Začátky kdysi populární zpěvačky Aleny Tiché, jejíž hity připomíná Supraphonline na speciálním digitálním výběru Až tě paže mý ovinou, jsou spojeny s Brnem. Tam kdysi začínala a tam i nyní žije. Kariéru ukončila v roce 1980,  tedy v době, kdy jí bylo šestatřicet let a její syn začal chodit do školy.

 

Přitom v dobách své největší slávy spolupracovala s renomovanými tuzemskými orchestry a špičkovými autory, na řadě koncertů v zahraničí vystupovala s Karlem Gottem. K jejím největším hitům patřily písničky jako Harlekýn, Med a cukr, Až tě paže mý ovinou, Láska je pes nebo slovensky natočené písničky Primabalerína a Ta-ra-ta-ting, ta-ra-ta-tong, kterou převzala z repertoáru francouzské pěvecké hvězdy Mireille Mathieu. Avšak písniček ve slovenštině nazpívala povícero (patří mezi ně i východoslovenská lidovka A ja taka dzivočka). Může za to pravděpodobně slavný brněnský kapelník Gustav Brom, který ji tehdy oslovil, aby s jeho orchestrem natočila písničku do slovenské televize.

"Bylo to tuším v roce 1967, kdy jsem tam pro televizní hitparádu natočila písničku Prvý krok, a vlastně i ve skutečnosti to byl můj první krok před slovenským publikem. Později jsem tam měla i řadu koncertů, na kterých mě doprovázela brněnská kapela Jazz-band-swing. Byla jsem na Slovensku jako doma," vzpomíná Alena Tichá, která loni oslavila sedmdesáté narozeniny. Poté, co skončila s profesionálním zpíváním, působila řadu let jako učitelka, nyní si užívá penze.

Alena Tichá se narodila 11. dubna 1944 ve Zlíně, ale potom se rodina přestěhovala do Nového Jičína, kde budoucí pop hvězda žila do svých devatenácti let. Už jako sedmiletá se začala učit hrát na klavír a vydrželo jí to v Lidové škole umění až do jejích čtrnácti let. S hudbou pokračovala i během studia na gymnáziu - nejdřív zpívala s malou skupinou složenou ze spolužáků a kamarádů, později s kavárenskou kapelou, která hrála k tanci při čajích o páté. Bylo jí osmnáct, když vyhrála finále soutěže Hledáme nové talenty, která proběhla v brněnském Rozmarýnu.

Po maturitě se dostala na Filozofickou fakultu UK v Olomouci, nicméně o rok později přešla na Pedagogickou fakultu MU v Brně, kterou absolvovala jako učitelka hudební výchovy a ruštiny. Nějakou dobu zpívala během učitelování, ale v roce 1969 pedagogickou práci opustila a dvanáct let se věnovala pěvecké kariéře.

"Musela jsem to tehdy rozseknout," říká Alena Tichá. "Kolikrát se stalo, že mě kapela dovezla po koncertu ve čtyři ráno ke škole, kde jsem si vsedě trochu pospala a pak šla učit. Chvíli to šlo, ale opravdu jen chvíli. A protože se mi v kariéře zpěvačky dařilo, začala jsem tuto profesi dělat naplno, i když jsem věděla, že se jednou k práci učitelky stejně vrátím."

Tak jako tak měla kliku na spolupracovníky. Zcela určitě ji obohatila spolupráce s Karlem Gottem a Orchestrem Ladislava Štaidla - právě v této konstelaci si začátkem 70. let zazpívala v Polsku, Bulharsku, Maďarsku, Německu a Sovětském svazu. Ve Zlatém slavíku byla v té době mezi deseti až patnácti nejoblíbenějšími zpěvačkami.

"Vzpomínám si také, jak jsem čtrnáct dní zaskakovala na turné právě v Sovětském svazu za nemocnou Hanku Zagorovou v kapele Karla Vágnera. Musela jsem se narychlo naučit její repertoár, což znamenalo kus odvahy," vzpomíná Alena Tichá, která právě Hanu Zagorovou porazila v tehdy ostře sledované anketě moravských pop interpretů Brněnský vrabec za rok 1971. Tehdy anketu vyhrála a stala se nejoblíbenější moravskou zpěvačkou, která byla hodně vidět i na televizní obrazovce. Dokládá to ostatně i řada klipů na Youtube.

V první polovině 70. let byla vidět hodně v televizi, dokonce s ní byl natočen i televizní medailonek. V roce 1973 soutěžila s písničkou Kam  léto odlétá na festivalu Děčínská kotva. Nikdy neměla manažera, všechno si řídila sama. Nepolevila ani po narození syna Marka (1974). V té době spolupracovala také s Viktorem Sodomou a kapelou Františka Ringo Čecha, ale psali pro ni i autoři typu Ladislava Štaidla, Vítězslava Hádla, Jiřího Svobody,  Milana Drobného, Pavla Vrby, Jiřího Štaidla, Pavla Cmírala nebo Michala Bukoviče. Řadu nahrávek pořídila s předními orchestry Karla Vlacha, Václava Zahradníka nebo Josefa Vobruby.

Kariéru zpěvačky ukončila až v době, kdy její syn Marek šel do první třídy. Tenkrát se vrátila do školy i Alena Tichá. Začala znovu učit, ale především měla podstatně více času na rodinu. Že tím ovšem naše pop music přišla o jednu z nejpůvabnějších zpěvaček, není sporu.
Na jeviště a za publikem se vrátila jen na chvíli - když jí bylo padesát let, zazpívala si několik svých starých hitů v oblíbeném hudebním pořadu slovenské televize Repete.

Foto: archiv autora
 

www.supraphonline.cz/album/2872-az-te-paze-my-ovinou-nahravky-z-let-1968-1980

www.alenaticha.estranky.cz/clanky/zivotopis.html

< Předchozí		Další >