Fringe festival, který probíhá v těchto dnech na Malé Straně v Praze, je všechno, jen ne ”okrajová”, ”druhotná” záležitost, jak by se ostatně dal přeložit jeho název z angličtiny. Mladá a bohužel prozatím málo známá divadelní událost nemá v Česku obdoby. Ostatně festival menších divadelníků (ani ne vždy je na místě mluvit o souborech), jehož jednotícím prvkem je jazyk – angličtina – se rychle rozšířil po celém světě. Fringe je perfektním příkladem kosmopolitního kulturního jevu, a možná právě proto mezi jeho pražské návštěvníky zatím patří spíše ”expats” než místní, o to větší radost byla zahlédnout na některém z představení Čechy, které cizojazyčné provedení nezastrašilo. Ostatně by byla škoda, vynechat jedinečnou akci kvůli ”ztracenosti v překladu”!

”Burleska”, jak definují festival sami pořadatelé, letos nabízí na 40 různých představení, výpravných akcí, komediálních skečů, hudebních performancí a hlavně zábavy. V celém sortimentu divadelních – a nejen divadelních – hříček se prostě nedá šlápnout vedle. Naše redakce z Kultury21 nakonec vybrala čtyři z nich, a že to nebylo vůbec jednoduché rozhodování!!

Božská Gail Whitmore alias ”human jukebox” nabízející na výběr 2000 písní různých žánrů, schopná přejít v mžiku z hip-hopu na operní zpěv, byla jenom začátkem naší eskapády po menších malostranských divadlech, začátkem ale vskutku povzbuzujícím. Následovala výpravná cesta do budoucnosti (či do říše snů?) v zeleném karavanu, jenž se svou majitelkou a tvořitelkou unikátních příběhů Nancy Wiltink urazil 1000 kilometrů přímo z Amsterodamu. Počet kilometrů v případě představení Zwets vůbec není zanedbatelným detailem. Je až podivuhodné, jak vás jedna milá dáma dokáže pouhým vyprávěním zaujmout po dobu 50 minut. Její hlas je tak klidný a tón natolik přesvědčivý, že se občas musíte poohlédnout okolo, jen abyste se ujistili, že jste pořád v realitě roku 2012, neohrožení finančně zhroucenými Spojenými státy a lidnatou Čínou. Zkrátka: nic není tak špatné, jak by mohlo být. Představení – či spíše poutavý příběh – ale vůbec není tak depresivní, jak se může zdát, jenom se nás snaží upozornit, že nesmíme v honbě za úspěchem a celoživotním naplněním zapomínat na sebe sama a svět okolo nás. Na konci pohádky o zázračném biopalivu každý z diváků kromě tématu k zamyšlení dostal od autorky-performerky i malou pozornost – dárek, jenž by měl sloužit k záchraně světa.

Další příjemné překvapení a věru obdivuhodný výkon si připsal na účet britský divadelní spolek Portrait productions, v jehož čele stoji talentovaný herec Michael… a jeho převleky. Hodnotícím kritériem pro výběr představení Shakespeare’s Kings and Clowns, které kromě komplikované shakespearovské angličtiny slibovalo i zápletku ve stylu velkého dramatika, bylo hodnocení z let předchozích. V Praze je již Michael pojmem – úspěšný divadelník, uznávaný kritiky a vřele vítaný diváky, je výjimečný. Již dříve oceňovaný za své adaptace Orwella, Machiavelliho, Dickense a samozřejmě Shakespeara, Timesy hodnocený jako ”skutečný poklad”, byl okamžitě zanesen do redakčního bloku jako ”must see”. Hodinové představení nejdříve připomínalo přednášku: Michael se převlékal, vysvětloval, dával své postavy z různých Shakespearovských dramat dohromady, tudíž z čirého herectví zde moc nezbylo. Jako podivný univerzitní profesor vystupoval Michael s vlasy rozcuchanými z neustálých výměn kostýmů, když nakonec podával výkon hodný herců z dob založení divadla Globe. Člověk, který zvládne ztvárnit hlupáka (čili klauna) a hned potom zaujímá výsostné postavení krále na trůně, zaslouží nejen pořádný aplaus, který samozřejmě následoval, ale i notnou dávku pochvaly. Obdivuhodné provedení nasvědčovalo tomu, že Michael toho o Shakespearovi nejenom hodně ví, ale že jím vyloženě žije. Neboť zakomponovat do představení několik her velkého dramatika najednou a to vše navíc prošpikovat trefnými poznámkami a komentáři, vyžaduje minimálně zapálení pro věc, neřku-li lásku.

Dalším naším cílem byla Malostranská beseda a představení The Edge (aneb Hranice) českého uskupení PBS Players, které se nakonec neosvědčilo, stejně jako předchozí navštívené. ”Výsledkem je mimořádný smyslový zážitek,” sliboval text na festivalových stránkách vážící se k této hře. Skutečně se jednalo o výjimečné pocity při sledování dění na pódiu, ovšem těžko říct, zda v pozitivním slova smyslu. Obavy z bariéry cizího jazyka se ukázaly jako liché, přesto ale jako by nějaká hradba mezi mým vnímáním a jevištěm byla. Představení pro jednoho herce bylo zmatečné, místy nepochopitelné a těžce rozluštitelné ve svém významu. Autoři hry využili kombinaci moderního umění a dorozumívacích prostředků s klasickou ”one man show”. Chybějící další postavu na scéně tedy nahradilo tvoření komiksového děje na místě. Geniální nápady, dalo by se skoro říci. Ovšem příběh trochu nešťastně spojoval projektor, ve kterém probíhal live chat na Facebooku a hlas z druhé strany telefonu. Nebo? Mohlo být naopak dokonalé i toto. Možná i takhle jdou totiž ztvárnit všechny ty hranice. Většinu z představení budete mít možnost ještě vidět do 9. června v rámci Fringe festivalu. Gail Whitmore rozezpívá Malostranskou besedu, fanoušci Shakespeara ať navštíví divadlo Kampa a zelený vagónek na parkovišti u pražského Sokola (nebo dle jiných souřadnic nedaleko výše již zmiňovaného divadla Kampa) prostě nemůžete minout.

Prague Fringe festival

Datum konání: 1. – 9. června

Místo konání: malá pražská divadla

Zdroj foto: praguefringe.com

< Předchozí		Další >