Štít vrabců: Romantasy chytlavější než Čtvrté křídlo

Miluju fantasy a romantasy, takže když jsem měla možnost přečíst si v rámci recenze Štít vrabců, ani vteřinu jsem neváhala. A nelituju. Byla to emoční jízda, která mě na konci absolutně rozsekala. Ještě jsem nečetla knihu, která by byla tak nabitá emocemi, vášní, nenávistí i dějovými zvraty. Kde jsem si často dávala ruku před pusu v neuvěření, co jsem se právě dozvěděla a co se to děje. Čtení jsem opravdu prožívala a děti se mými reakcemi velmi dobře bavily.

Příběh vypráví o princezně Odesse, která se i přes to, že na to absolutně není připravena – na rozdíl od své sestry Mae – stane Vrabcem. Princeznou, která naplní dohodu mezi královstvími, aby mezi nimi mohl být mír, velmi křehký, který je teď důležitější než kdy dříve, protože brzy očekávají migraci kruxů.

Ta probíhá v pravidelných, ale ne zcela předvídatelných intervalech. Tato ohromná a hrozivá stvoření během své letecké pouti Calandrou ničí města a zabíjí všechno živé, co cestou potkají. A právě ohledně těchto krvelačných příšer se točí celý život a politika země. Proto vznikl Štít vrabců. Proto lidé budují svá města tak, aby je během migrace chránila. Proto se společnost hemží tajemstvími a je protkaná intrikami, které ji nakonec možná zničí zevnitř.

Odessa v nich však neumí chodit a je to asi ta nejhorší špiónka v historii špiónství. Přesto na ni její otec toto břímě vloží. Má zjistit tajemství Turahu, kam ji nedobrovolně provdal, a zabít legendárního Guardiana. Což je téměř nemožný úkol vzhledem k jeho síle, rychlosti a bojovým schopnostem. Přesto je to právě Guardian, kdo Odessu trénuje a chrání. A leze jí na nervy. Jejich hádky a střety mě velmi bavily a měla jsem sto chutí ho zabít stejně jako Odessa, která se v nové situaci neustále uklidňuje tím, že Guardiana jednou uškrtí. Snít přece jako princezna může, no ne?

Silná je zde i romantická linka, která je plná napětí a vášně, kterou při čtení hmatatelně cítíte a prožíváte spolu s hrdiny stejně jako výčitky a zmatek. Po tom všem, i po tréninku, kterým si ne tak úplně dobrovolně Odessa projde, z toho nevyjde stejná, jako bývala. Už to není ta princezna z Quentisu, která skrývala, kým skutečně je. A právě ta proměna mě na tom bavila nejvíce.

Stejně tak poznávání světa a toho, co ukrývá. V příběhu se postupně odkrývá tajemství za tajemstvím, aby se čtenář na konci stejně dozvěděl další a s hrůzou si uvědomil, že na jejich odhalení bude muset čekat do dalšího dílu.

Na knížce oceňuju originální fantasy svět s vlastními příšerami i magií. I když mi chvíli trvalo se do toho dostat. Takové příšery, jako mají v Calandře, nemají snad nikde jinde.

Na konci si čtenář tak nějak podvědomě položí otázku, která souvisí s výrokem na obálce knihy: Střez se nestvůr, které jsme si stvořili. Když člověk postupně poznává svět Calandry a jeho hrozby, začne totiž opravdu vážně přemýšlet nad tím, zda jsou nestvůry opravdu jen ta ohromná a krvelačná stvoření, která ničí města. Nabízí se tedy důležitější otázka: Kdo je vlastně nestvůra?

Dle mého vlastního názoru a osobního prožitku je to ta nejlepší romantasy, kterou jsem zatím četla, a to už je co říct, protože už mám něco načteno. Dostala mě ještě více než Čtvrté křídlo, jehož dalšího dílu už se nemohu dočkat a taky se moc těším na seriálovou adaptaci, která se chystá. Štít vrabců obsahuje neskutečně vražednou kombinaci emocí, dějových zvratů a postupného objevování tajemství, jen aby se s každým dalším odhalením za rohem vynořilo nové. Má neuvěřitelný spád a hrozí, že se u toho několik dní nevyspíte, takže je potřeba připravit si hooodně silné kafe.

Foto v článku: archiv Markéty Zaoralové

Název: Štít vrabců
 Originální název: Shield of Sparrows
 Rok vydání: 2026
 Vydalo nakladatelství: Fragment
 Žánr: romantasy
 Počet stran: 520
 Hodnocení: 100 %

Recenzentka Markéta Zaoralová je redaktorka, korektorka a betačtenářka. Miluje fantasy, romantiku a příběhy, které dokážou probudit emoce a vtáhnout čtenáře do svého světa. Knihy nejen čte, ale také o nich píše a sama se věnuje vlastní tvorbě.