Povídka Matka moudrosti je hotovým oříškem. Každý ji hned nepochopí, nebo ho nezaujme. Přesto je hotovým skvostem a například naši šéfredaktorku Radku Mothejzíkovou zaujala na první přečtení a jak sama zdůrazňovala, byla to její „divoká karta - nejkratší povídka, asi ne každý ji na první dobrou pochopí, ale pointa skvělá!"

Autorem je dvaatřicetiletý Lukáš Kos z Brna, který vystudoval filmovou vědu na FF MU. Pracoval jako knihkupec a nyní jako knihovník. Od ZŠ je fanouškem fantastických žánrů a komiksů. Na SŠ k tomu přidal ještě detektivky. Rád zvedá těžké železné věci a kreslí. V roce 2020 získal čestné uznání v literární soutěži Můj svět (knihovna Frýdek-Místek), což ho nakoplo k další psavecké aktivitě. Povídku si můžete přečíst níže a už teď si poštelujte své mozkové závity! 

Matka moudrosti

Bredenovu cestu ven přerušil snížený strop chodby, o který se bolestivě praštil. S rukou na temeni se otočil zpět do kruhové místnosti a zakřenil se na svého parťáka: „Au, zatraceně! To tady navrhovali trpaslíci, nebo co?“

Gaboš se zařehtal. „Nemáš bejt takovej čahoun. Měls narůst jak já. Výška tak akorát, abys ženskejm koukal přímo na kozy.“
Breden si stále masíroval hlavu a pohledem se zastavil u těla, které tu zanechali. Rozkládalo se. „Myslíš, že na tom bylo něco pravdy? Myslím, co jako říkal,“ zeptal se s nejistotou v hlase.
„Pche, esli prej na tom bylo něco pravdy! Byl to jen prachobyčejnej podvodník a šarlatán. Jasně, že kecal! Kdyby něco uměl, tak by to použil a nenechal se jen tak odkráglovat,“ odvětil Gaboš a čistil si už od pohledu dostatečně čistou dýku. Sice čaroděje střelili kuší, ale podříznutý krk je jistota prověřená staletími.
„Ale pamatuješ si, jak nás varoval, ne? Říkal: ‚Pokud mě zabijete, nikdo odtud neodejde živý!' Já myslel, že tady ti čarodějníci nemůžou kouzla sesílat posmrtně.“
„Však taky jo,“ chlácholil ho Gaboš. „Byl to bluf, kterej mu nevyšel. Z falešnýho čaroděje tuhoun a jeho prachy naše. Nepřemejšlej nad tím, beztak tě už hlava bolí z toho bouchnutí.“
„Možná jsme se na to měli vykašlat. Máma mi vždycky říkala, abych se kouzelnickejm vyhýbal.“
„Hele, já si řeči tvojí mámy taky pamatuju a krom jinejch mi v hlavě utkvělo, že peníze na zemi nenajdeš, najdeš je v truhlicích pracháčů.“
Breden se usmál. „Jo jo, máma byla moudrá baba.“
„Vo tom žádná, ale taky byla hrozně pověrčivá. Proto taky nikdy neudělala žádnej pořádnej vejvar. Věř mi, Brede, byla by hrdá, kdyby viděla, jakej seš schopnej loupežník.“ Gaboš se postavil na špičky a poplácal Bredena po rameni.
„Díky, Gaboši. Seš fakt dobrej kámoš.“
„A teď padáme, než začne mrtvola zapáchat. Nechci peníze hned utratit za nový hadry,“ řekl Gaboš vesele a kývl na Bredena, ať vyrazí první.
Bredenovu cestu ven přerušil snížený strop chodby, o který se bolestivě praštil. S rukou na temeni se otočil zpět do kruhové místnosti a zakřenil se na svého parťáka: „Au, zatraceně! To tady navrhovali trpaslíci, nebo co?“
Gaboš se zařehtal. „Nemáš bejt takovej čahoun. Měls narůst jak já. Výška tak akorát, abys ženskejm koukal přímo na kozy.“