Už po dvacáté se konají Dny evropského filmu, tentokrát kromě Prahy proniknuvší ještě do Brna, Hradce Králové, Ostravy, Jablonce nad Nisou a Uherského Hradiště. Organizátoři s podporou řady velvyslanectví a kulturních institutů nachystali čtyři desítky titulů, které odrážejí pestrou mozaiku soukromých osudů na pozadí sociálních i mravních nesnází současné Evropy, od Islandu až po zeměpisně sporné Turecko. Některé byly zakoupeny do tuzemské distribuce.
Na přehlídce nalezneme díla, která vypravěčsky přesvědčivě zkoumají politické klima i stav společnosti, ať již to bylo za nadvlády komunismu v někdejším východním Německu (Barbara), ve zdánlivě prosperujícím Švédsku 70. Let (Call Girl) nebo ve dvou časově i politickým zakotvením odlišných rovinách zkoumají bezmoc jednotlivce tváří v tvář násilí (estonsko-finský snímek Očista, z něhož je připojen snímek).
Avšak do popředí se dostávají i problémy související s archaickým vnímáním rodinné cti, jak je tomu v tureckém příspěvku Když vzplane oheň: tam otec těhotné dívky, která odmítá prozradit, kdo ji svedl, uvažuje zcela vážně jejím zavraždění. A nechybí ani pohled na rozdílnou mentalitu i v rámci Evropy - bohatý Němec vyznává jiné hodnoty nežli jeho bulharské hospodyně, jak prozradí snímek Jemné rozdíly.
Do řady filmů pronikají více či méně výrazné sociální podtexty, které upozorňují na prohlubující se chudobu stále se zvětšující části společnosti, upozorňuje, jak snadno se může člověk ocitnout na dně, zbaven jakýchkoli nadějí. Avšak do tkáně přesto proniká jistá mondénnost a chtěnost. To se týká děl jako Louise Wimmerová nebo Sestra, jakkoli ukazují, že krize zasáhla i ty státy, dosud považované na bohaté a prosperující.
Zbývá ještě doplnit, že na přehlídce spatříme i průhledy do světa dětí, často zraňovaných chováním dospělých, ať již je to nezájem nebo konfliktní soužití. V obou případech děti hledají svůj vlastní svět, nějaké náhradní jistoty, ať již je to péče o malou kavku, která vypadla z hnízda (nizozemský snímek Ptáče tak upomíná na slavný anglický film Kes, základní zápletkou dosti podobný), nebo útěk do samoty (belgický počin Tajně v lese). Ani v těchto případech se tvůrci neubránili jistému zpovrchnění a melodramatickým sklonům, líbivé dojemnosti.
Nabídka je letos dosti bohatá: vedle filmů hraných, vedle cyklu věnovaného hudebnímu zaujetí nalezneme znepokojivé dokumenty (Cikáni jdou do nebe, Ilegální máma, Nový svět, Sladký život kurev...) a rovněž jeden animovaný snímek. Ve Vráskách, z nichž pochází připojené foto, si španělští tvůrci pohráli s tíhou stáří, když se vypravili do domova důchodců. Mnohdy tabuizované záležitosti rozehrávají s lehkosti i humorem, s kresebnou jednoduchostí, aniž by dění ubírali na důstojnosti.
Konečně musím doplnit, že přehlídka poskytne nejen představu o současném filmovém dění v Evropě, ale také připomene několik starších dramat u nás již uváděných, která přitáhla pozorornost uměnímilovného publika (Antikrist, Bílá stuha, Je to jen vítr, Prorok, Černá kniha...). Právě to jsou zřídkavé doklady skutečného tvůrčího vzepětí, jaké v „hlavním“ programu jen málokdy nalezneme.
Jak lze Dny evropského filmu charakterizovat? Až zbytečně často tu spatříme takzvaně "festivalové" produkty, jejichž divácký potenciál se vyčerpává právě uváděním na různých soutěžích a přehlídkách. Vyznačují se zhusta samoúčelným sebevzhlížením, schválnostmi a předstíraným "umělečnem", které zastírá jen chabé schopnosti tvůrců.
Upadá řemeslná úroveň, ať již obhlédneme myšlenkově ambiciózní díla nebo nepokrytě zábavné výpovědi. Předložený program sice dokládá, že v Evropě dosud kvete filmové podnikání, avšak jeho úroveň klesá a nicotní, málo se daří komediální tvorbě. Sotvakterý titul se zapíše do naší paměti natolik, abychom si jej vybavili i za rok. Taky máte pocit, že všechny důležité výpovědi o světě, v němž žijeme stále zmatečněji a chvatněji, vznikly už před desetiletími?
Místa konání 20. Dnů evropského filmu
Praha: Lucerna a Světozor (11.4.- 20.4.2013)
Brno: Art (19.4.-25.4.2013)
Jablonec nad Nisou: Junior (22.4.-24.4.2013)
Uherské Hradiště: Hvězda (23.4.-25.4.2013)
Boskovice: Panorama (24.4.-26.4.2013)
Hradec Králové: Central (25.4.-28.4.2013)
Ostrava: Art (25.4.-28.4.2013)
Foto: www.alpha185blogspot.com, www.portlandart.net, www.eurofilmfest.cz, www.filmeurope.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Patřím k těm šťastným lidem na světě, pro které je práce zábavou i posláním,“ přiznává sopranista Markéta Fassati, která zpívala na mnoha světových pódiích snad ve všech evropských jazycích a ráda zpívá široký hudební...
Při zmínce o akčních filmových sériích o upírech se mi ihned vybaví dva názvy. Tím prvním je samozřejmě Blade s nepřekonatelným Wesley Snipesem a druhým jednoznačně Underworld (fanoušci Stmívání prominou). Právě druhý jmenovaný se dočkal v po...
V pořadí pátý Bublifuk s názvem Na zdar robotům se trošku pozměnil, aby své čtenáře nenudil a udržel v napětí, což je odjakživa záměrem všech autorů. Klára Smolíková, editorka Bublifuku v úvodu sděluje, jaké změny se spoluautory v Bublifuku...
Generační horizonty, generační zlomy. Sezóna 2024/2025 ve Švandově divadle nabídne Gazdu a robu a Divokou kachnu. U Švandů chystají hru o zranitelnosti dospívajících, novinku o dvojici Salivarová-Škvorecký i mezinárodní spolupráci.<...
Lee (John Krasinski) a Evelyn (Emily Blunt) Abbottovi vychovávají tři děti. Zatím jsou všichni naživu. Jejich nejstarší dcera je neslyšící, a proto byla pro ně znalost znakové řeči absolutní nutností. A právě to jim možná zachránilo...
