Arnošt Goldflam je takový český renesanční člověk - píše knihy, scénáře, hraje v divadle i ve filmech, učí, a tak dále. V blízké době bychom ho měli vidět například v pokračování legendárního snímku Dědictví, o kterém si můžete něco málo přečíst.
Psal jste, že jste na cestách – kde se touláte? Máte raději domovinu nebo zahraničí? A relaxaci u vody nebo chození po památkách?
Byl jsem na divadelním festivalu New plays from Europe ve Wiesbadenu a pak taky v Hradci. Dohromady jsem viděl cca ke 20 představením a budu o těch Wiesbadenských referovat v SADu. Bylo to všechno moc zajímavé, něco bylo špatné a nezajímavé a něco výborné. Zase jsem se trošku přiučil. Jinak mě cestování zas tak neláká a prázdniny nejraději trávím tak, že dopoledne něco vymýšlím nebo píšu, odpoledne s rodinou u vody nebo v lese na výletech a procházkách. A kde? To už je mi pak jedno…
Nyní se hodně mluví o pokračování populárního Dědictví aneb… Plánujete si v něm opět zahrát a těšíte se na to?
Já bych mohl plánovat všechno možné, ale to záleží na Bolkovi, jako autorovi! A scénář už jsem četl a měl bych tam hrát, dokonce větší prostor jsem i dostal! Tak uvidíme. Taky to záleží asi na tom, budou-li na film peníze, točit by se mělo - doufejme - příští rok.
S Bolkem Polívkou jste přátelé, můžete na něj proto něco prásknout? Nějaký společný zážitek?
Společných zážitků by bylo mnoho, zvlášť z našich mladých let! Teď, když máme dost práce, na stará kolena zase další děti a nebydlíme vlastně už v Brně, tak se sice máme, myslím, pořád rádi, ale nevidíme se tak často, bohužel. Ale nedávno jsme spolu natáčeli s režisérem Z. Zelenkou, jmenuje se to Setkání s hvězdou, což je samozřejmě Bolek, a hrajeme spolužáky, kteří se potkají po letech. Jeden je takový chudáček, co pracuje v divadle rukama, to je ovšem Bolek, a druhý je nabubřelý ministr s řidičem a autem, a to jsem já. Náhoda je svede po letech, a jak to dopadne, to uvidíte v TV.
Vystřídal jste i mnoho divadel (například Večerní Brno, HaDivadlo), dá se říct, které na vás nechalo největší dojem a zanechalo ty nejkrásnější vzpomínky?
Z Večerního Brna jsem prchl. Samozřejmě jsem byl nejšťastnější v studiovém autorském HaDivadle, byl jsem tam cca 18 let jako režisér a udělali jsme řadu průkopnických, svérázných a osobitých představení. Začal jsem v té době i psát a taky jsem hodně hrál. Navzdory době to byly krásné časy. Ovšem krásné to bylo i v prvních letech Dejvického Divadla, kde jsem pravidelně inscenoval, v Divadle Komedie, kde jsem dělal tři inscenace, také v prvních letech, pak ovšem krásná byla spolupráce s Klicperovým divadlem, v Ypsilonce, v 90. letech v ND v Brně, nedávno v Redutě, na Provázku atd. Nemůžu si stěžovat. Byl jsem často někde v době, kdy rostlo a rodilo se něco nového a zajímavého.
Jak byste od A do G popsal vaši povahu?
Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.
A jak byste chtěl, aby ji popsal někdo jiný? Jakým se snažíte být?
Ať mě popíšou, jak chtějí. Snažím se nebýt zlý, nikomu neubližovat. Ale trošku i zlomyslný jsem a mám rád pomluvy a klepy.
Máte vizáž hodného pohádkového dědečka, který plní přání. Kdybyste si mohl sám sobě nějaké splnit, jaké by to bylo?
To je jen vizáž. Přání mám mnoho, tak to zestručním: Zdraví, bohatství, štěstí a naplnění života pro mou rodinu a pro mě. A na dlouho, a taky aby se nám dařilo všechno, do čeho se pustíme! A abych ještě něco dobrého vytvořil- čili napsal, inscenoval nebo zahrál.
Kde berete inspiraci k psaní divadelních her? Baví vás pak sednout do hlediště a sledovat provedení vaší hry? Karel Čapek ve své knize o divadle (Jak se co dělá 1: Jak vzniká divadelní hra) píše, že tohle je právě to nejhorší z celého procesu.
Já si to často dělám sám, takže, jak se zpívá - jaký si to udělám, takový to mám. Vždycky mě ale baví podívat se, jak to dělá někdo jiný.
Píšete hercům přímo na tělo, nebo jsou vaše texty univerzální?
Tak i tak. Ale není špatné představovat si při psaní určité herce. A taky pro ně i psát. Ale jde to i bez toho.
Učíte na DAMU a JAMU. Jací jsou dnešní studenti herectví? Co vás na této práci nejvíce baví?
Učím na JAMU a na Literární Akademii Josefa Škvoreckého. Přicházející školní rok bude na JAMU už posledním, přece jenom bydlím v Praze a dojíždím už mnoho let. Bavilo mě vždycky setkávání a výměna názorů se studenty, když se opravdu zajímali a brali mě jako partnera. Nebaví mě, když musím někoho nutit.
Myslím, že všechny práce, které děláte, jsou docela náročné na stres a tlak – učení, termíny, nervozita… jak se s těmito věcmi vypořádáváte?
No…jak to jde…
Jste velkým čtenářem, co je tedy vaší oblíbenou knihou, kterou můžete číst stokrát, a stále vás potěší?
Například pohádky, nebo tetralogie Okresní město od Karla Poláčka, Joseph Roth, Kafka, Doderer, Torberg, Malamud, čínské a japonské staré romány (třeba Literáti a mandarini) a taky jejich démoni, horrory atp. Taky třeba Jules Verne, nebo Dumasovi Tři mušketýři.
Čím jste se chtěl stát jako malý? Ovlivnili vás v tomhle rodiče?
Já jsem chtěl být umělcem a taky si velice vážím toho, že jsem toho jakž takž dosáhl. Maminka mě v tom podporovala, ale velmi brzy zemřela a můj tata - jak jsme říkali - byl sice proti, ale pak to taky docela uznal, ale až když viděl, že mě to uživí.
Máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře?
To bych si v podstatě nedovolil, jenom snad, ať se taky snaží realizovat své sny, ať jsou jakkoli zdánlivě nedosažitelné! A ať se jim daří a mají se - pokud možno - dobře!
Děkuji za rozhovor!
Nápodobně, zdraví Goldflam.
Zdroj foto: osobní archiv Arnošta Goldflama
| < Předchozí | Další > |
|---|