Ještě před americkými Oscary se každoročně udílejí britské filmové ceny - Bafty. Bafta zůstává stejná v tom, že se nesnaží konkurovat nabubřelosti a jisté velkohubosti Američanů. Je "evropsky" uměřená, britsky břitká a starosvětsky tradiční (a to i v osobě moderátora).

 

 

Stephen Fry opět letos svou pohotovostí, nepodbízivým vtipkováním a vypointovaným proslovem dokázal, že ani pro příští ročníky není nutné uvažovat na jeho postu o změně. Ve své úvodní řeči byl oproti minulosti více osobní, mnohokrát se totiž zábavně dotkl tématu homosexuality. Nahrál mu k tomu v mnoha kategoriích nominovaný "Kód enigmy". V návaznosti na fakt, že před 60 lety byla ve Velké Británii homosexualita trestným činem a nyní je zde běžně přijímaným jevem, zadoufal, že snad za dalších 60 let proběhne coming out i v Hollywoodu. V duchu svého projevu si proto každoroční polibek aktuálního idolu do kamery sobecky vyhradil pro sebe. A protože není žádný troškař, tak ho zlíbali hned dva protagonisté Birdmana Michael Keaton a Edward Norton.

V ostrovní kinematografii triumfovala Teorie všeho, nicméně (a tím jsem skočila hned na závěr přenosu) nejlepším anglicky mluveným filmem bylo vyhlášeno Chlapectví. Když už se pohybuji v této asociaci, tak rovnou tematicky zmíním i nejlepší neanglicky mluvený snímek - polskou Idu, která byla stejně úspěšná i na Evropských filmových cenách.

Ale zpět k Teorii všeho. V sále byl přítomen i ochrnutý astrofyzik Stephen Hawking, jehož osud film mapuje a zhostil se i role "předávajícího" cenu za zvláštní filmové efekty. Nechci být zlá, ale vypadá chudák tak neuvěřitelně otřesně, až se skoro nabízí cynická myšlenka, že se počítačoví specialisté pěkně vyřádili i na jeho podobě... Ale k věci: Baftu za triky získal Interstellar.

Pak už přišly na řadu divácky vděčné kategorie herecké výkony ve vedlejší roli. Nepřekvapivým vítězem byl J. K. Simmons za Whiplash. V ženách se prosadila Patricia Arquette (maminka v časosběrném opusu Chlapectví). Ta se dopustila nejtrapnější děkovačky večera ve smyslu ohraných klišé a frází. Její výlevy o tom, jak byla poctěna a okouzlena skutečností, že mohla být součástí té velké filmové rodiny a svědkem zrání obou mladých protagonistů, jsem brala s velkou rezervou. Co může být proboha tak fascinujícího na pubertě dvou teenagerů? Jenže holt i banality k ceremoniálům patří. Naštěstí jsou vyvažovány občasným vtipným komentářem.

Nejvíc se vyznamenal Steve Carell, který svou řeč s předáváním Bafty za režii spojil s důkladnou sebepropagací, adresovanou právě pětici nominovaných režisérů. Navíc neopomněl dodat, že jejich pracovní nabídky hodlá akceptovat až na podzim, protože léto si hodlá užít volné.

Nejlepší režii vyhrál Richard Linklater za Chlapectví, které se tak spolu s Teorií všeho stalo nejúspěšnějším snímkem britských filmových cen. Baftu totiž získal i představitel Hawkinga Eddie Redmayne.

Další oceněné už zmíním jen telegraficky. Nejlepší herečkou v hlavní roli byla vyhlášena Julianne Moore za Still Alice. V soutěži původních scénářů zvítězila hravost Grandhotelu Budapešť. V látkách adaptovaných opět triumfovala Teorie všeho. Z letmého pohledu se dá konstatovat, že Bafty v podstatě zkopírovaly výsledky Zlatých Glóbů, které udělují zahraniční novináři akreditovaní v Hollywoodu.

Čestným členem britské filmové akademie byl jmenován Mike Leigh. Kromě tohoto uvedení do "síně slávy" nechybělo ani tradiční rozloučení se zesnulými umělci. Z celé plejády hvězd a hvězdiček, které nás loni opustily, musím připomenout hlavně Robina Williamse. Zaujala mě ale i vzpomínka na Anitu Ekberg koupající se fontáně, na "bogartovskou" femme fatale Lauren Bacall a v neposlední řadě na zlodušského Calveru Eliho Wallacha ze Sedmi statečných (letos v prosinci by se dožil 100 let). Čas je bohužel neúprosný, běží rychleji než by se nám líbilo. Člověk si to nejvíc uvědomí právě u těchto odchodů na věčnost. Nicméně stopy neodvratného plynutí času jsou samozřejmě patrné i jinak. V tomto nelichotivém smyslu mě tentokrát nejvíc zaujal Ralph Fiennes. Z někdejšího charismatického přitažlivého krasavce je mírně obstarožní proplešatělý chlápek. Ani filmové hvězdy prostě nesvítí pořád stejně oslnivě, i jejich lesk matní a slábne. Budiž to pro nás, v boji s časem obyčejné smrtelníky, útěchou.

Zdoj foto: internet

< Předchozí		Další >