Zničený vnitřní svět – zničený vnější svět – recenze knihy Giovanniho pokoj

Pátek, 31 Červenec 2026 00:00 Anna Otrubová
Tisk

giovanniho pokoj fotoKniha s názvem Giovanniho pokoj, napsaná perem amerického spisovatele Jamese Baldwina, slibuje příběh lásky dvou mužů, ale ve skutečnosti je něčím mnohem víc… Giovanniho pokoj je sondou do lidské psychiky bez veškerých ozdob, ukazuje, nakolik jsme schopni obelhávat sami sebe, omlouvat své okolí a nakolik na nás mohou působit názory lidí kolem nás…

Protagonistou románu je David. Právě prostřednictvím jeho psychiky jsou nejvíce prezentována hlavní témata díla, za mě stále aktuální a důležitá k diskuzi v současné době. V románu je prezentováno to, nakolik nás definuje naše dětství. Příběh citlivou, ale upřímnou formou ukazuje, že to, co je nám vštěpováno do hlavy od útlého věku, nás výrazně formuje do budoucna. To, co se v mládí naučíte a zakoření ve vás, už nikdy nevymýtíte… Rodinu ani zázemí si nevybíráme, a to, jaké názory a postoje posloucháme od dětství, se nám může buďto zprotivit, či se tomu naopak naplno oddáme… 

Davidovou prioritou se stalo nebýt pro svého otce zklamáním. V jeho dospívání sledujeme zejména dva zlomové body. Prvním je, když se poprvé sblíží s mužem. Jeho otec zastává tradiční rodinu a tradiční mužství. A tím začne Davidova trasa nekonečného útěku. Nekonečného útěku před tím, kým skutečně je. Ne proto, že on sám by nemohl přijmout fakt, že jej přitahují i muži. Ale proto, že nechtěl zklamat člověka, jehož představa o životě jeho syna mohla být jakákoliv, ale rozhodně ne ta, aby strávil život s mužem. Prostřednictvím Davida se Baldwinovi povedlo ukázat, že řada lidí není upřímná k tomu, kým skutečně jsou, jenom proto, že to nesplňuje něčí očekávání.

Zároveň se tím otevírá jedno z centrálních témat románu, a tím je ztráta identity. Pozorujeme Davida, který začne hodně konzumovat alkohol, klade si neustále nové kariérní cíle, nenechá svému mozku odpočinout. David vytrvale potlačuje to, po čem jeho srdce touží, a to si vyžádá svou daň. Román tak krásně ukazuje, jak funguje lidská psychika. Můžete se snažit, jak chcete, ale to, kým jste, ničím nepotlačíte ani nezničíte. Pouze postupně ztrácíte sebe. Baldwin tím zde prezentuje lidskou vlastnost, která se projevuje u řady z nás, ať už nevědomě, či vědomě. Zároveň je zde velký prostor pro vlastní interpretaci, což já osobně u knih považuji za kladnou stránku. Z Davidova vyprávění je očividné, jaké názory prezentuje, ale už není tak jasné, nakolik si jich byl vědom v době dospívání a kolik z nich si dokázal přiznat až s postupem času.

Razantním zlomem Davidova života je chvíle, kdy si přečte článek o jednom americkém vojákovi, kterého odsoudili kvůli udržování milostných poměrů s muži. David ucítil potřebu utéct… Proč? Bojí se, že taky bude odhalen a zabit? Chce žít život jinde, kde bude moct být tím, kým je? Chce utéct před svým otcem? Sám před sebou? Ať to je jakkoli, David se rozhodne utéct do Paříže.

Po příjezdu do Paříže se otevírají nová, důležitá témata. Prostřednictvím dívky Helly můžeme vidět Davidovu snahu o to, splnit očekávání společnosti. Vedle vztahu s Hellou udržuje přátelské vztahy s muži, ale všichni jsou homosexuálové. Davidovi na tom nepřijde nic divného, on má přece Hellu a oni jsou jenom přátelé… Ve skutečnosti to na mě působilo tak, že David měl potřebu se muži jako on obklopovat, ačkoli spolu nic intimního neměli. Přijde mi to tak, že mezi těmito muži hledal prostor, kde může být sám sebou. Pouze měl kolem sebe zrovna ty, kteří ho nepřitahovali. Což je za mě taky velmi důležité. Román tak prezentuje, že být homosexuálem neznamená, že vás bude přitahovat každá osoba stejného pohlaví. Je to úplně stejné jako u heterosexuálních svazků…

David toho pravého nakonec potká a tím se otevírá centrální dějová linie příběhu. Hella odjede do zahraničí, jelikož potřebuje prostor k tomu, aby se rozhodla, jestli chce s Davidem strávit zbytek života. David je tak v Paříži sám a jediní lidé, s kterými může trávit čas, jsou jeho homosexuální přátelé. A díky nim se poprvé setká s ním... S Giovannim.

Vzájemná přitažlivost je mezi nimi od samého počátku a krásně zde můžeme vidět, jak Baldwin naznačuje, že dlouhodobé sebezapření se začne hroutit ve chvíli, kdy člověk narazí na něco či někoho, co skutečně odpovídá jeho vnitřním potřebám. Prostřednictvím Giovanniho ale pozorujeme, jak může člověk kvůli bezmezné lásce k partnerovi postupně ztratit sám sebe, zvlášť když druhý není schopen tuto lásku plně opětovat...

Knihu mohu rozhodně doporučit, jelikož není žádným romantickým příběhem. Tento příběh ukazuje lásku ve všech svých podobách… Jak dokáže být krásná, ale zároveň bolestivá… Jak kvůli jedinému citu můžeme ztratit celou svou podstatu.

giovanniho pokoj foto 2

Zdroj foto: archiv kosmas.cz


< Předchozí   Další >
 

Zobrazit další články autora >>>