Nejprve vyšlo několik DVD hrdě oznamujících, že obsahují grotesky s Laurelem a Hardym, poté lákala Nova na tutéž osvědčenou značku a nyní rovněž Česká televize hlásá, že nachystala cyklus Laurela a Hardyho. Potíž je v tom, že oba komici v nich sice vystupují, jenže povětšinou každý sám - uváděná dílka byla totiž zpravidla natočena dříve, než slavná dvojice vůbec vznikla, tedy před rokem 1927. Navíc ani jeden z tuzemských distributorů nejspíš netušil, že totéž zboží bude nabízeno i jinde, takže vznikaly různé české názvy týchž filmů - například grotesku, kterou Nova pojmenovala Není kuchař jako kuchař, opatřila Česká televize titulem Spousta práce.

Zajisté i grotesky, které takto "polovičatě" - vždy jen s jedním z komiků - uvidíme, prozrazují vysokou úroveň tohoto žánru, pokaždé se můžeme spolehnout na obratně splétané zápletky i humornou nadsázku. Ale přesto něco chybí (s jedinou výjimkou, kdy se před kamerou oba mihnuli v bezmála epizodním skeči, jak je tomu v Ukradených klenotech) – ten druhý. Zatajení tak důležitého údaje považuji za podraz na diváka, těšícího se právě na jejich nejslavnější společné počiny: třeba jak v létě prodávali vánoční stromek, jak lezli po rozestavěném mrakodrapu s kousavým krabem v kalhotách, jak rozpoutali největší šlehačkovou bitvu v dějinách grotesky, jak ničili auta nebo jak táhli těžké piáno po sáhodlouhém schodišti. Na tato mistrná dílka bychom se těšili marně.

Přitom na to nikdo - včetně distributora - neupozornil: ani programový (byť někdy spíše kuchyňský) časopis Týdeník Televize nic netušil a otiskl tupě povšechný článek, zabývající se hlavně tím, jak kdo začínal a kolik měl manželek. Ostatně: když už v televizích padl nápad uvést L+H a chyběly přitom jejich grotesky, nebylo nic snazšího než uvést některý z pozdějších střihových filmů, v nichž se hojně vyskytovali. Kdysi byly oblíbené také u nás a jejich názvy jsou dostatečně výmluvné: Když komedie byla králem, Zlatý věk grotesky, Nestárnoucí smích... Vzpomínáte?

Co tedy v uváděných groteskách nalezneme? Podoby komiků odlišné od postav, které je nejvíce proslavily. Hubený STAN LAUREL (1890-1965) parodoval tehdy populární dobrodružné filmy i jejich představitele (například Rodolpha Valentina). Navíc úspěšně zvládl ženské převleky - jeho kreace přesahují pouhou groteskní nápodobu, postihují velice přesně i ženskou mentalitu. Zde si vybrušuje třeba svou pověstnou plačtivost i koketnost. A také se projevuje jako tvůrčí osobnost, promýšlí nejen gagy, ale i způsob jejich natáčení, několik grotesek sám režíroval.

Naproti tomu dobrosrdečně vyhlížející, ale někdy také navztekaný tlouštík OLIVER HARDY (1892-1957) začínal jako padouch. Býval zarostlý a choval se brutálně, ať již hrál zlotřilce z westernů, piráty nebo cynické hýřily. Na to, že jeho zjev může působit komicky, přicházeli filmaři pozvolna. Dvojice vlastně vznikla náhodně, jako provizorní záskok. Zprvu ještě netvořili onu nezaměnitelnou dvojici, spíše vedle sebe jen vystupovali.

Teprve rok 1928 přinesl rozhodující změnu. Laurel i Hardy konečně našli optimální masky i vztahy mezi svými postavami. Tento základ již zůstal stabilní, měnily jen okolnosti, v nichž se ocitali. Laurel představoval poněkud ušlápnutého chlapíka, který nikdy nemá daleko k plačtivému výrazu, který se rozpačitě probírá kšticí, zatímco Hardy už díky své mohutnosti jakoby rozhoduje za oba, kdykoli připraven Laurela peskovat.

Pokud se ovšem oba ocitnou v ohrožení, rychle se sjednotí a brání se společně. Ani tehdy si však Stan neodpustí, aby se škodolibě nezasmál případné partnerově nešikovnosti. Neboť zejména proti Hardymu se snad vše spikne - Stan hravě překročí zdánlivě nevinnou kaluž, která se pro Hardyho změní v hlubokou jímku, v níž uvízne až po krk. Naštvaně bezmocný výraz spolehlivě spouštěl salvy smíchu.

Jejich grotesky se nevyznačovaly zběsilými honičkami, spíše to byly bravurně vypointované, k absurdnosti dováděné scénky, vycházející původně ze zcela banální situace. Oba komici vrstvili nové a nové gagy, rozvíjeli výchozí situaci do neuvěřitelných nápadů, které se valily jako mohutný vodopád, nedovolující smějícím se divákům vydechnout. A hlavně vždy zabral princip "zpožděného vedení" - zpomalování přiměřené reakce. Oblíbená byla zápletka, kdy si hrdinové mylně vyloží určitou informaci a díky tomu rozpoutají neslýchané běsnění.

Laurel a Hardy se rychle spřátelili i s nastupujícím zvukem a nadále pokračovali v tvorbě svých osvědčených grotesek, kdy se již diváci smáli v přesném očekávání, co bude následovat. Dialogy byly zprvu jen informativní, na komickém efektu se příliš nepodílely. Ale i tento nedostatek byl postupně odstraňován, zejména když oba komici přešli na výrobu celovečerních filmů. Naposledy se grotesky s¨L+H vrátily do českých kin v 70. letech minulého století - a jistě by nemálo diváků potěšilo, kdybychom je zase mohli spatřit..

Program:

Bílá křídla (White Wings, 1923)
- pátek 13.7.2012, ČT 2, 13.55

Vajíčka na tvrdo (Hard Boiled Eggs, 1925)
- sobota 14.7.2012, ČT 2, 14.30

Spousta práce (Enough to Do, 1926)
- neděle 15.7.2012, ČT 2, 10.35 ¨
- pátek 20.7.2012, ČT 2, 14.00

Ukradené klenoty (The Stolen Jools, 1931)
- sobota 21.7.2012, ČT 2, 14.30

Tapetáři (Paper Hangers, 1925)
- neděle 22.7.2012, ČT 2, 10.35

Hodnocení: 60%

Zdroj foto: www.doctormarco.com, www.myspace.com,
www. nuttynutnewsnetwork.co.uk, www.anthonybalducci.blogspot.com,
www. anthonybalducci.blogspot.com

< Předchozí		Další >