký jste čtenář/čtenářka, knihomil nebo knihomol - vybíráte si pečlivě nebo zhltnete naprosto všechno?
Která knížka bude pro vás v březnu tou hlavní?
Doporučíte nám nějaké pěkné čtení, které by nám nemělo uniknout?
Chystáte se navštívit nějakou čtenářskou akci – besedu, autorské čtení, křest nebo sám/sama něco takového organizujete?
Další, již šestou pětici osobností, které mají něco společného s knihami, literaturou či kulturou obecně, zpovídala PhDr. Jana Semelková.
Jejich odpovědi jsou řazeny dle pořadí otázek uvedených výše.
Marie Kšajtová, Roztoky, autorka knížek pro děti a bývalá dramaturgyně ČT 1
Je to užitečná a chvályhodná akce, čtenářská gramotnost ubývá, ale osobně se mě moc netýká. Čtu od ledna do prosince, v březnu jako v lednu.
Vybírám si, co mě nezaujme, odložím. Čtu hodně a ráda. V poslední době si také všímám, který nakladatel knihu vydal. V jedné anketě jsem odpověděla, že do rakve se odeberu dosti sečtělá. Když se mne ptávali, čím budu, říkala jsem, že čtenářkou. Zklamalo mě, že takové povolání neexistuje. Ale vlastně částečně ano. Přečetla jsem za svůj život fůru článků, reportáží, rukopisů a scénářů.
Ještě nevím, ale určitě nebude jen jedna. Také se budu zabývat tou svojí, která ještě nevyšla.
Dobrých knih je dost. Doporučuji: P. Giordano: Osamělost prvočísel, H. Hesse: Siddhártha, S. Volkov: Svědectví – paměti D. Šostavkoviče, M. Urban: Pole a palisády, A. Brauns: Pestrostíni a netopýři, A. Munroová: Útěk, atd.
Nechystám
Miloš Kratochvíl z Černošic, spisovatel
Kde soudruzi udělali chybu? – Jsem starší ročník, už od školy v sobě nosím ustálené spojení Březen – měsíc knihy, a přiznávám, že zrovna březen mi ke čtení pasuje snad ze všech měsíců nejmíň. Březen je měsícem, kdy se chceme koukat do sluníčka a jsme natěšení a zvědaví především na přicházející jaro. To takový listopad, to je ideální měsíc na dlouhé hodiny čtení! Schovat se před plískanicemi do knih a zapomenout na nachlazení prožíváním jiných životů... Jenomže měsíce byly přidělovány různým činnostem v polovině padesátých let a listopad byl kvůli velké revoluci ve velké zemi asi hned jako první připsán našemu přátelství s tou velkou zemí... Tím se to nastavilo špatně a na knihy zbyl nakonec ten nejmíň vhodný březen. Možná se to v budoucnu přehodí, protože teď máme jiné kamarády, ale nelamte si tím hlavu, neřešte to, nenechte si nic vnucovat a čtěte celý rok...
Jsem knihomil. Často odkládám knížku po dvaceti, třiceti stranách, protože se mi špatně čte, někdy mě způsob vyprávění popuzuje, někdy nudí. Neodkládám ale většinu těchto knížek daleko. Po nějakém čase se k nim vracím, protože chyba nemusí být v autorovi, ale ve mně. V mém momentálním rozpoložení, které se s knížkou při prvním pokusu nepotkalo. Knížky, které si úplně nejvíc zamiluji, mám pak na poličce u postele. Hned vedle léků, které musím užívat také pravidelně.
Jak už jsem říkal, očekávám od března příval pozitivní jarní energie, tak toho využiju k druhým pokusům a pokusím se dočíst několik knížek, oceněných literárními odborníky. Třeba to tentokrát dokážu.
Namíchejte si očistnou jarní směs. Například: povídky O´Henryho Jaro na jídelním lístku, Větvičkovy fejetony Něco pro zahřátí duše a k tomu si přečtěte třeba Pecháčkovo skvělé Osvobozené kino Mír, abyste si připomněli dobu, kdy soudruzi rozhodli, že bude březen měsícem knihy...
Budu besedovat ve Slaném, v Postoloprtech, v Hořovicích a nejspíš i v Náchodě, kde jsem patronem dětského oddělení městské knihovny.
Lubomír Müller, spisovatel, básník, hudebník, Brno
Když se řekne Březen – měsíc čtenářů – napadne mne, že jeden měsíc pro čtenáře je málo. Takhle rok, to už by bylo lepší. A ten „rok čtenáře“ rozdělit na „měsíce knih“, a to podle žánrů. Tak lednu bych dal tu čest být „měsícem hororu“, samozřejmě knižního. Únoru bych zasvětil historický román. Březen bych navrhl, aby byl měsícem pamětí, tedy knih povětšinou autobiografických. Dubnu bych přiřadil žánr knih humoristických. Květen – no, jak jinak – ať je měsícem erotického románu. A dále – červen, měsíc knih povídek. Červenec, měsíc fantasy a science fiction. Srpen, měsíc knih cestopisných. Září, měsíc detektivek. Říjen, měsíc politických thrillerů. Listopad, měsíc poezie a prosinec, měsíc pohádek. A vytvořil bych státní banku knižních žánrů a každý měsíc rozdával odpovídající typ knih čtenářům zdarma. Ale to už jsem asi v představách poněkud ujel...
Knihomil se sklony knižního všežravce.
Která kniha bude pro mne v březnu tou hlavní? Moje vlastní, kterou hodlám už konečně v březnu dopsat. A pokud ji ještě nedopíšu, potom snad už dočtu dlouho rozečtenou Nahou ženu od Desmonda Morrise.
Nevím, jestli je to pěkné čtení, ale poučné rozhodně ano – kniha Jana Bauera Klasikové v nedbalkách. Spisovatelé totiž rozhodně nejsou z mramoru, ale z masa, kostí a vášnivé krve...
Již několik roků jezdím na školy za teenagery na autorská čtení a povídání o psaní, o tvorbě knih a o životě s knihou. Podporu čtenářství s besedou nazývám Kniha v životě – život v knize. Nesdílím názor, že mladé lidi ve věku třináct až patnáct let přestává bavit číst. Jen v četbě nevidí motivaci pro svou vizi života.
Jiří Lojín, šéfredaktor magazínu VašeLiteratura.cz (www.vaseliteratura.cz)
Z dob minulých mám proti různým „dnům“ a „měsícům“ podvědomý blok, proto mě jako první napadají nemístné asociace. Teprve po malé chvíli si uvědomuji, že dnes už většinou nejde o shora nařízené formální akce, při kterých se vyvěšují plakáty s frázovitými hesly a zdobí nástěnky.
Vybírám si. Ale vědomě zařazuji i knihy, které nepovažuji za dobré. Nejde o žádný masochismus, může se mezi nimi skrývat taková, která si nezaslouží být nepřečtena. A věřím, že čtením špatných knih se učím oceňovat ty kvalitní.
To závisí na plánech vydavatelství. Těším se, že v té době vyjde v nakladatelství Host kniha Okamžik medvěda skvělé polské autorky Olgy Tokarczukové. Doufám, že se dočkáme i novinek v oblasti domácí tvorby, v poslední době se zaměřuji zejména na ni.
Je toho hodně, ale namátkou vyberu několik novinek z minulého roku. Určitě bych doporučil fascinující román Jiřího Kratochvila Alfa Centauri, za pozornost stojí kniha Lidmily Kábrtové Koho vypijou lišky, objevilo se i několik výborných českých kriminálních románů například Sýkorovy Modré stíny nebo dvě knihy Martina Goffy.
To bude záviset na momentální nabídce. V březnu se bude konat 4. Ostravský knižní veletrh, který sice není tak známý jako ten v Praze nebo v Havlíčkově Brodu, ale postupně si také nalézá své příznivce. Budu sledovat akce spojené s významnými výročími, letos uplyne sto let od narození Bohumila Hrabala, to je zřejmě nejvýraznější.
Ivona Březinová, spisovatelka knih pro děti, Praha
(foto Monika Váňová)
Vidím to živě před sebou. Budík mi zvoní v pět ráno, rychle se oblékám a s batohem knih utíkám na vlak, kde s knihou v ruce trávím často dlouhé hodiny na cestách za svými čtenáři. Březen je totiž měsíc, kdy Březinová beseduje. Mám to tak každý rok a těším se i letos.
Jako dítě jsem byla spíš ten mol. Zhltla jsem všechno, co mi v knihovně „zavadilo o klobouček“. Dneska si musím velmi pečlivě vybírat a stejně nestíhám přečíst všechno, co bych měla a chtěla.
Sobecky přiznávám, že ta moje. Bude malá a bude pro nejmenší. Už se totiž moc těším na své další leporelo s názvem U nás bydlí zvířata. Jen doufám, že se do března stihne narodit.
O Vánocích se mi dostala do rukou kniha Alexandry Potter, Já a pan Darcy. Příjemně oddechové čtení na chvíle volna. Sama jsem napsala sedm knih o putování party mladých lidí po stopách slavných spisovatelů a jejich hrdinů. Takže teď jsem se podívala, jak svou hrdinku jiná autorka poslala do dějiště slavného románu Pýcha a předsudek. A znovu mě napadlo, kolik literárně zajímavých lokalit po celém světě je. Literární cestování je něco, co mě opravdu zajímá.
Určitě. V březnu budu besedovat například v Žluticích, Lysé nad Labem, České Kamenici a Praze. Noc s Andersenem 4. 4. 2014 strávím se školáky v Poděbradech a celý začátek dubna budu mít šňůru besed na Liberecku. V březnu se také už potřetí zúčastním konference INSPO (Konference o technologiích pro osoby se specifickými potřebami), kde opět budou vyhlášeni vítězové celostátní literární soutěže Internet a můj handicap. K tomuhle tématu mám také blízko. Letos mi vyjde kniha Útěk Kryšpína N., která se handicapu úzce dotýká. A vřele doporučuji sledovat projekt básníka Pavla Hlušičky, který putuje podél vodních toků a na besedách rozdává radost svými verši a poznání svým povídáním o autismu.
http://www.zgublacenko.cz/projekty/putovani-po-proudu-vody/trasy-a-besedy---duben-2014
Sledujte další díly našeho seriálu, věnovaného Březnu - měsíci čtenářů. Další odpovědi od mnoha inspirativních osobností máme ještě v zásobě a budou vycházet po zbytek února a dále pak v březnu!
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|