Smutný tygr zkouší mluvit o nevyslovitelném, neboť mluví o zneužívání dětí z pohledu oběti
Banner

Smutný tygr zkouší mluvit o nevyslovitelném, neboť mluví o zneužívání dětí z pohledu oběti

Tisk

smutny-tygr-9788076375727P

Smutný tygr je esej Neige Sinno, je introspektivním, silně autobiografickým příběhem o reflexi zneužívání otčímem, jež zkoumá akt z několika pohledů a má být především knihou, která se snaží prolomit tabu mlčení ohledně sexuálního zneužívání dětí. Kniha získala řadu prestižních ocenění včetně ceny Prix Femina či Evropské ceny Strega.

„Pro někoho, kdo byl v dětství zneužíván, nikdy neexistuje happy end‟

V tomto esejistický pojatém textu Neige Sinno dekonstruuje události zneužívání. Čtenáři by měli mít na paměti, že v této knize včetně této recenze se objevuje téma sexuálního zneužívání a sexuálního násilí.

Smutný tygr začíná portrétem jednotlivých aktérů včetně násilníka. Přemýšlí, co její matka na něm viděla, jak jej mohli vidět ostatní z vesnice, sousedé a lidi, kteří jej měli rádi, aniž by tušili, co páchá na ní samotné. Sinno se snaží vcítit i do něj a především pomocí Lolity a pohledu Humberta Humberta se snaží pochopit mysl násilníka a jak jej popsal přímo soudní znalec v jejím případu: „narcistního devianta se sklony k sadismu‟. Zkoumá pomocí otčímovy obhajoby jak si své chování vysvětloval sám pro sebe a čím se bránil.

V celé své knize Sinno kritizuje společnost za její neschopnost adekvátně řešit problém sexuálního zneužívání dětí. Zneužívání totiž není jen příznakem morálního selhání násilníka, ale i selhání společnosti jako celku. I Lolita se čte jako příběh o muži, který se nechal svést dívkou. Ale jak může dítě svést dospělého člověka? Sexuální zneužívání není soukromou záležitostí, je to kolektivní problém, který odmítáme řešit. Malým důkazem, jak pohlížíme na zneužívané děti dospělými nám může být i skutečnost, že právě Nabokov výslovně žádal, aby kniha Lolity neměla dospívající dívku na obálce knihy a jen se podívejme, kolik vydání tento požadavek dodrželo a co víc, obálky jsou často sexualizované, čímž podprahově erotizujeme zneužívání dětí a zaměňujeme estetiku za reálné utrpení.

„Znásilnění je spíš záležitost moci než sexu‟

V 19 letech podala žalobu proti svému nevlastnímu otci, který ji sexuálně zneužíval od 7 do 14 let. Tady se nabízí rozbíjení dalších mýtů, na nimiž přemýšlí. Žalobu primárně nepodala z důvodu potrestání viníka – jak vůbec něco takového lze potrestat, nýbrž především pro ochranu dalších potenciálních obětí otčíma. Ale také aby se alespoň pokusila minimálně narušit tabu, které v naší společnosti panuje – společnosti, která po oběti požaduje, aby u soudu dokázala, že nebyla u znásilňování svolná, že si sex s otčímem neužívala, že orgasmus nutně neznamená rozkoš. Co pro násilníka znamená svolení? Co je to za člověka, který znásilní dítě, aby si jej podrobil? Co si myslí lidé, kteří omlouvají muže, který znásilní dítě?

Smutný tygr jsou úvahy o traumatu, které se nedá úplně vyléčit, napravit, na jediný den na události zapomenou. Sinno tu popisuje, v jakých aspektech se její zážitky z dětství projevují a jaký dopad znásilňování mělo na její osobnost, její dospívání a celý její život. Současně zkoumá literární díla známá a méně povědomá, které se také nějakým způsobem věnují znásilnění dítěte. Kromě zmíněné Lolity, prozkoumává reflexi autorů jako je Maggie Nelson, Virginia Woolf, Christine Angot, William Blake, Mary Gaitskill, Alejandra Pizarnik, Toni Morrison. I tito autoři naznačují, že prožili v dětství podobnou zkušenost. Díla těchto autorů porovnává s vlastní zkušeností a pomocí nichž uvažuje, jak znásilnění dítěte má za cíl jeho zničení, popření jeho lidskosti. Znásilnění je záležitost moci a nadvlády, a nepochopíme-li tento jev, nemůžeme pochopit celkovou problematiku.

„Právě v tom skutečně spočívá význam chvíle, kdy se odhodláme k činu, v tom nepostřehnutelném posunu, jímž se mění všechno: v přechodu z fantazie do reality‟

Neige Sinno je silná především ve studiu pachatele, neboť na něj pohlíží z různorodých pozic a nejvíce ze své vlastní. Nereflektuje však pouze svého otčíma, ale celé mechanismy znásilnění. Jde o nový pohled, jelikož tu máme většinou právě onen odborný profil agresora, reflexe od psychologa či jiného odborníka. Sinno tu příznačně diagnostikuje obyčejné sexuálně zdravé muže, který znásilní dítě. Statisticky totiž nejde o žádné pedofily, ale o dospělé běžné muže, kteří nemají problém se svou sexualitou, ale chtějí dominanci, nadvládu nad obětí.

Smutný tygr je také skvělou knihou, která dává návod, jak se svými dětmi mluvit o sexuálním zneužívání. Jak předcházet případným zneužívání a případně, jak se postavit k činům, pokud se to dítěti děje. Jedno je totiž zcela jisté, zneužívané dítě neřekne, že je zneužívané a bagatelizováním těchto činů jen napomáháme je dál páchat. Statistika nám říká, že každé páté je sexuálně zneužíváno. Představte si, že ve školce či škole je dvacet dětí, z nichž čtyři jsou sexuálně napadáni někým dospělým ze svého okolí.

Neige Sinno nepíše literaturu únikovou, její text je brutálně upřímný, introspektivní a myšlenkově bohatý. Nejde jen o popis traumatu, ale o zkoumání, jak mluvit o nevyslovitelném. Odmítá klišé literatury, nejde tu o léčbu psaním, nýbrž o analýzu a pojmenování problému. Kniha neposkytuje snadné odpovědi ani útěchu, ale spíše konfrontuje čtenáře, ale i sebe. Kniha není lineárním vyprávěním, ale skládá se z krátkých kapitol, úvah, návratů a odboček. Sinno se neustále zastavuje, přemýšlí o tom, jak vyprávět o nevyslovitelném, jak se k tomu alespoň přiblížit. Celkově je kniha Smutný tygr silně nekomfortní, ale mimořádně sugestivním čtením.


Ukázka z knihy:

Je pravda, že je to obtížně snesitelné čtení, až hrozivé, protože čtenář se tu ocitá v pozici svědka, bezmocně přihlížejícího zotročení malé holčičky, jíž chybí láska a která se podvolí všem požadavkům agresora, a ještě ho lituje. Článek ale nevyzdvihuje nesnesitelnou skutečnost. Problémem je explicitní sex, to kvůli němu se podle kritiky kniha nedá vydržet. Autorka by udělala lépe, kdyby se jako Nabokovův Humbert chránila elipsou, vynecháváním, metaforami, vysokým stylem.

Jenže, říká nám vzdělaný deviant, tohle jsou vážně nicotnosti, nejde mi vůbec o takzvaný „sex". Každý si ty projevy živočišnosti umí představit. Dále mě vábí větší úsilí: zachytit jednou provždy nakažlivé kouzlo nymfiček.

Tento důvod zmiňují také ti, kdo chtějí vyškrtnout román Toni Morrisonové ze seznamů povinné školní četby: obsahuje explicitní sexuální scény, tedy scénu, kterou cituji výše. Není toto odmítání syrové a kruté reality spíš strategií, jak před ní zavřít oči? Pokud totiž činy nepopisujeme přesně, uvízneme v jakési nejasnosti, umožňující čtenáři ukonejšit se popíráním (čtenáři, autorovi, predátorovi, každému). Dokud neuvidíme penis čtyřicetiletého muže v pusince malé holčičky, její oči plné slz, protože má pocit, že se co nevidět udusí, dokud to neuvidíme, můžeme ještě pořád tvrdit, že je to láska, bláznivý milostný příběh, záležitost taktu, stylu.

Mému otčímovi připadalo u soudu poněkud obscénní neustále se vracet ke konkrétním detailům toho, co mi dělal. Neměl na to trpělivost. Kolikrát? Já nevím, proboha, někdy každý den, jindy jsem se jí třeba měsíc nedotkl. Připadalo mu irelevantní popisovat konkrétní činy, vzpomínat, kolik let mi bylo při první penetraci. Měl na srdci zajímavější věci, jeho osobnost totiž byla komplexní a hluboká, prožil lásku vymykající se konvencím a byl ochoten vyložit její nuance – druzí se měli vynasnažit ho pochopit.

Učili mě, že velká literární díla dovedou překročit obyčejnou, vulgární zkušenost, malé osobní dějiny, přesáhnout ji tím, že ji povýší na umění jazyka a estetiky. Promlouvají jazykem, který je běžnému jazyku cizí, a díky kouzlu tohoto procesu přestává být původ toho, co říkají, podstatný. Bylo by dobré být pořád v jazyce, protože jazyk nás chrání před slzami, před ošklivostí smutného těla, před hanbou, že druhé vystavujeme pohledu na autobiografickou odpornost. Právě to chtěla vždy říct Christine Angotová, když kategoricky odmítala, že napsala ,,autobiografickou sračku". Ona dělala něco jiného (lepšího), literaturu. A v té explicitní sex nevadí, je to literární sex.

smutny-tygr-9788076375727


Název: Smutný tygr
Autorka: Neige Sinno
Z originálu: Triste tigre
Přeložila: Sára Vybíralová
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2025
Počet stran: 200
Hodnocení: 300%

https://www.paseka.cz/produkt/smutny-tygr/


 

Přihlášení



Odebírání srdce

V hlavní roli mateřství v mnoha jeho podobách. Mateřství nenaplněné, opouštějící, odmítající, překonávající překážky, milosrdné, odpouštějící, podmíněné, odmítající, upozaděné, objímající, snášenlivé, trpěné a traumatizované. Sledované zpovzdálí. Stačí jedna chyba a zdá se, že není cesty zpět. Silně znepokojivé.

Nahlédnout do života „antispolečenských" jedinců je pro nás, „normální" lidi, fascinujícím zážitkem!

Skoro se tomu nechce věřit, ale je to tak – kniha Raději zešílet v divočině se na pultech našich knihkupectví objevuje již v šestém vydání! Je tedy jasné, že od roku 2018, kdy vyšla poprvé, si svoji popularitu udržuje dodnes a na místě je pochopitelně otázka, co je toho příčinou. Řečeno jinak – proč naprostá většina společnosti (totiž ta „rozumná" a „spořádaná") je fascinována několika jedinci, kteří se rozhodli žít úplně jinak, totiž mimo civilizaci a její výdobytky?.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Kristína Peláková: Chcela by som si zahrať v rozprávke alebo filme

DSC 2146kopia6web-nKristína je 25ročná speváčka z Košíc, ktorá našu republiku reprezentovala na súťaži Eurovision Song Contest 2010. Skončila síce na 16. mieste, ale jej úspech sa rozrástol a v súčasnosti sa venuje spevu, ku ktorému inklinuje od...

Olomoucká Evita uchvacuje barvitým příběhem, sílou hudby a inscenační krásou

Evita je dokonalá show, což potvrdila ve všech ohledech i její premiéra v pátek 23. ledna 2026 v Moravském divadle Olomouc. Evita je především vynikající podívanou, za což může i důmyslná scéna, která slouží nejen ději, ale i jako půda pro akce pro početné taneční a pěveckou company. V inscenaci, která se uvádí v překladu renomovaného Michaela Prostějovského a kterou tak bravurně režíroval Marek David, má však mnohá další plus.

Čtěte také...

Na Comic-Con Junior dorazí hvězdy z Hvězdné brány a Harryho Pottera

comic con brno 200Již za necelé dva měsíce proběhne na Výstavišti Brno první ročník festivalu popkultury Comic-Con Junior, konkrétně v termínu 22. a 23. října 2022. Festival přinese oblíbená témata filmů a seriálů, počítačových i deskových her, komiksů a...


Výtvarné umění

Alšova jihočeská galerie zahájila novou výstavní sezonu projektem „Oko, za oko, zub za zub!“ slovenského umělce Martina Gerboce

martin-gerboc 200Výstava s názvem "Oko za oko, zub za zub!" představuje práce slovenského umělce Martina Gerboce. Obrazy, které mohou na výstavě návštěvníci zhlédnout, vyjadřují autorovo anti-estetické přesvědčení. Jsou intenzivním prožíváním radostí a ut...

Divadlo

Zlínské divadlo hlásí Osobní poplach

osobni poplach 200Úspěšnou knihu zlínského spisovatele Josefa Holcmana Osobní poplach oživí na jevišti Městské divadlo Zlín.

...

Film

„...A také déšť“
ImageKaždý si pod pojmem indián vybaví barevnou čelenku, dýmku míru a pokrevní bratrství. Kdo dával pozor ve škole, tak si nejslavnějšího objevitele světa Kryštofa Kolumba spojí se zámořním objevem a z hodin zeměpisu možná...