Unikátní album Koncert 1984, které vyšlo v edici Archivy se otevírají, zachycuje písničkáře Pepu Streichla ve skvělé formě. Alespoň tak dnes působí nahrávka. Málokdo však tehdy tušil, s čím vším musel ostravský bard vnitřně zápasit.

Bluesově a folkově naladěné máničky, nositelé vytahaných svetrů Pepu Streichla uznávali a mnohým to vydrželo dodnes. V době koncertu, který se konal zhruba pět let před vypuknutím sametové revoluce v restauraci Zátiší v Orlové, bylo P.S. pětatřicet let. Jeho hraní a zpívání už tehdy znělo zrale a živočišně. Mezi čtrnácti skladbami je pouze jedna, kterou si sám neotextoval, Bouraný dům je totiž zhudebněným dílem básníka Konstantina Biebla.  Streichlův styl vyrostl především ze zalíbení v zámořské bluesové muzice, tuto prvotní inspiraci však přetavil v osobitý projev. Jeho písničky plují v bluesových i folkových vodách. Na rozdíl od jiných písničkářů osmdesátých let při skládání až tolik nevyužíval ironii, satiru nebo protirežimní narážky.

Hlavním znakem uceleného repertoáru je smutek vycházející z vnitřních pocitů protagonisty. Smutek v srdci přenášený do kulis drsného regionu. Smutek jako dorozumívací prostředek s publikem. Těžko odhadovat, kolik posluchačů mohlo tušit, jakou roli hraje v životě Pepy Streichla alkohol a že se někdy kolem roku 1977 zapletl s komunistickou Státní bezpečností, k čemuž se ve svobodnějších časech veřejně přiznal a prohlásil, že se za toto období stydí.  Zjednodušeně řečeno, Streichelovy písničky jsou působivé náladovky. Tematický se často zabývá ženami, láskou, vztahy, zklamáním, hořkými pocity. Je zjevné, že v repertoáru z roku 1984 je zakódována nadčasovost. Co fungovalo tehdy, může fungovat i dnes.

Výběr nejsilnějšího momentu alba je ryze subjektivní, ale když si poslechnete Polovinu, možná vám také tělem projede nůž – „…napůl si zapláču/napůl padám k zemi/napůl už nedýchám/jen půl smrti není…“ Tato píseň má ponurý doprovod, je napínavá, procítěná, naléhavá. Ani se nechce věřit, že trvá víc než pět minut. Pokud třeba hledáte folkovou ukolébavku na dobrou noc, není nic lepšího, než si pustit skladbu Nakreslím si.

K hudebnímu projevu Pepy Streichla patří nejen zručná a vynalézavá hra na kytaru, ale také foukací harmonika, na kterou se prý naučil hrát už ve svých dvanácti letech. V některých písních (Zprávy, Vojáci lásky…) vytváří s pomocí foukačky výrazné melodické linky. Na „retro“ albu jsou také dvě perly, které jen potvrzuji Streichlovo propojení s „razovitym“ ostravským regionem – no jen si pusťte do uší skladby Gavirňa blues a Cici blues. V nich je přesně to kouzlo, které v Praze málokdo chápe.

Kdo chce více pochopit společenskou atmosféru před rokem 1989 a doplnit si znalosti o hudební scéně v nesvobodné době, neměl by Pepu Streichla minout. Jeho tvorba i naznačené životní peripetie jsou svědectvím o tom, kterak se hrálo, zpívalo a žilo.

Koncert 1984 (edice Archivy se otevírají)
Interpret: Pepa Streichl
Žánr: Blues/folk
Skladby a mluvené slovo:
1/ Dvacet pět, 2/ K svátku, 3/ Jak je ti, 4/ Zprávy, 5/ Svět v zrnku prachu, 6/ Minutu před půlnocí, 7/ Vojáci lásky, 8/ Gavirňa blues, 9/ Beze jména, 10/ Polovina, 11/ Cici blues, 12/ Nakreslím si, 13/ Bouraný dům, 14/ Džínová nevěsta
Stopáž: 43:36
Vydavatelství: EMI, 2012
Hodnocení: 85 %

Recenzi na další album z edice Archivy se otevírají (Pavel Dobeš: Koncert 1984) si můžete přečíst ZDE.

Zdroj foto /obálka: www.emimusic.cz