Třicetiletý rodák z Ústí nad Labem David Deyl pojal svoje třetí album úplně jinak než dvě předešlá. Zdá se mi zahloubaný a svými písněmi jakoby volal z nitra duše. Jakoby si na něco přišel a zvážněl.

 

 

Často poslouchám cédéčka v autě, protože ta hodinová cesta mi dává prostor pro vnímání hudby a mluveného slova celkem vzato v klidu. Když stojíte v koloně, jsou vedle dopravního zpravodajství písničky milým zpestřením. A někdy mě prostě rádio nebaví. Mám ráda živou hudbu a svižné tempo, pozitivní energií nabité dvou až pětiminutovky. Na tomhle albu jsem však mezi dvanácti hity našla jen jednu takovou. Jen jedna splnila požadavky skladeb, které se mi hodí za volant. Ne, že by to byl nosič nudný nebo nepěkný. To ani v nejmenším. Spíš naopak. Jedna skladba za druhou je opravdová kvalita. Dobré aranže, skvělá hudba, smysluplné texty… Ale jsou pomalé. Můžete říct, ať si beru do auta něco jiného. A máte pravdu. Na druhou stranu, vzhledem k obsahu, který se v nich skrývá, jsem nemohla čekat žádnou diskotéku. David je tady hrozně vážný, rozvážný a romantický. A to je přesně ta hudba, která se hodí ke sklence červeného a pro nějaký pěkný večírek ve dvou.

V Chrámu vzpomínek zpívá o tom, že sen nepřichází a on ještě ve tři ráno bdí a vzpomíná. Přísahám je o uvědomění. Došlo mu, proč se některé věci staly a proč nemohly být jinak.  V ozvěnách je skladba, podle které je pojmenované celé album, je o ztracené duši a zlé pravdě. Posuďte sami, první tři skladby a mám z nich pocit marnosti, smutku, touhy a nenaplněných snů, snad možná i nadějí, které se rozplynuly. Šestka je ta „moje“ svižná. Souhvězdí mě naplnilo radostí. I když on doufá v šanci, kterou čeká od své vyvolené, v refrénu říká, že i když to na první pohled nevypadá, určitě k sobě patří a že jestli ona chce stát po jeho boku, on vystoupí z toho temného stínu a půjdou stejným směrem. Skladeb je tu dvanáct, to už jsem říkala. Některé jsou původní, tedy komplet z Davidovy dílny, některé jsou převzaté a upravené.   

David Deyl je bezesporu zajímavý zpěvák. Nejenže má svoje skvělé vlastní nápady, ale nebojí se ani takových věcí, jako třeba nazpívat po svém, dnes již legendární, Holubí dům (kterého jsem se mimochodem trochu bála, protože nemám ráda tyhle přezpívané věci, ale obavy byly fakt úplně zbytečné), anebo takzvané předělávky, jako u skladby Cítím, kterou známe v originále jako Feelings. A ta mě nadchla velmi! Už první tóny prozradily, co bude následovat. David do toho dal všechno, co jsem tam čekala. Skvělá hudba, kvalitní text, procítěný přednes a hlavně emoce. Běhal mi mráz po zádech a měla jsem husí kůži. Pojďte se zasnít, opravdu to stojí za to!

A ještě pár organizačních informací: vedle autorské tvorby tady najdete hudební výpomoc například Ondřeje Ládka (Xindla X, chcete – li), Tomáše Staňka či Jany Rolincové. O doprovod se postarala Severočeská filharmonie Teplice s dirigentem Markem Štilcem, David se sám doprovodil ve čtyřech skladbách na piano, hudební supervizi si vzal na starost Daniel Hádl. Celkově vzato: tohle CD má můj obdiv, protože se na něm David Deyl ukázal jako muž mnoha tváří – ví, o čem zpívá, umí to a ví, že pro úspěch věci je nejdůležitější skromnost a pokora. Zkrátka: palec nahoru!            

Název: V ozvěnách
Interpret: David Deyl
Žánr: Populární hudba
Nahrávka orchestru: Stanislav Baroch, CNSO Studios
Nahrávka: Studio DH Vyžlovka, červen – září 2014
Mix: Daniel Hádl
Mastering: Tom Meyer, Master&Servant, Hamburg
Foto: Ondřej Pýcha
Styling: Jano Kimák
Cover design: Lukáš Andrle
Vydalo: DADE music v exkluzivní distribuci SUPRAPHON a.s.
Rok vydání: 2014
Celková stopáž: 46:49
                                                         

Foto: www.supraphon-as.cz
www.supraphon-as.cz

( 14 hlasů )

< Předchozí		Další >