Existuje jediný důvod, proč se vypravit na nový dánský snímek Svatba mezi citróny - a tím je animovaný předfilm Michaely Pavlátové Tramvaj. Autorka tu v bizarních, surreálně rozechvělých vizích rozehrála ženské sexuální snění. Spatříme, jak řidička tramvaje začíná všude kolem sebe vnímat samé sexuální symboly - strojek na označování jízdenek získává zřetelný erotický rozměr a dokonce se přesune do jistého tělního otvoru, ovládací páky vozidla se jí mění v notně urostlé pyje.

K dovršení všeho i z cestujících mužů zůstávají toliko hadovitě mrskavé pohlavní údy zakončené slušivou červenou bambulkou, které se navzájem proplétají a v jejichž měkké náruči si žádostivá hrdinka podobna sice drobnému, avšak pořádně macatému trpaslíčku rozkošnicky hoví. A nijak nevadí, že takové hanbaté kratochvíle nalezneme v kresbách bezpočetných prostopášníků už od dob renesance - ovšem s tím rozdílem, že autory obrázků i objekty snění bývali pokaždé muži. Teprve Pavlátová totéž dopřává i ženám, věřme, že ty prudérnější nepohorší.

Tramvaj, natočená v česko-francouzské koprodukci, skutečně boří veškerá klišé o tom, jak ženy prožívají své erotické fantazie. Ukáže se, že také je ovládá vášnivost vskutku eruptivní a bez zábran, která pohlcuje i poslední zbytky pozornosti. Stačí si povšimnout, jak se řidička zálibně dívá do zpětného zrcátka, aby viděla co nejlépe na pasažéry, aniž by dávala pozor, co se děje na trase. Několikrát je proto nucena zběsile brzdit, aby zabránila srážce - jednou v souvislosti s kočičkou, která se uvelebí v kolejišti, aby se oddala pečlivé očistě.

Po výtvarné stránce Tramvaj spoléhá na kontrast mezi šedivě vybarvenými, jakoby nedbale načrtnutými figurami, mezi strojově se pohybujícími cestujícími, kteří vytvářejí jednolitou masu, dokonce všichni mají rozložené noviny - a dynamickými, barevně rozpoutanými malbami erotických řidiččiných vizí. Pavlátová spoléhá na výmluvnost vizuálních gagů, na protiklad mezi přízračnou jednotvárností, jakou se vyznačuje všední, konvencemi i zábranami spoutaná existence, a vírem vášnivých představ, které lze snadno přetavit do reálného zážitku.

U Pavlátové to není první lechtivě zaměřený projekt, podobnou erotickou posedlost vtiskla už svému dřívějšímu snímku Karneval zvířat, kde využila stejnojmennou skladbu Camilla Saint-Saënse. A tatáž melodie, výrazně rytmická a schopná vnést až jakýsi taneční řád, provází i Tramvaj - v závěru pak Pavlátová ještě přidává Ježkovu Stonožku. Nezbývá tedy než Tramvaj pochválit nejen za nápaditou vizuální stránku, animačně přitom strohou, ale také za souznivý hudební doprovod, který svými pravidelně se opakujícími nárazy uděluje vyprávění až jakousi kopulační dikci.

Pokud budete chtít zůstat ještě na Svatbu mezi citróny, připravte se nikoli na romantickou komedii, jak praví propagační materiály, ale na tklivé melodrama, které jen místy a navíc rozpačitě popouští uzdu vtipnějším dialogům či zápletkám, většinou se však rozmluvy pohybují někde na pomezí nechtěné sebeparodie. Režisérka Susanne Bierová (známe od ní oscarový počin Lepší svět) se tentokrát rozhodla všem dokázat, že zvládne i nezávazně zábavný produkt, ale oživila jedině ztrouchnivělá schémata sentimentálních historek o tom, že lidé by se neměli bránit svým citům.

Ačkoli zprvu se zdá, že příběh bude pojednávat o svatbě na slunném italském pobřeží, kam se sjede ženichova i nevěstina rodina, posléze se důraz přesouvá jinam - osamocenost, svírající ženichova otce Philipa i nevěstinu matku Idu, je oním průsečíkem, který spojuje a vede k vytváření zprvu letmých vazeb. Pak nezáleží ani na osudném onemocnění, ani na nedůtklivé pracovní upjatosti, ani na osobnostně nevyzrálých snoubencích, kteří pozdě zjišťují, že se k sobě nehodí - zejména mládence jako by děsilo intimní soužití s jeho vyvolenou, když překvapen stane tváří v tvář homosexuálnímu kamarádu.

Svatba mezi citróny si pohrává s lidskou neomaleností, připomenu aspoň Idina bezohledného manžela, jenž na svatbu přijede i se svou mladičkou milenkou, nebo na druhé straně se stejně neomalenou vyzývavostí Philipovi se vnucující švagrové Benedikty. Jistě, zazní tu postřehy o sociálních přehradách, když povolání kadeřnice na jedné straně a vlastnictví velké firmy na zpracování ovoce a zeleniny na straně druhé sotva budou mít stejnou společenskou vážnost. Dočkáme se osvědčených klišé v podobě Idina řetězovitě se valícího smolařství či Philipovy odtažité kousavosti, později nahrazených váhavými projevy náklonnosti. Tady nejvíce nalezneme prastaré scenáristické kýčařské veteše (na scénáři se vedle režisérky podílel Anders Thomas Jensen).

Ale to všechno, inscenováno v motivicky předvídatelných okruzích, se navíc utápí v turisticky libých záběrech italského pobřeží s prostornou vilou a zahradou citroníků, s tamními sladkobolnými melodiemi. Nakonec nepomůže, že ústřední role ztvárnili Pierce Brosnan, tentokrát v ostýchavém milostném tokání mimořádně zdřevnatělý, a uvěřitelnější Trine Dyrholmová coby znejistělá žena s oholenou hlavu, čekající na výsledky chemoterapie. Zbývá ještě přidat Papriku Steenovou v úloze vlezlé Benedikty a Molly Brixt Egelindovou jako neukojenou nevěstu, stále více znepokojenou tím, že budoucí manžel se dosud neodhodlal dál než k letmým polibkům. Snad měla Svatba mezi citróny evokovat náladu duchamorných telenovel, také často vystavěných na podobném váhání přijmout vzájemně se probudivší city, jenže ani kýčovina by neměla rezignovat na aspoň elementární zvládnutí řemesla a snesitelnou úroveň přinášené výpovědi.

Tramvaj / Tram
Česko/Francie 2012, 7 minut
Scénář, animace a režie: Michaela Pavlátová
Český distributor: Aerofilms
Premiéra: 15.11.2012
Hodnocení: 90%

Svatba mezi citróny / Den skaldede frisør
Dánsko/Švédsko/Itálie/Francie/Německo 2012, 116 minut
Scénář: Susanne Bierová, Anders Thomas Jensen
Režie: Susanne Bierová
Kamera: Morten Søborg
Hudba: Johan Söderqvist
Hrají: Trine Dyrholmová (Ida), Pierce Brosnan (Philip), Paprika Steenová (Benedikta), Kim Bodnia (Leif), Sebastian Jessen (Patrick), Molly Brixt Egelindová (Astrid)
Český distributor: Aerofilms
Premiéra: 15.11.2012
Hodnocení: 30%

Zdroj foto: Aerofilms

< Předchozí		Další >