Čichové vjemy z vůně kadidla, myrhy, jalovce a dalších bylin navozují slavnostní atmosféru při mnoha světských i náboženských svátcích, Vánoce nevyjímaje.

 

 

Když poutníci přinášeli malému Ježíškovi do Betléma dary, i mudrci od východu slunce se za ním vypravili, aby se mu poklonili a nějaké dary mu obětovali. Mezi nimi bylo i kadilo a myrha. Odtud se možná odvíjí tradice pálení vonných kužílků (františků) o vánočních svátcích.

Františky a purpura

Hlavní součástí františků jsou přírodní suroviny, dřevěné uhlí (nejčastěji z lipového dřeva) rozemleté na jemný prášek, přiměřená dávka kadidla a škrobové lepidlo. Suroviny se melou v kulovém mlýně, mísí a pěchují do kovových jehlanovitých forem. Pak se vyklopí a po nějakou dobu se suší. Jméno františek získaly tyto kužílky nejspíše od zakladatele novodobého pojetí Vánoc, Františka z Assisi.

Tradice pálení františků v Čechách je stará zhruba 300 let, ale již dávno předtím Keltové, Germáni a Slované vykuřovali a očišťovali příbytky na přelomu starého a nového roku.

Během léta také sbírali vonné léčivé byliny, vázali je do svazečků a sušili. Poté je zavěšovali nad vchodové dveře. V pozdějších dobách je lidé nechávali světit v kostelích a zavěšovali doma nebo u svatých míst. Bylinné směsi se říkalo vonička, měla silně léčivé a očistné účinky, chránila dům před neštěstím a uhranutím, zaháněla smutek a melancholii, přinášela světlo v temných dobách. Nejvíce se vykuřovala obydlí i hospodářská stavení pro ochranu a očistu po dvanáct nocí počínaje Štědrým dnem a konče před Třemi Králi, jež se považovaly za kritické, kdy temné síly mají největší moc.

Dnes této směsi říkáme purpura, spaluje se na uhlíku v nádobce k tomu určené nebo na plotně u kamen či krbu. Kromě levandule a kadidla je v ní hřebíček, skořice, heřmánek, mateřídouška, lipový květ a fenykl s anýzem, někdy i sušená pomerančová kůra a další, často tajné, příměsi. Mohou tam být také muškátový oříšek, máta, meduňka, tymián, bazalka, rozmarýn, šalvěj, majoránka, oregano, pelyněk, semena kmínu, květ měsíčku, chrpy, růží, vřesu, heřmánku, jehličí, borůvkové, maliníkové, jahodníkové a ostružiníkové listy, listy eukalyptu a mnoho dalších bylinek. Bylinky se smíchají, podrtí a pokapou vonnými oleji, které se mohou i vzájemně kombinovat.

Tyto typicky vánoční vůně v našich domovech dokáží vykouzlit tu pravou atmosféru, spojenou se spirituální dobou zastavení, zklidnění a spočinutí, se sebereflexí i vnímáním duchovního rozměru tohoto času.

Kadidlo

Kadidlovník je dnes vzácný strom, který se zachoval jen v částech jižní Arábie a na pobřeží Rudého moře. Klejopryskyřice kadidlovníku, Olibanum, je známá z bible jako dar tří svatých králů Ježíšovi a byla používána již v dobách antiky. Zpočátku mléčná šťáva tvoří při vyschnutí světle žlutá, hnědavá nebo průsvitná zrna, která při zahřátí voní. Z pryskyřice se získává destilací parou cenný kadidlovníkový olej, který se používá především v aromaterapii. Uklidňuje nervy, pomáhá při stavech úzkosti a při nervozitě. Při nanesení na kůži působí proti projevům stárnutí pokožky, podporuje hojení ran a jizev. Výborné účinky má i jako přísada do koupele. Rostlině se připisují antibakteriální, antibakteriální, antirevmatické a protinádorové účinky. Ještě nedávno měla tato rostlina pověst všeléku.

Pryskyřice nejlepší kvality pochází z Jemenu a severního pobřeží Somálska. Oblast dnešního Jemenu nazývali starověcí Římané Šťastnou Arábií, a to nejen proto, že byla nejúrodnější oblastí Arabského poloostrova, ale především proto, že přes jemenské vnitrozemí vedla cesta jednoho z nejlukrativnějších obchodů starověku - obchod s kadidlem a myrhou. Pojmenování kadidla pravděpodobně vzniklo za křižáckých válek, ale také je pravděpodobné, že se jedná o arabský výraz "olej Libanonu", neboť do Libanonu byla pryskyřice dodávaná a odsud prodávána do Evropy.

Staří Řekové pálili olibanum nejen při uctívání bohů nebo oslavách a významných událostech, ale také když si chtěli provonět své domy. Olibanum je jedna z nejlepších a nejsilnějších substancí pro odstranění mikrobů a nežádoucích pachů ze vzduchu.

Olibanum má příjemnou a nezapomenutelnou vůni. Můžeme ho pálit jen s dřevěným uhlím, které podporuje hoření. Jehlánkům slisované směsi olibana a dřevěného uhlí se říká u nás "františek".

Myrha

Myrha je sušená olejovitá klejopryskyřice, která vytéká z pod kůry kmene stromu Commiphora samovolně nebo je-li kmínek naříznut. Na vzduchu pak tuhne v žlutou, nahnědlou či načervenalou poloprůsvitnou vonnou hmotu - a to je ta pravá posvátná myrha. Vůně surové pryskyřice je ostrá, příjemná, avšak silně nahořklá.

Myrha dostala své pojmenování z hebrejského/arabského murr nebo marror, což znamená "hořký", později se ujal latinský název myrra. Pravá myrha byla vždy velice drahá, na trhu se vyvažovala zlatem. Do Evropy se dovážela především z Habeše a prodávala se v žlutohnědých kouscích. V současné době se k nám vozí myrha z Jemenu.

Jalovec a vůně jehličí

Vůně čerstvého jehličí a pryskyřice jehličnanů je velmi příjemná. V chudších rodinách se větvičky jehličnanů dávaly na rozpálená kamna, aby provoněly byt lesní vůní. K tomu účelu byl využíván především jalovec, hlavně jeho plody. Z plodů se získávaly také silice pro výrobu kořalky borovičky, tedy jalovcové.

V minulosti byl jalovec považován za účinný lék proti mnoha nemocem a byly mu přisuzovány magické účinky. Lidé věřili, že zničit jalovcový keř přináší neštěstí, naopak větvička jalovce, nošená při sobě, chránila proti nemocem.

Jalovec, rostoucí velmi hojně v Evropě, i po zbytku světa, patří snad k nejstarším vykuřovadlům. Má pověst kuřidla šamanů a v mnoha kulturách je používán rituálně, magicky i medicínsky. Větvičky jalovce, hořící i v čerstvém stavu, mají lesní pryskyřičnou a kořenitou vůni. Jalovec je silně ochranný, používá se k zahnání černých čarodějnic, démonů a zlých duchů. Na Tři Krále se doporučuje vykuřovat jalovcem obydlí pro ochranu před nemocí a neštěstím.

Éterické oleje

Éterické oleje, absolue a rostlinné oleje tvoří základní kameny aromaterapie, která se zabývá jejich využitím pro zkvalitnění života, ať již formou prevence, léčby nebo pro kosmetické účely. Většina éterických olejů se vyrábí destilací a a to již od doby vynálezu destilace před zhruba 1000 lety. Ale již předtím naši předkové dokázali využít terapeutických účinků rostlin v duchu aromaterapie, rostliny macerovali v oleji a používali k léčebným i kosmetickým účelům. A maceráty se dodnes používají — jistě všichni znáte třezalkový olej.

Onu velice příjemnou sváteční vánoční atmosféru nám aromaterapie svými voňavými olejíčky, františky či purpurou pomáhá nejen přiblížit, ale i navodit. A zdaleka zde nejde jen o zmíněnou příjemnost vánočních vůní. Každý z éterických vjemů, ať již jednotlivě či ve směsích, specifickým způsobem ovlivňuje i nás. Zejména aromatické oleje mikrobiálně čistí vzduch a chrání nás před kapénkovými infekcemi, o které ani v období Vánoc nebývá nouze. Dále nás osvěží a povytrhnou ze zimní letargie, či napomáhají naší relaxaci v pohodě příjemně vyhřátého pokoje.

Zdrojeinformací a foto: internet, www.oshadi.cz , www.rymer.cz

< Předchozí		Další >