Podivuhodné schopnosti normálních bláznů
Banner

Podivuhodné schopnosti normálních bláznů

Tisk

muz ktery si pletl manzelku s kloboukem perexDoménou britského lékaře Olivera Sackse, žijícího od roku 1965 v New Yorku, byla neurologie a dodnes ho můžeme považovat za jednoho z nejslavnějších neuropsychologů na světě. Na svém kontě má několik knih, v nichž seznamuje čtenáře s nejzajímavějšími klinickými případy své praxe, ale zároveň se hluboce zamýšlí nad otázkami vztahu mozku, duše a nemoci. Fascinující výlet do labyrintu lidské mysli můžete podniknout prostřednictvím jeho knihy Muž, který si pletl manželku s kloboukem. 

Obsahuje „klinické povídky“, v nichž jsou popsány životy, nemoci i odlišnosti některých jeho pacientů. Případy jsou to vskutku kuriózní. Sacks se jim věnuje s neobvyklou mírou empatie a lidskosti. Společně s ním tak můžeme navštívit muže z titulu knihy – ten nejenže si pletl manželku s kloboukem, ale nebyl schopen rozeznávat obličeje. Konkrétní osoby si zařazoval podle charakteristických detailů, třeba podle mateřského znaménka nebo dýmky. Kde měl nohu, viděl botu a naopak. Když sahal po klobouku, nahmatal manželčinu hlavu. Chybějící vizuální vjemy mu však nahrazovalo výjimečné vnímání hudby, která ho provázela celým životem. Podobně se s nejrůznějšími hendikepy vypořádávají další hrdinové všech čtyřiadvaceti povídek.

A budete normální, i kdybyste se z toho měli zbláznit!

Mě zaujal například případ bratrů - dvojčat, kteří - přestože nesvedli jednoduché sčítání a odčítání - uměli odříkávat prvočísla až po ta dvanáctimístná. Dokonce si je mezi sebou pinkali a tím se bavili, hráli si. A žili by si celkem spokojeně, kdyby do jejich osudu nezasáhli lékaři, kteří je chtěli uzdravit a integrovat do takzvané normální společnosti… Někdy je věda v zájmu zachování zdraví opravdu krutá. Doktor Sacks však rozhodně patřil mezi výjimky dělající čest svému oboru. Ke klientům – pacientům přistupoval velice citlivě, vždy se snažil porozumět všemu, co se jim dělo, poctivě pátral po skutečných příčinách a hlavně, hledal co nejúčinnější a zároveň nejšetrnější řešení a léčebný postup (na rozdíl od některých kolegů praktikujících lobotomii jak na běžícím pásu).

"Žít s Tourettovým syndromem je stejně divoké, jako být pořád opilý. Žít s Haldolem je nudné - člověk je uvážlivý a pokojný...Žádný z obou těchto stavů není opravdu svobodný...Vy, normální lidé, kteří máte správné transmitery (přenašeče) ve správnou dobu a na správných místech svých mozků, vy, kteří máte vždycky k dispozici správné chování a správné pocity, můžete být podle potřeby vážní, nebo lehkovážní. To my, postižení tourettismem, nemůžeme: jsme nuceni k lehkovážnosti svým syndromem a jsme nuceni k vážnosti Haldolem. Vy jste svobodní, máte přirozenou rovnováhu. My musíme podstoupit všechno možné, abychom ji získali uměle. " (strana 112)

Pozitivní posun ve vnímání jinakosti

Bylo by škoda číst knihu je tak, pro zábavu. V klinických povídkách Olivera Sackse vystupují postavy, které bychom na základě prvního dojmu označili za chudáky, podivíny, blázny, ba dokonce šílence. Navzdory tomu je však třeba věřit, že v nich zůstává esence člověčenství, dokonce se od nich můžeme nechat lecčíms inspirovat.

Hlavním přínosem knihy konkrétně pro mě je (snad pozitivní) posun ve vnímání jinakosti. Věřím, že podobně bude působit obsah i na další čtenáře, kteří se ponoří do příběhů lidí, jimž osud – často během zlomku vteřiny – převrátil život doslova naruby a oni se s tím přesto dokázali vyrovnat. Někdy sami, jindy s pomocí svých blízkých či vnímavých terapeutů a osvícených lékařů. Velkým paradoxem je, že mnozí považovali své postižení za jistý dar. Po uzdravení cítili ztrátu něčeho výjimečného, jako například muž, který se jednoho rána probudil s mimořádně vyvinutým smyslem pro rozeznávání pachů a vůní. Velmi litoval, když tento stav časem pominul.

"Pokud se ale nesnažíme tyto lidi někam natlačit, zjistíme, že také oni hledají krásu a řád." (strana 201)

Zájemci o bližší prozkoumání problematiky najdou v textu spoustu odkazů na další témata a osobnosti z oblasti neurologie a neuropsychologie. Kniha se tak pro ně může stát odrazovým můstkem k hlubšímu porozumění vztahů mezi mozkem, myslí a fyzickým tělem.

muz ktery si pletl manzelku s kloboukem

Muž, který si pletl manželku s kloboukem
Originální název: The Man Who Mistook His Wife for a Hat , 1985
Autor: Oliver Sacks
Překlad: Alena Čechová
Žánr: psychologie, populárně naučná literatura
Vydáno: 2024, Portál
Počet stran: 272

Hodnocení: 95 %

https://obchod.portal.cz/beletrie/muz-ktery-si-pletl-manzelku-s-kloboukem/


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Dřevo, knihy, ženy – tři múzy Martina Patřičného

patricny 200Věnuje se jim s důslednou pečlivostí – svědčí o tom jeho publikace, výstavy i televizní pořady. S nádherným nadhledem se dívá kolem sebe a nás ostatní se učí dívat, učí hledat krásu kolem sebe. V polovině května letošního roku (2014) vyšla jeho...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Z archivu...

Čtěte také...

Psychomotorika má na VŠ zelenou

psm perexČeská republika se konečně zařadila na seznam států, kde je možné studovat na vysokoškolské úrovni jakýkoliv studijní program zaměřený a vysoce specializovaný na oblast psychomotoriky (v zahraničí známý pod označením Psychomotricity nebo Psychomotor ...


Výtvarné umění

Ecce Homo - Theodor Pištěk aneb krásná auta a motorky miluje dodnes

theodor pistekMotto (1984): „Miluji prostor – nekonečnou oblohu, utěšující oblaka a horizont, který vyzývá k překročení. Proto mi už nestačí iluze a vystoupil jsem z plochy obrazu.“
Theodor Pištěk

...

Divadlo

Lidé bez vlastností ožijí v podání činoherců z JAMU

lide bez vlastnosti 200Dvě slavná prozaická díla Roberta Musila propojili inscenátoři z Divadelní fakulty JAMU v novém titulu Lidé bez vlastností, jehož premiéru uvede 24. února brněnské Studio Marta. Inscenace je volnou adaptací Musilovy románové p...

Film

Vyšla další kniha o Vladimíru Menšíkovi

mensi200O Vladimíru Menšíkovi jsme si mohli přečíst řadu knížek - jak ty drbavé, tak s menšími či většími ambicemi. Nyní k  nim přistupuje tlustý, téměř sedmisetstránkový spis Lumíra Holčáka VLADIMÍR MENŠÍK A JEHO FILMY. Autor se rozhodl pro nezvyklý postup: v c...