Na světě je spousta míst, která stojí za to navštívit, ale z nejrůznějších důvodů to zatím nevychází. Díky čtenářům, kteří jsou ochotni podělit o své zážitky z cest si o některých místech můžeme alespoň přečíst a trochu se poučit a inspirovat. O poznávacím zájezdu absolvovaném v srpnu 2012 vypráví pan Ing. Jaromír Štrumfa z České Lípy, díky poměrně velkému rozsahu jsme zápisky rozdělili do devíti částí.

Část osmá: Kodaň

Kodaňská radnice je velikánská a výstavná budova, ale na tu hamburskou nemá…Naproti tomu je na jejím průčelí třímetrový zlatý reliéf biskupa Absolona, který Kodaň v roce 1186 založil. Zlatý Absolón je jedna z největších pozoruhodností dánské metropole. Poblíž radnice je sedící socha spisovatele Hanse Christiana Andersena, těšící se stálému zájmu návštěvníků. Měli jsme v plánu zevní prohlídky kodaňských objektů, nacházejících se v historickém centru. Abychom se udrželi v těch tlačenicích pohromadě na to nebyla šance. Navíc jsme si chtěli udělat nákupy dárků, něco narychlo sníst nebo vypít a taky nezbytné toalety. Takže jsme se zčásti rozprchli a zbytek šel s paní průvodkyní. Já jsem měl dobrou mapu, kterou jsem si obstaral pří zastávce, za letu do Norska v roce 1992 (ještě coby dřevař). Kupodivu jsme se asi po třech hodinách s naší skupinou v těch tlačenicích sešli.

Pořád jsem koukal do dvacet let starého plánku města a tak jsme se objevili naproti Mramorovému kostelu, což je jedna z kodaňských kuriozit. Je to protestantský chrám, jenž poněkud připomíná římského sv. Petra a taky sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí. Srovnání poněkud přitažené za vlasy, ale těchto kopií římského sv. Petra je mnoho. Ten kodaňský mramorový začal stavět král Frederik VI. (vládl v letech1808 – 1839), protože měl silné nutkání postavit si pomník. Tuhle mánii nemívali jen králové, ale třeba i jeden českolipský starosta 21. století. Mramorový chrám byl velice nákladný projekt a tak se stal „černou dírou“ královských financí své doby. Bohužel rádoby pomník v České Lípě to je jen ta černá díra. V době našeho zájezdu byl chrám v rekonstrukci a tak byl k fotografování jen z jedné strany. Protilehlá strana je v současnosti staveniště.

My dva jsme zamířili ke královské rezidenci zvané Amalienborg. Začal ji stavět král Frederik III. (1648 – 1670), jenž vládl v období pro Dánsko velice svízelném. U Amalienborgu jsem si vyfotil královskou stráž, známou vysokými medvědími čepicemi. Bylo žhavé srpnové odpoledne a tak jsem mladému strážci vůbec nezáviděl. Tenhle královský palác měl smůlu na požáry. Jedna z jeho obnov se konala počátkem 20. století. Poslední zahoření se konalo v roce 1995, kdy vyhořela kaple. Název připomíná jméno královské manželky Amálky. Královský palác byl postaven doslova na dluh. Byl v tom kus umění krále jak dotlačit nejbohatší šlechtice v zemi, aby na to kývli.

Nedaleko od Amalienborgu se nachází nejvyhledávanější socha celého království, a to MALÁ MOŘSKÁ VÍLA, sedící na kameni, při samém okraji mořské úžiny. Byla zhotovena v roce 1913 a jejím modelem byla primabalerina kodaňské opery, takto manželka velmi bohatého podnikatele, který to financoval. Věhlasná socha přitahuje nejen turisty, ale bohužel všelijaká individua, která se chtějí zviditelnit a to i za cenu jejího poškození. Mořskou vílu jsem si vyfotografoval, ale k textu přikládám kopii pohlednice, protože je nesrovnatelně kvalitnější. (fotografii jsme nahradili – pozn.redakce)

Zamířili jsme do městského parku Rosenborg, nazvaného podle přilehlého zámku, sloužícího jako muzeum. Kodaňský park to je zážitek. Byl pátek pozdní odpoledne a v parku byly stovky lidí. Po práci se zde scházejí party známých na kus řeči a popíjejí donesené nápoje, ponejvíce pivo, protože nejen Česko, ale Dánsko je pivní velmoc (tuborg). Byly tam též skupiny omladiny různých zájmů. Kola opřená o stromy, nebo navzájem, rodiny s dětmi, senioři jednotlivě nebo ve skupinách. Naprosto nenucená atmosféra, ale žádné kopání do míčů, nebo bláznivé jízdy na bicyklech.

V tom mraveništi jsem zahlédl několik lidí z naší skupiny, přidali jsme do kroku a připojili jsme se. Po chvíli jsme došli ke kostelu Nejsvětější Trojice, který je charakteristický tím, že má věž bez schodů. Má to původ v přání královny, aby mohla na věž vyjet na koni. Důkaz, že i ve Skandinávii mívali monarchové své „úlety“.

Dalším kodaňským palácem je Christiansborg, podle jména zakladatele. Tenhle zámek slouží nyní jako budova jednokomorového parlamentu o 179 členech. Dánsko si na svoji parlamentní demokracii zvyklo dost brzy. Emancipační snahy zmítaly jednotlivými státy po všechny časy a bude tomu tak i nadále. Lidé, kteří sní o starých dobrých časech, nebo o bezkonfliktní světlé budoucnosti jsou naivkové. Měli by věnovat víc času dějinám a míň limonádovým TV seriálům (konec odbočky). Christiansborg začal budovat král Kristián IV. (1588 – 1648). Ten se zasloužil o rozmach hlavního města a jeho přístavu. Je už takové pravidlo, že města i přístavy se budují trvale, jen intenzita tohoto procesu je někdy vysoká, nebo naopak nízká. V současnosti prožívá Dánsko své příznivé období, ale zdaleka tomu nebylo vždy.

Kristian IV. měl ve své době velké aspirace, ale dopadl tak, že vypadl. Konec 30tileté války (1648) byly vachrlaté časy. Christiansborg se budoval ještě 100 roků. Nemoci absolutismu se léčily větším absolutismem, což časem otrávilo i část šlechty. Konec 18. století probudil měšťanstvo a v Dánsku to uzavřeli liberální ústavou v roce 1849. Král Frederik VII. ustoupil, protože vypukly masové protesty. Tím zachránil monarchii, ale musel dál v jednotlivostech dělat reformy. Po něm přišla jiná dynastie a ta vládne dodnes. Christianborg ovládly občanské politické strany a královské rodině zůstal Amalienborg. Časem se v Dánsku stali hlavní silou parlamentních elit sociální demokraté a ….svět se nezbořil. Dánsko je nyní moderní stát, který kromě liberálních hodnot uznává zásadu ŽÍT A NECHAT ŽÍT.

Potom už jsme se věnovali nákupům dárků a tak jsme s vědomím být v 19 hodin u radnice, kde měl čekat autobus, chodili po pěší zóně, koukali do obchodů a vybírali. Také jsme zašli do Mac Donalda na jablečný závin a kávu. Kupodivu byla ta káva v „mekáči“ nejlacinější, protože byla za „pouhé“ 1 euro. Popíjeli jsme, pomalu jedli a pozorovali cvrkot. Přisedla si k nám jedna Arabka s asi 10tiletým synem, který si dal jakýsi puding s oříšky a jakousi těstovinou. Chovali se kultivovaně a při odchodu pozdravili anglicky. Kdyby to samé udělala v arabské zemi s režimem šaríja tak by za to obdržela od mulláhů snad až 30 ran bičem.

V pátek o pozdním odpoledni byla pěší zóna nabitá lidmi a tak cyklisté jen poslušně své bicykly tlačili. Ukázalo se, že rady, které mě dávaly dámy za přepážkami českolipských bank, a sice nakupovat bankokartou, byla rada dobrá. Běžně se tam tak kupuje i jen káva. K radnici a nádraží, místu srazu, jsme dorazili s desetiminutovou rezervou a tak jsme si ještě stačili prohlédnou sedící sochu H.Ch. Andersena. Autobus přijel přesně a my jsme se hlemýždím tempem vraceli do Ballerupu a hotelu ZZZ.

Příště: Roskilde a Mon

Zdroj foto: internet

< Předchozí		Další >