Jaké byly a ojediněle ještě jsou Velikonoce u našich nedalekých sousedů, Lužických Srbů? Pro tyto svátky mají nejen svůj vlastní název JATŠY, ale i své zvyky, mnohé podobné těm našim. Ten nejpodobnější je zdobení vajíček. Kraslice jsou krásně barevné, zdobí se technikou škrábání a horkým barevným voskem. Pro děti je zajímavé koulení vajíček a hledání schovaných pamlsků od zajíčka, což se doposud dělá i na severu Čech v mnohých rodinách.

Pro starší pak pálení velikonočních ohňů o půlnoci na Bílou sobotu. Vysoká hranice dřeva se musela hlídat, aby nebyla zapálená dřív, než odbila půlnoc, což přespolní rádi nedodržovali, pro ostudu domácích. Zapálená hranice se pak stala impulzem k rozjařilosti, kdy mladíci vysazovali sousedům dveře a vrata ze závěsů a schovávali je, zakrývali komíny a vymýšleli další nezbednosti. Většinou se ale zaměřovali na „skrblíky“, kteří byli vůči nim o masopustu skoupí a nedali výslužku.

Ve Zhořelci se na Velký pátek koná tradiční křížové procesí ke Svatému hrobu. Tato replika originálu v Jeruzalémě je velmi dobře udržovaná a lze ji navštívit kdykoliv.

Pro nás netradičním zvykem je „velikonoční voda“, která měla léčivou moc. Dívky pro ni chodily v noci před východem slunce a cestou k prameni či potoku bylo nutno zachovávat úplné mlčení, aby voda měla ozdravnou a zkrášlující moc. Pokud se tento zákaz porušil, tak „upovídaná voda“ byla předmětem posměchu.

Velkým lákadlem jsou dodnes pořádané křižácké jízdy, ke kterým se sjíždí i Srbové žijící mimo tradiční srbské oblasti. A jezdí se na ně dívat i Češi.

Křižácké jízdy patří mezi tradiční staré zvyky již přes 500 let. Jezdci tím přinášeli do okolních farností poselství o zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Muži a chlapci od 14 let se v černých oblecích a sněhobílých košilích nejprve scházeli o Bílé sobotě na noční mši, čemuž předcházela zpověď u faráře. Mše trvala přes dvě hodiny a součástí byly duchovní chorály slyšitelné po celé vesnici.

Ráno v šest, oděni zase v černém kabátě, ale s cylindrem na hlavě, muži objížděli pole kolem vsi na vyšňořených koních a modlili se za bohatou úrodu. V poledne pak odjeli do sousední farnosti se zpěvy a modlitbami. Jízdy se konají v devíti farnostech a účastní se jich na 1700 jezdců a koní. Půjčení koně byla a je dost drahá záležitost (150 EUR), Srbové koně nikdy nechovali, a tak se koně půjčovali a muselo se na vždy „mluvit“ německy. Po pětihodinové jízdě v sedle byla ještě povinnost objet sedmkrát kostel a vesnici, s modlitbou za zemřelé křižáky, za Srby a za ty, kdo jim koně půjčili. Pozdě večer pánská společnost v hospodě hodnotila skončení křižácké jízdy diskutujíc o svých problémech a zpívala. Můžete tam slyšet i české písničky s lužickosrbskými texty Andulku šafářovou, dokonce Kde domov můj. Oblíbená je Nemelem, nemelem, která se zpívá v české verzi.

Pokud zazní píseň „Mafija, mafija, ow ty serbska mafija“, tak všichni muži stojí a drží se za srdce.

O velikonočním pondělí pak „křižáci“ dlouho vyspávají.