Když se řekne konec devatenáctého století v české literatuře, vybaví se nám okamžitě jména Neruda, Mácha, Jirásek, Němcová, Světlá, Tyl, Arbes… Také nás hned napadne: klasici. A ti se jen tak dobrovolně nečtou! Proč? To by se přečíst mělo, říkali nám, říkají dnešní omladině a budou říkat těm, co dorostou škole. Když se něco takhle zdůrazňuje, tak just ne. Vzdor mládí. Všichni jsme jím prošli. Přitom ti, co se zlákat nechali a alespoň na chvilku některou z knížek doporučených autorů otevřeli, byli většinou překvapení, jak úžasné příběhy tito pánové a dámy dokázali sepsat.

Jan Neruda, který mezi klasiky 19. století má své zasloužené místo, byl výtečným novinářem, skvělým pozorovatelem, bravurním spisovatelem. Sledoval, co se děje kolem něho, a dokázal ve svých povídkách, fejetonech i básních vše zaznamenat s citem pro detail, s notnou dávkou humoru a dostatečnou mírou objektivity. Díky němu známe život Malé Strany té doby téměř do detailů. Uměl několikeré náznaky, které ve svém okolí vysledoval, dotvořit, pohlédnout na ně z úplně odlišného úhlu, než ostatní. Jeho hrdinové jsou přehlídkou různých povah a charakterů. Právě tyto postavy dotvářejí kolorit života Prahy předminulého století.

Povídky malostranské vyšly kompletně poprvé v roce 1877, předtím byly otiskovány jednotlivě v různých časopisech. Od té doby zaznamenaly nesčetná nová a nová vydání. Staly se námětem televizních inscenací, rozhlasových dramatizací či četby na pokračování. Také Český rozhlas v loňském roce připravil kratší Nerudovy prózy v režii Markéty Jahodové svým posluchačům jako poslechovou lahůdku. Nyní deset povídek najdeme na mp3, zavedou nás do Nerudova světa.

Začneme Svatováclavskou mší, kterou čte Otakar Brousek starší. Nerudova vzpomínka na dětství je v jeho podání natolik sugestivní, že vás odtrhne od jiné činnosti, usednete k aparátu a budete jenom naslouchat, jaké dobrodružství může prožít malý kluk v nočním kostele, chce-li spatřit svatého Václava. Pak nás Jan Hartl zavede do období dušiček – Psáno o letošních dušičkách, Miroslav Táborský přečte povídku, v níž Neruda odhalil, že i muži rádi klevetí, že nejde jen o doménu žen: Večerní šplechty. Stanislav Zindulka prozradí, jak to všechno bylo s pány Ryšánkem a Schleglem, kteří spolu tolik let nepromluvili (Pan Ryšánek a pan Schlegl), Ladislav Mrkvička přečte dvě povídky – Přivedla žebráka na mizinu (o veliké závisti) a U tří lilií. O měkkém srdci paní Rusky (to je ta, co tak ráda chodila na pohřby a velmi podrobně informovala o nebožtících) a Hastrman jsou povídky, kterých se ujal Luděk Munzar. Poslední z deseti vybraných přednesl Jiří Hromada, jde o příběhy Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku a Doktor Kazisvět.

Deset povídek, deset příběhů, o něco více postav ze starých časů, poklidná doba, hlasy patřící těm nejlepším z nejlepších. Tak se ta doporučená četba dá přežít. Dokonce velmi příjemně. Možná i někoho pobídne, aby nahlédl do knihy a přečetl si povídky ještě jednou, sám. Jsou opravdu nadčasové. Nejen skvěle napsané, ale také nám dokazují, že život města se sice změnil, ale lidské charaktery se opakují, ať ulicemi jezdí kočáry tažené koňmi či luxusní auta.

Ukázka:
http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/neruda.mp3

Název: Povídky malostranské
Autor: Jan Neruda
Čtou: Otakar Brousek st., Jan Hartl, Miroslav Táborský, Stanislav Zindulka, Ladislav Mrkvička, Luděk Munzar, Jiří Hromada
Režie: Markéta Jahodová
Stopáž: 3 hodiny 46 minut
Vydavatelství: Radioservis
Hodnocení: 99 %

Zdroj foto: www.radioservis-as.cz