Před dvěma roky vydaný sborník Povaha změny teprve naznačoval možné hrozby, které s sebou nese stěhování muslimských národů. Zazněly tam některé vtipné postřehy, třeba středověký příměr, že každý hrad býval natolik nedobytný, nakolik pevné byly jeho hradby a nakolik byla jednotná a odhodlaná posádka, která jej hájila. Nebo jiný postřeh, že lidé skutečně hloupí opakují své vlastní chyby (třeba bezbřeze vítací), aniž by byli schopni se z nich poučit, další lidé že jsou schopni aspoň se propříště vyvarovat vlastních omylů – a budoucnost by měla patřit těm, kteří se dokáží vyhnout těm chybám, jichž se dopustili jiní.

 

Nyní nakladatelství Vyšehrad nachystalo další obdobně zaměřenou knihu nazvanou NA ROZHRANÍ, editovala ji tatáž trojice odborníků, kteří přichystali i předchozí publikaci – egyptologem Miroslavem Bártou, historikem moderních dějin Martinem Kovářem a plukovníkem Otakarem Foltýnem z Generálního štábu Armády ČR.  K nim přistupuje téměř dvacetičlenný kolektiv spolupracovníků, zastupujících rozličné vědní obory i politickou sféru. Nalezneme mezi nimi Danu Drábovou, specializující se na jadernou bezpečnost, geologa a klimatologa Václava Cílka, biologa a filozofa Stanislava Komárka, televizního moderátora Václava Moravce…

Kniha je rozčleněna do čtyř zastřešujících oddílů, rozebírajících obecnější fenomény, jakými jsou civilizace, stát, zdroje a bezpečnost. Každé z těchto témat pak blíže rozpracovávají jednotlivé studie, které často nacházejí spoustu varovných historických paralel se současností.  Miroslav Bárta hledá souvislosti dneška s kolapsy staroegyptských říší. Stanislav Komárek se ve svém „civilizačním“ příspěvku všímá zdánlivé náhodnosti historického procesu, jehož zákonitosti se stále spíše jen domýšlíme, než že bychom je přesně znali.

Není vlastně naše pošetilá iluze, že by západní pojetí demokracie a lidských práv mělo platit po celém světě, nápadně blízká přesvědčení muslimů, že islám a panství Allahovo by měly pokrývat celý svět? A nejsou-li obě tyto víry stejně hrozivé? Komárek se pak na závěr svého zamyšlení táže, zda jakoukoli věc nepřevrací její umanuté uskutečňování v pravý opak. Domnívám, že odpovědět lze kladně. Pavel Kohout upozorňuje na demografické posuny: vymírající Západ je (dosud) bohatý svými statky, zatímco chudé, expandující kontinenty naopak jsou bohaté jedině svou porodností. A dokonce se dočteme i o tak aktuální události, jakým byl nedávný „brexit“, vystoupení Británie z Evropské unie.

V oddílu o státu se hned v prvním příspěvku od Romana Fialy skví upozornění, že jedním ze základních předpokladů existence a fungování státu je svrchovaná moc jeho orgánů nad územím a lidmi na tomto území.  V moderní podobě to znamená, že stát vydává zákony, které jsou na celém území respektovány a které stát dokáže v případě potřeby účinně vymáhat. V mnoha státech západní Evropy (a také již s náznaky u nás?) toto neplatí, muslimské komunity si tam vytvářejí svou vlastní síť pravidel, nezávislých na vnějšku. Aleš Michl k tomu dodává, že téměř polovina lidé s tureckými kořeny, kteří žijí v Německu, staví přikázání své víry nad zákony hostitelské země.

Stati, shromážděné v závěrečném oddílu věnovaném otázkám bezpečnosti se vcelku jasně shodují na tom, že základním předpokladem je účinná obrana hranic, která opakovaně selhává, nemluvě o účinném vyhošťován nežádoucích osob. Upozorňují, že brutální teroristické útoky, páchané v Evropě islamisty, chtějí radikalizovat evropské obyvatelstvo, aby se postavilo proti dosud umírněným muslimským komunitám (je ovšem otázkou, zda solidarizují více s islamisty nebo se sekulární Evropou), které by se pod takovým tlakem začaly rovněž radikalizovat – a stále napjatější situace by spěla k masivním nepokojům, neřkuli k občanské válce. Migraci  - vedle nekonečného válčení všech proti všem v rozpadlých státech - podněcuje rovněž klimatická krize či prostá vidina snazšího života na Západě. Ovšem pomoc uprchlíkům, kteří měli dost prostředků na zaplacení převaděčským gangům (tisíc dolarů na jedince?), aby je dostaly do Evropy, sotva lze považovat za pomoc těm opravdu potřebným. Ti nejubožejší totiž peníze na cestu vůbec neseženou…

Závěrečné zamyšlení nazvané Prostor násilí sepsal Jiří Padevět. Zkoumá v něm paradoxy válčení a relativitu pojmů „agresor“ a „oběť“, protože při vhodných podmínkách se tyto role mohou otočit – zvláště když útočník prohraje. Dokládá to událostmi, které se odehrávaly na jaře a v létě 1945, po kapitulaci nacistického Německa. Když se vrací k současnosti, píše, že „řada obyvatel areálu, kterému říkáme Západ, pochybuje o schopnosti státu ochránit je před terorismem“. Ovšem s jeho tvrzením, že terorismus v Evropě je kriminální bez ohledu na to, kdo se k vraždám a násilí hlásí, stěží lze souhlasit. Pohnutky zjevně souvisejí s náboženstvím, které mentálně ustrnulo někde ve středověku, avšak považuje se za nadřazené čemukoli jinému…

Miroslav Bárta, Martin Kovář, Otakar Foltýn (eds.): Na rozhraní. Krize a proměny současného světa.

Vydalo nakladatelství Vyšehrad, Praha 2016. 351 stran.

Hodnocení: 90 %

Foto: kniha, www.novinky.cz

 

< Předchozí		Další >