Kultura21.cz

Z téhle knihy se dozvíte všechno o knižním průmyslu v Americe a k tomu ještě dostanete pořádnou porci thrilleru, trochu paranoi ze sociálních sítí a velkou dávku spisovatelského tvůrčího procesu, byť pravda, je trochu pokřivený, jelikož v Nažluto se bude krást román mrtvé autorce.

„Tohle nejsou moje dějiny, moje kořeny. Tohle není moje komunita.“

Román sleduje neúspěšnou spisovatelku June Haywardovou, která se po smrti své kamarádky, renomované spisovatelky Atheny Liu, rozhodne ukrást její rukopis a přivlastnit si identitu čínské autorky. Tento čin, vedený touhou po literárním úspěchu, ji rychle dostává do konfliktu s etickými a morálními otázkami ohledně autenticity a kulturního vykořisťování. Román se odvážně zaměřuje na problematiku „yellowface“ (více známější je fenomén „blackface“, ale princip je totožný), což je termín označující případy, kdy je kultura jiné rasy – v našem případě asijská – zneužívána bílými autory pro zisk, bez skutečného porozumění nebo respektu k její podstatě.

Roztáčí se zde machinace utajování této krádeže a množství věcí, které úzce souvisí s nakladatelským průmyslem a jeho kritikou. Spisovatelské řemeslo je zde podáno z dvojí perspektivy, otázky autorství se mísí s mnoha rovinami rasismu a internalizované nenávisti u různých skupin, Nažluto se specificky dotkne i kulturních válek. Role sociálních sítí na knižní průmysl, schopnost propagovat knihy pro masové čtenáře, kyberšikana. A psychologicky se také můžete dozvědět, jak funguje mysl u narcistní poruchy osobnosti, byť to tam není explicitně řečeno, že June je narcis. Nažluto může být vyčtena jistá plochost hlavní postavy, ale měly bychom si uvědomit, že narcisové osobnostně ploché jsou. Kvůli úspěchu a skrytí stop je schopná nejenom ukrást román, ale zabít i člověka.

„Zjišťuju, že drby z branže jsou velice zábavné, když člověk uvažuje o cizím neštěstí“

V Nažluto se dozvíte, jak funguje zákulisí nakladatelského procesu, samotné vydávání knih, ale i proces z pohledu spisovatele, který to vše ne tak úplně může držet v rukou, kvůli všudypřítomnému nátlaku na komercializaci a tvorbu „bestsellerů“ – výsledná kniha totiž není jen knihou, ale především strojem, který by měl produkovat peníze. Knižní trh totiž především řeší to, co se bude líbit a co zrovna letí, jak se knihy zakomponovávají do společenského naladění. Jak se nakladatelství rozhoduje, co zrovna vydá – i podle rasy, jelikož bělošská literatura pořád stále drtivě převažuje (jednoho arabského a asijského autora v nakladatelském plánu máme a nepotřebujeme dalšího, nehledě na to, jak dobrý je váš rukopis) a také se dozvíte, jak v Americe funguje recenzování knih. Zda to jsou zkušenosti samotné Kuang, která měla možnost nahlédnout do pěkně promazaného stroje, či pouhá spisovatelská mystifikace, to už je pouze na čtenáři. Každopádně takovýchto metarovin je v Nažluto hned několik a netýkají se pouze vydávání knih.

Je tu totiž přítomný i spisovatelsky proces, vztah spisovatele a psaní, sociální sítě produkující haterství či nekonfliktní obdiv. Kuang v Nažluto výborně ukazuje odvrácenou stranu sociálních sítí, nakladatelského průmyslu a podprahového rasistického chování. Všechno však skvěle zakomponovává do fikčního příběhu, který po všech směrech funguje a splňuje svůj účel. Po celou dobu si jakožto čtenář musíte říkat, zda celá tahle obludnost systému funguje na základě manipulace nebo to celé součinně funguje a podíl viny si nese každý, kdo je zainteresovaný do knižního průmyslu.

„S pomocí redaktorů rozvíjejí nápady, které vyhovují aktuálním potřebám trhu“

Kuang ukazuje, jak je možné se vcelku snadno z bělocha natřít nažluto – minimálně v kontextu literárního světa. Ze začátku si stačí dát pseudonym, který bude působit asijsky a směle pak můžete vydat knihu věnující se specifickému problém Čínských dělníků za první světové války, kterou ukradnete své mrtvé Čínské kamarádce. A tady začíná ta velmi zajímavá metafyzická rovina! Jak konfirmační zkreslení ovlivňuje naše názory, jak se zkušenost, či spíše nezkušenost s rasismem promítá do naší tvorby a jak může být román, který má kostru napsanou od Číňanky, ale je dopsán od bílé Američanky, rasistický? Může obálka knihy a jméno autora manipulovat s vyzněním knihy? Kde končí inspirace a začíná plagiátorství? Kde je hranice mezi inspirací a kulturním přivlastněním? Může minoritní národnost utužovat stereotypy o sobě samé? A kde pak začíná jejich boření?

Jak sama říká Kuang, Nažluto je románový horor o osamělosti. Jedná se také o velmi netypický thriller, který kombinuje spoustu podžánrů. V psychologické rovině je hlavní postava narcisní osobnost, která má excelentně zvládnutu manipulaci a věci umí podat takovým způsobem, aby jim uvěřila nejenom ona, ale i ostatní včetně čtenáře Nažluto. Juniina potřeba velkolepého uznání, plochost projevovaných emocí i osobnosti, to všechno uměla Kuang podat opět originálním a svérázným způsobem. Kuang si pohrává se čtenářem, všechno mu prostřednictvím June odhalí a my přesto nabýváme přesvědčení, že June Hayward, závistivá neúspěšná spisovatelka, která prahne po nezaslouženém úspěchu, není zase tak morálně zkažená, jak reálně je.

Rebecca Kuang s Nažluto vytvořila důmyslné a psychotické dílo. Brilantně zkoumá otázky rasismu, identity a literární integrity, čímž vytváří napínavou, provokativní a bolestivou reflexi o tom, co všechno je člověk ochoten obětovat pro slávu. Nažluto není pouze příběhem o krádeži rukopisu, ale o komplexních vztazích mezi mocí, rasovou a kulturní identitou a komerčními tlaky moderního světa. Kdo skutečně vlastní příběhy, a co se stane, když se tyto příběhy stanou nástrojem pro osobní zisk?

Děkuji nakladatelství Host, že zachovalo původní obálku včetně barevného ladění.

Nažluto
Originál: Yellowface
Autorka: R. F. Kuang
Překladatelka: Daniela Orlando
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2024
Počet stran: 351
Hodnocení: 100%

https://www.hostbrno.cz/nazluto/