O dramatičce, spisovatelce a političce Boženě Vikové Kunětické (1862-1934) hovořila v rámci nedávného celostátní semináře, zorganizovaného Komisí žen a Oddělením pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež ÚV KSČM, badatelka Sekce regionálních dějin Klubu společenských věd Eva Bartůňková.

„Popravdě řečeno, nebyla nadprůměrná. Její osobní názory jsou pokládány za kontroverzní. Nemusíte být levicoví lidé, abyste vůči ní cítili odstup. Proč o ní máme mluvit? Jednak má určité místo v ženském hnutí. Obecně vzato, ani to není zcela jednoznačné, to uvidíte. A jednak proto, že přece jen v něčem byla první,“ řekla. V roce 1912 byla jako první ženy v českých zemích zvolena ve volbách poslankyní, respektive ženou-poslancem. „Jako čtyřicátnice se dožila významného mezníku v oblasti politiky a veřejného života. V roce 1907 bylo zavedeno všeobecné a rovné volební právo pro volby do Říšské rady. Říšská rada byl dvoukomorový parlament Předlitavska a volby se týkaly poslanecké sněmovny. Tato dolní komora se původně plnila prostřednictvím zemských sněmů, později přímo,“ řekla Bartůňková.

 Podle Bartůňkové byla Viková bouřlivá a nekonvenční, neměla nouzi o nápadníky. „Vzbudila například vážný zájem mladého Jiřího Gutha-Jarkovského. Nakonec se vdala za cukrovarnického úředníka Josefa Vika,“ uvedla. A co feminismus v její tvorbě? „Viková jako feministka nevystupovala, do emancipačního procesu se veřejně nezapojovala. Za ženská práva bojovala literární tvorbou, velice vehementně a neústupně, ovšem po svém,“ uvedla Bartůňková. Byla pro to, aby se ženy vzdělávaly, prosazovala rovnost v manželství a rozvod… „Chceme se seznamovat se ženami, které patří do našich dějin, i když nejsou součástí dělnického a komunistického hnutí,“ uvedla předsedkyně Komise žen Soňa Marková k tomu, proč se tématem semináře stala právě Viková.

Foto: Monika Hoření