Legenda české fantastiky Jiří W. Procházka se pustil do v poslední době moderního žánru - ponořil se do vod detektivního příběhu. Nebyl na to sám, pomohla mu jeho činorodá manželka a spisovatelka knih převážně pro dětské čtenáře, Klára Smolíková. Jak se tomuto páru povedlo zhostit se moderní detektivky s historickým nádechem, to se dozvíte v následující recenzi.

Klára Smolíková (1974) je spisovatelkou, scénáristkou komiksových příběhů, publicistkou a lektorkou. Napsala řadu pohádek, povídek, hádanek a komiksů pro děti.
Jiří W. Procházka (1959) je spisovatelem fantasy a scifi a každý, kdo se zajímá o tyto žánry, jeho jméno zná.  Má na kontě nepřeberné množství povídek a spolu s Miroslavem Žambochem stojí za zrodem dobrodružné sci-fi série Agent JFK.
Zmizení renomovaného profesora z muzea uvede v činnost vyšetřování nesourodé dvojice – vytříbené muzejní kurátorky Bereniky Weissové a bývalého policisty a bystrého skoro alkoholika Roberta Štolby. Nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, případ je čím dál zapeklitější a rozuzlení je komplikované a pro mnohé jistě nečekané.
Líbí se mi uvození kapitol citátem či úryvkem básně; výpisky z obecní kroniky mi nejprve přišly dost na sílu, ale postupem času mi přestaly vadit. Přece jenom z celé knížky přímo dýchá bohatá historie a proč se tomu vzpírat? Další osvěžení v podobně výstřižků z novin, policejních výslechů a dalších abnormalit, bylo též vítané. Musím pochválit i vykreslení hlavních postav, jejich nesourodost a situace, v níž se proti své vůli ocitli, dokázala naplno využít jejich potenciál.
Co mi místy nesedlo, to je humor. Což je zvláštní, jelikož je to přesně můj druh humoru a hlášek. Čekal jsem něco většího. Nevím, proč se mi vybavila ponorka kapitána Nema. Za panoramatickými okny měly být plovoucí kosatky s nahými akvabelami, uprostřed místnosti bazének s krokodýlem, kolem kulatého stolu bych ocenil židle zapůjčené od krále Artuše a dobře zásobený bar od Jamese Bonda. Byla to jen ředitelna. Alkohol se nepodával. (str. 75)

Taky mně osobně přišlo, že příběh gradoval někdy za půlkou, když Weissová objevila tajemnou komnatu – výborně sepsaná pasáž, napětí by se dalo krájet. Výzdobu tvořily povětšinou repliky husitských zbraní, pavéz a korouhví z devatenáctého století. Jeden prapor mi byl obzvlášť povědomý. Dala bych ruku na to, že jsem ho viděla u Františka doma. Že by nakonec mezi ně patřil? Na další průzkum nebyl čas. Srdce se mi rozbušilo. Někdo sem šel. Nevěřte nikomu, že vás revizoři nemohou chytnout třikrát za den, že to odporuje teorii pravděpodobnosti. Vždycky můžete mít smůlu. (str. 182)
Kdybych v nedávné době nečetla Kopřivovu Rychlopalbu, měla bych nutkání hodnocení Mrtvé šelmy zvýšit. Ale něco na stylu, jímž je Mrtvá šelma napsaná, mně přimělo o hodnocení dlouze přemítat. Na jednu stranu jsem nadšená, že taková kniha u nás vůbec vyšla, protože je srovnatelná s mistry žánru detektivek z celého světa. Na druhou stranu jsem od prvního setkání se „zloduchem“ vytušila, že právě tady není něco v pořádku. Každopádně, na druhý díl, Souřadnice zločinu 2: Kutná Hora s titulem Stříbrná iniciála, se už teď moc těším!

Název: Mrtvá šelma 1 – Souřadnice zločinu
Autor: Jiří W. Procházka, Klára Smolíková
Žánr: detektivka
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2015, vázané
Počet stran: 328
Hodnocení: 90%

http://www.nakladatelstviplus.cz/mrtva-selma/