Jaká je kniha Rány?

Vrány jsou jednou z těch knížek, které ve mně vyvolávají nepříjemný pocit i po letech, když si na ně vzpomenu. Takže jsem se jejich pokračování docela bála a oprávněně.

Tohle totiž bylo ještě šílenější. Tady jsem nevěděla, jestli se mi chce brečet, zvracet nebo někoho profackovat. Nebo teda ne „někoho“, ale tu matku! To je snad nejhorší knižní postava, jakou znám. To, že je to sebestředný narcista, je nic v porovnání s tím, jak si dokáže sama před sebou absolutně všechno obhájit a hledat chyby v každém, kromě sebe. Scéna, kde si matka v salonu čte v časopise přesně o tom, čeho se dopouští na své dceři a reaguje na to tak, jak reaguje? Hnus.

Postava otce je taky na ránu, už ve Vránách mi vadil a tady se to nijak nezlepšilo. A vůbec nejhorší na celém příběhu je vědomí, že takhle opravdu spousta dětí vyrůstá a nikdo to nevidí. A pokud náhodou něco vidí a nemlčí, obrátí se to proti němu, protože je dítě tak zmanipulované, že samo věří, že je chyba v něm. Učitel výtvarky byl skvělý, protože se nevzdával, ale bohužel nezmohl nic.

Tohle si přečtěte, začněte ale prvním dílem. Vrány i Rány mají každá cca 200 stran a i takhle krátký rozsah stačí k tomu, aby s vámi příběh Báry (a později Katky) zarezonoval. Mimochodem název pokračování je geniální, přesně vystihuje celý příběh – jeden článek „zmizel“ a pokračování je jedna rána za druhou, s cílem zlomit dětskou duši.

Autor: Petra Dvořáková
Název: Rány
Nakladatelství: Host
Počet stran: 215
Rok vydání: 2026
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: Host

https://www.hostbrno.cz/rany