Dav Pilkey má skvěle prdlé knihy plné humoru. Zároveň je z nich ale cítit, jak dobře rozumí dětskému světu a uvažování. V novince Superkotě a komiksová škola spolupráce z Nakladatelství Pikola tuto svou superschopnost autor použije, aby dětem tím nejzábavnějším způsobem ukázal nejen různé tipy komiksové tvorby, ale například i haiku.

Na novinky od Dava Pilkeyho netrpělivě čekáme. Je jedno, zda se jedná o Dogmana, nebo Superkotě. Vždy si můžete být jistí náloží smíchu, i podstatnými myšlenkami pod povrchem, které jsou servírovány ve formě lehce stravitelné a dětem blízké.

Knížka začíná tím, že se oblíbená postavička Emma snaží natočit reportáž o nově vznikající komiksové sbírce pulce Máři a jejích sourozenců. Jejich táta Přemek, ryba s přidělanými robotickými klepety, má ale jiné starosti. Drobotina mu přerůstá přes hlavu. Rozhodne se, že žádný komiks nevyjde, dokud si všichni neuklidí pokoje. Děti jsou nešťastné, že nemohou své nápady předvést světu a Emma jim nabídne, že o nich natočí reportáž.

Jednotlivé komiksy tedy představují pulci a žabky jako svoje dílka a vše je proloženo legračními scénkami a diskuzemi s tátou. Najdete tam ty nejvtipnější hlášky a dětské pokusy, jak se z nudných povinností vykecat. Jako například že je téměř uklizeno, protože strop a stěny jsou uklizené a nepořádek je jen na podlaze. I v dalších epizodách kromě tvořivosti mají prostor také dětské pocity, komunikace a nastavování pravidel a hranic s dospělými. Nechybí malé lži a podvůdky, ani téma odměny, zodpovědnosti, nakládání s prostředky a dobré skutky u linky načrtávající skutečný proces vydávání knihy (do nějž patří i téma honoráře a finanční gramotnosti).

V prvním příběhu děti popíší příhody z mládí táty Přemka, kterému se však nelíbí, že skoro nejsou pravdivé a vytane tak otázka autorských zásahů do převyprávění reálných událostí. Následuje překrásné haiku s fotografiemi přírody a jednoduchým návodem, jak japonskou poezii psát. Zde zase postavičky řeší dilema spokojenosti se svou prací a toho, kolik z jejich díla pokládají za dost dobré, aby ho vůbec někomu ukázaly.

Další komiks o sobecké a bezohledné Žabzille, v němž se mihne i oblíbený Dogman, vznikne jako spontánní hra a nápad, co se následně překlene do příběhu. Tvůrci se zde pozastavují nad tím, že dílo je možné i opakovaně přepisovat, čímž se brousí a je pak mnohem lepší.

Následuje příběh, v němž je odhalen vhodný postup při vzniku komiksu, od promýšlení a probírání nápadů přes skici a náčrty čili storyboard. S jeho oporou je pak možné vytvořit i fotopříběh s hračkami. Jako ukázka slouží bláznivé dobrodružství s názvem Vazoun McPavoučízadek- Sekáčů jízda.

Nakonec vše završí ještě rukou kreslený komiks a jeden seskládaný ze sladkostí a bonbonů (materiál jeho tvůrci posléze všechen snědí a pak je bolí břicho). Na všech příbězích pracují děti formou spolupráce a jejich tvorba odráží vlastní preference, osobnosti i způsob, jakým chtějí vyprávět a sdílet své myšlenky.

Už se těším na komiksy, které brzy začnu nacházet po dcerce volně položené v domě, protože jsem si jistá, že si po přečtení této knihy odnese mnoho zajímavých nápadů a technik, které může při svém vyrábění použít.

Anotace:
Zpátky do komiksové školy! Tentokrát se naši hrdinové učí spolupracovat – samozřejmě kreativně a s pořádnou dávkou humoru. Ale počkat… mají vůbec uklizený pokoj? Teprve po splnění všech domácích prací se rozjívená parta může pustit do tvorby ještě úžasnějších mini komiksů: napínavé akce v díle Sekáčů jízda, jemně poetického haiku V podzimním rybníčku i mnoha dalších překvapení.

Název knihy: Superkotě a komiksová škola spolupráce
Autor: Dav Pilkey
Překladatel: Veronika Sysalová
Nakladatel: Pikola
Počet stran: 224
Rok vydání: 2026
Hodnocení: 90%

Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih pro děti, maminka a pedagog.

< Předchozí		Další >