Kutnohorská tříčlenná skupina Rybičky 48 strávila část zimy na Bali a hlavně nedávno vydala desku Tohle je rock´n´roll vy buzny! Tento rozhovor je nejen o desce a stárnutí hudebníků, ale také o blížící se festivalové sezóně, o které více prozradil zpěvák Kuba Ryba a kytarista Petr Lebeda.

Než se budeme bavit o vašem novém CD, povězte našim čtenářům něco o vaší výpravě na Bali? Jak jste se měli a o co místní děti? Co vás nejvíce překvapilo?

Kuba: Jezdíme do Indonésie už třetím rokem… Je to naše letní dovolená v zimě, protože v létě se hodně koncertuje a prakticky na žádný větší odpočinek není čas. Proto vždycky sbalíme kufry na zimu a odlétáme směr Bali. Vždy jsme jezdili na měsíc a letos jsme si to dali na dva měsíce a zkrátili si tak zimu v ČR. Při naší první návštěvě jsme se seznámili s jedním chlapíkem, který dělal správce v jednou z ubytování a zjistili jsme, že učí děcka z chudších poměrů a tenkrát jsme mu tam nechali rovnou nějaké peníze na místě… Od té doby je nějakým způsobem finančně či materiálně podporujeme. Letos jsme jim například přivezli cca 50 triček od mé značky Narcis… V jednání je teď v ČR několik hračkáren a papírnictví, které by nám měli pomoci dostat k nim hračky, sešity, tužky, fixy, atd, atd.
Mě tady poprvé nejvíc překvapila mentalita lidí… Všichni se usmívají, zdraví se a jsou velice milí…Tenhle úsměv mi vždycky po návratu ještě nějaký měsíc vydrží… Vždy když pak jdu třeba na nákup do Kauflandu a směju se od ucha k uchu jen tak, čekám, kdy mě někdo trefí za to, že se usmívám… Češi se málo směj sami i jeden na druhého… Je to veliká škoda… Vlastní i cizí úsměv dočerpává energii

Petr: Bali je super. Já jsem tu podruhé a Kuba dokonce potřetí. Sice je škoda, že je ostrov čím dál víc znečištěný odpadky a jezdí sem čím dál víc turistů, ale svoje kouzlo stále má. Navštívili jsme letos i okolní ostrovy, takže jsme nebyli jenom na Bali, ale i na Lomboku, Gili Air, Gili Meno, Gili Trawangan a Nusa Lembongan. Místní děti asi jako děti všude jinde, jen je tu veliký problém s chudobou a vděk těch dětí za jakoukoliv maličkost je tu jaksi opravdovější. :-)

Co se týče dětí, tak jste udělali dobrý skutek a sami jste si na této dovolené určitě pořádně odpočinuli. Ale pracovali jste taky? Přivezli jste si například nějaké nové nápady?

Kuba: My i v ČR a jiných zemích buď společně, nebo každý zvlášť podporujeme hodně věcí… Já osobně se specializuju na pomoc pro pejsky z útulků a na děti z rozvojových zemí. Myslím, že když se na chvilku vydáte do světa, tak zjistíte, že se máme u nás opravdu dobře. U nás se mají i bezdomovci, kteří vybírají popelnice lépe, než v některých částech světa… Kde není ani co vybírat z popelnic.
Materiálu a nápadů na písničky přivezeme vždycky spousty. Prakticky celá poslední deska vznikala na Bali v minulých dvou letech. Tady se pracuje mnohem lépe… I tenhle rozhovor píšu odsud… Sedím na terase, oceán je asi 50 m, popíjím džus a na únor je tu velice krásně :-)

Petr: Kuba letos přivezl dětem z jedné charitativní školy, kde vyučuje náš kamarád Komang, 45 triček. Děti nám na oplátku poslaly do kamery krásný pozdrav. Jeli jsme sem hlavně odpočívat a skládat nové písničky. Vzali jsme s sebou kytary a něco, kam nahrát nápady a povedlo se udělat dost nových nápadů a dokonce skoro 4 songy úplně. :-)

Vaše poslední deska se jmenuje Tohle je Rock´n ´Roll, vy buzny! a nese se v čísle 11 – 11 let kapely, 11. album, které vyšlo 11. 11. Budou pro vás tyto dvě jedničky šťastné? Co myslíte?

Kuba: Mně se čísla líbí, a když je možnost, vždycky s nimi nějak zakouzlíme. Například deska byla hotová už na konci října, ale počkali jsme si pár dní na vydání… Není v tom nic extra, ale já myslím, že čísla nosí štěstí, když si s nimi hrajete. Písniček na desku bylo víc, ale rozhodli jsme se vybrat právě těchto 11, který nám k sobě náladou a rozpoložením nejvíc seděli do celku. A 11 let kapely? To zní skvěle i strašně zároveň. Miluju tenhle kapelní život a je neskutečný, že už to jedeme v původní sestavě tolik let. Jsme za to neskutečně vděční.

Petr: Ještě ke všemu je na albu 11 písní  Sešlo se to takhle krásně, tak proč toho nevyužít... Symbolika je to krásná, a kdyby se tento rok třeba povedlo 111 koncertů, bylo by to ještě hezčí. :-)

Povězte mi něco o desce s tímto provokativním názvem. Jak á je vaše oblíbená písnička z alba?

Kuba: Mně ten název zase tak provokativní nepřijde… Je to vlastně současně i název songu, který otvírá celou desku. Písnička je o tom, jak je vtipné, že většina českých kapel jsou přes víkend rock star a o víkendu normálně pracují. Jasně, je tu pár kapel, který se tím můžou opravdu dobře živit, ale myslím tím takové to, jak světová kapela vyrazí na turné a hrají třeba ob den a půl roku v kuse… To se u nás nestane. Jsme malý trh. A právě proto zpíváme, tohle je rock n roll, vy buzny…Zkuste si o víkendu být rock stár a přes týden makat. Ona to není taková prdel. :-) 
Slovem buzny si nemyslím nic špatného o gayích… Naopak! Slovo buzna je od slova buzerovat, otravovat, rejpat a to slovo si od gayů bereme zpátky… Takže když někomu řeknu, že je buzna, tak to může znamenat, že mě buzeruje anebo že do mě reje… Ale může to bejt i v pozitivním smyslu… My si třeba v dodávce říkáme buzny všichni. :-)
A oblíbená písnička? To je jako kdyby měla matka odpovědět, které dítě má radši. :-)

Petr: Moje oblíbená? Je jich dost, protože jsme na albu makali celkem dlouho a vybíralo se, která na desku půjde. Snad Vážené dámy. :-)

Jak probíhaly práce na CDčku? Za těch 11 let už musíte být pořádně sehraní a na jedné vlně - dokázali jste se tedy vždy na všem shodnout?

Kuba: To je právě super za ty roky. Přineseš nějakou písničku, nápad a máš v hlavě co by asi měla hrát kytara a bicí a pomalu už nemusíš nic říkat a všichni už vědí. Samozřejmě jsme se vždy na všem neshodli okamžitě, ale v zásadních věcech si myslím, že jo. Když máte v kapele tři lidi, tak to jsou tři osobnosti a je potřeba najít zlatý střed, aby byli všichni spokojení. Už jsme spolu tak dlouho, že si myslím, že nás jen tak něco nevykolejí…

Petr: Samozřejmě byly nějaké rozdílné názory, ale většinou o detailech. V hlavních věcech si už pár let rozumíme. :-) Vlastní nahrávání pak probíhalo poměrně rychle a v pohodě, protože vždycky před nahráváním zalezeme někam na chatu nebo do zkušebny a nahrajeme si nové písničky jako takové demáče, které potom posloucháme a upravujeme do výsledné podoby. Demáče si pak vezmeme do studia a nahráváme to profesionálně, ale prakticky podle nich. Ve studiu pak hluboko v noci vznikají takové perličky, které písničce dají něco originálního. :-)

Jaká písnička z tohoto alba bude podle vás tou typickou hitovou? Bude to singlovka Bohém zapomenutý dítě? Já osobně sázím na Vstaň, leť, hned teď!

Kuba: Nevím, tohle se vždycky strašně blbě tipuje. Máme venku animovaný klip Striptérka Anna, potom Vstaň, leť, hned teď, nyní půjde klip k písni Bohém zapomenutý dítě a potom plánujeme ještě klip na Vážené dámy, Magdalenu a velmi rádi bysme udělali klip ještě k písničce My ještě nejsme starý, což je taková generační výpověď o tom, jak se muzikant cejtí ve 30 letech. :-)
Momentálně je v natáčení klip k titulnímu songu Tohle je rock n roll, vy buzny..Takže klipů bude po vícero. :-)

Petr: Vstaň, leť, hned teď je na typicky hitovou dost rychlá a nasraná. Za sebe myslím Bohém nebo Vážené dámy.

K desce jedete i stejnojmenné turné a máte k němu specialitku ohledně předkapel. Je to soutěž, která má pomoci začínajícím kapelám, můžete mi k tomu něco říct? Jak byste nalákali dosud nerozhodnuté kapely?

Kuba: Za prvé musím říct, že se přihlásilo asi dvakrát tolik kapel, než jsme očekávali. Prakticky není den, kdy by se jich pár dalších neozvalo. Na každé turné se nám hlásí dost kapel a není možné všem vyhovět, a proto jsme zvolili tenhle postup. Vždy nějakou místní kapelu z okolí, kde se koncert koná. Poznáme tak spousty kapel, známých a možná přátel a třeba najdeme i kapelu, která by s námi jela příští turné celé. A čím je nalákat? Jelikož už se přihlásilo dost kapel, tak lákat není třeba, ale co bysme lákali... Prostě se bude hrát, pít a radovat se ze života… Nejde hlavně o to v muzice?:)

A jak se těšíte na festivalovou sezónu? Máte nějaké speciální plány, nějaké eso v rukávu?

Kuba: Těšíme se moc… Festivaly jsou super, a když je dobrý počasí, tak je to neskutečná atmosféra… Navíc potkáš spousty přátel z kapel se kterýma se jinak přes rok tolik nevidíš, protože každý jede svoje tour. Na minulou letní sezonu jsme měli například takovej vtipnej country song, na letošní plánujeme něco podobného s jiným songem a taky bysme před létem rádi vyhodili jeden klip, který nebude z téhle desky a bude to feat. s jednou kapelou. Ale zatím víc nebudu prozrazovat, protože je to ve fázi jednání. Pokud se vše povede, tak můžu slíbit, že to bude dobrá prdel:D

Petr: Klasicky ke konci léta se těšíš do klubů a v zimě zase na fesťáky. Takže těšíme. Eso z rukávu vytáhneme prakticky hned na jaře v podobě nového druhého kytaristy Michala Brenera. Samozřejmostí bude několik (celkem dost) pecek z nového alba a jedno překvapení chystáme i na jeden z největších festivalů u nás, ale to by potom nebylo překvapení, kdybych to vykecal. :-D

V písni My ještě nejsme starý toto tvrzení obhajujete a mě zajímá – cítíte stárnutí i v koncertních rituálech a právě na festivalech? Vydržíte vždy do rána nebo někdy už toužíte jet domů a zalehnout?

Kuba: Musím říct, že jsme se po koncertě vždycky rádi napili. Pokecáš s kapelama a fanouškama a je to super… Někdy to ale už jde hůř… A právě ta festivalová sezóna je hodně náročná… Někdy to prostě už třetí den v kuse nejde… Navíc mám poslední dva roky kocoviny, což jsem předtím nikdy neměl… A taky se musím někdy hlídat, abych druhý den vůbec mohl mluvit: D

Petr: Tělo muzikantovo stárne rychleji než jeho hlava, takže hlava by po každém koncertu nejraději zůstala, ale tělo chce jet domů. Kdykoliv hlava zvítězí nad tělem, dá nám to tělo druhý den náležitě sežrat. Ale hlava říká: „My ještě nejsme starý!“

Jak moc náročné je pro vás léto? Jak dlouho po něm odpočíváte?

Kuba: Posledních 5 let je náročné hodně… Těch festivalů je mraky a nás těší, že je o nás takový zájem… Většinou odpočíváme až v zimě v tropech :-)

Petr: Po létě se prakticky hned vrhneme na podzimní tour do klubů a kulturáků, takže odpočinek přijde až v zimě a to je právě tahle naše dovolená v Indonésii. Většinou odehrajeme poslední koncert někdy před Vánoci a pak startujeme jarní tour až v březnu. Mezi tím je čas odpočívat.
Nemluvil bych ale o náročnosti jen léta. Každá ze tří sezón, které odehrajeme má svoje úskalí. Léto je naopak míň náročné než jaro a podzim. V létě totiž jezdíme festivaly, kde je všechno připravené, takže k pódiu přijedeme hodinu před zvukovkou, dáme pivko, nazvučíme, odehrajeme většinou 45 – 60 minut set, pobalíme a můžeme se jít bavit. Problém je, když je v jeden den víc koncertů – to je potom honička. Přes jaro a podzim, když se jedou kluby a kulturáky, tak musíme dorazit na místo před otvíračkou, všechno připravit, nazvučit, odehrát většinou 90 – 105 minut set a sbalit a odjet můžeme až po skončení akce. Čili na místě jsme cca od 18:00 do 2:00, a když je to domů třeba 150 km, tak vyrážíme v 15:00 a doma jsme v 5:00.

Na začátku srpna vystoupíte na 17. ročníku festivalu Natruc v Kolíně. Máte rádi tento festival? Jste tam skoro jako doma.

Kuba: Natruc má pro nás zvláštní význam hned z několika důvodů… Jednak jsme tam opravdu jako doma, protože to máme cca 15 km od domova, byl to první festival, na kterém jsme kdy hráli cca před deseti lety a v posledních letech ho spolupořádá náš manažer… Takže jde opravdu o domovskou akci.

Petr: Natruc pamatuju ještě z dob, kdy jsme ještě nehráli. Pak v roce 2004 nebo 2005 jsme úplnou náhodou na něm hráli, protože vypadla jedna kapela a my se octli na hlavním pódiu. Organizátoři z něj udělali opravdu pěkný a dospělý festival a navíc ho máme hned vedle v Kolíně. :-)

A na závěr vás poprosím o krátkou pozvánku právě na festival Natruc.

Kuba: Letos to bude opravdu stát za to… Nezaměnitelnou atmosféru Natrucu jistě znáte a kdo ne, tak by jí měl poznat… Je to snad jedinej ostrovní festival v ČR… Navíc tam budu mít letos druhou oslavu svých třicátých narozenin. :-)

Petr: Zvu všechny příznivce dobré a kvalitní muziky na festival Natruc. Na Natrucu vždycky odehrajeme jeden z našich nejlepších koncertů a doufám, že ne jinak tomu bude i letos, samozřejmě s vaší podporou. Kromě nás festival nabízí multikulturní zážitek a nezaměnitelnou atmosféru Kmochova ostrova. Takže, kdo je poblíž a každý, kdo je schopen dorazit, ať tak určitě udělá. Budeme se těšit :-)

Díky za rozhovor!

Zdroj foto: archiv skupiny

< Předchozí		Další >