Šeptalka. Do jaké míry je třeba seznámit děti se smrtí?

septalka-obalkaP

Kdo jsou „Šeptalové“? Lidé s darem slyšet duše zemřelých. Již nemají existovat. Jejich schopnosti se měly stát jen dávnou vzpomínkou, zapomenutou a zastrčenou někde hluboko pod povrchem myslí všech lidí. Je to jejich úděl. Nebýt příliš nápadní, neupozorňovat na sebe, žít v ústraní. Peggy Devonové se to příliš nedaří, od útlého věku je nabádána k pomoci, ať se jedná o živé lidi či neklidné duše již zemřelých, kteří potřebují ještě vyřešit své neodkladné záležitosti. I přes varování svých rodičů se neváhá postavit za správnou věc a dosáhnout tak spravedlnosti. Na své výpravě se ocitá, až na samotné hranici svých sil, nemá kolem sebe příliš blízkých osob, kterým by mohla důvěřovat. Cítí se osaměle a opuštěně. Vlivem tlaku neblahých okolností je nucena přehodnotit svůj dosavadní postoj a požádat o pomoc. Pouze „spolu“ je naděje možná.

Zdá se mi, že příběh je příliš tíživý pro dětskou duši, zvláště tu citlivou či příliš vnímavou. Jen těžko se zde hledá útěcha. Drží vás v napětí a obavách. Atmosféra je dusivá a doprovází ji děsivé obrazy čiré hrůzy. S nadsázkou lze říci, že noční můry jsou téměř zaručeny. Naději poskytuje jen Peggina odvaha, zarputilost a tvrdohlavost. Je schopná překonat i sebe samou. Své osobní přesvědčení přehodnotit. Očekávala jsem trochu něco jiného. Hlavně mé dvě dcery, ve věku dvanácti a téměř devíti let. Obě přestaly knížku číst již po pár stránkách s tím, že se při ní necítí příliš příjemně. Byla jsem tedy nucena si ji přečíst sama a musela jsem uznat, že již od prvních stránek při popisu prostředí márnice, nahých mrtvol na stole a péči o ně, jsem si říkala, že pro mnohé děti tento sugestivní popis může být nepříjemný. Tématu smrti se v rodině samozřejmě nevyhýbáme a obě se již účastnily několika pohřbů a byli přítomni i u nemocných v závěru jejich života a přesto to bylo pro ně zkrátka moc. Faktem, ale zůstává, že kniha je napsaná velmi dobře a pro dospělé čtenáře či starší dospívající může být skvělou volbou. Shodu okolností jsem před nedávnou dobou četla Neklidný hrob od Kateřiny Šardické a ten co se týče doby, ve které se příběh odehrává, atmosféry, napětí a částečně i tématu, se lehce „Šeptalce“ podobá. Hlavní hrdinka, dvanáctiletá Peggy Devonová, která pochází z rodu, kde se „dar“ šeptalství předává z generace na generaci po ženské linii již tisíce let, je přidrzlá, nerada se podřizuje a rozhodně se nechce smířit s osudem mnohých mladých děvčat, které místo studia jsou často přinuceny vlivem společenského postavení jít sloužit zámožnějším spoluobčanům, či se brzy vdát. Tím si získává sympatie a nejedna mladá dospívající dívka by s ní mohla sympatizovat. Občas vám svou neomaleností a prchlivostí leze lehce na nervy, ale nakonec ji držíte palce a doufáte, že vše dobře dopadne. Autorka vás drží téměř neustále ve střehu a zhruba od poloviny knížky nejste schopni přestat číst. I zde lze nalézt menší nesrovnalosti či nelogičnosti a něco by chtělo více vysvětlit, ale jako celek to funguje moc hezky. Navíc jsem zjistila, že vychází i druhý díl, tak jsem moc zvědavá s jakým příběhem autorka přijde tentokrát. Již se těším. Dětem to ale asi číst dávat nebudu.

septalka-obalka

Název: Šeptalka
Autor: Hayley Hoskins
Překladatel: Mária Arnautovová
Nakladatelství: Pikola
Počet stran: 352
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 81 %
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/septalka-786645883?productDetailBigBanner-bannerId=6202