Třetím rokem učení už se nám dařilo lépe, totiž mně a Josefovi Nechvátalovi, už jsme si s tím krásným řemeslem uměli dost poradit. Kdo nezažil učení a práci v nevelké místnosti, v níž pracuje ručně šest lidí, kteří řežou, hoblují, dlabou, vrtají a kladivem nebo těžkou palicí srážejí okenní křídla, rámy a dveře dohromady a zarážejí do nich panty a při tom zp...

Stíny se prodlužují. Chladný vánek lehce ohýbá stébla trávy, noc přebírá vládu nad horkým dnem. Z rozpáleného asfaltu sálají zbytky tepla a já se blížím k domovu. Je první červencová sobota, denní teploty překračují třicítky. Po dešti ani stopy, země praská a s každým dnem se víc otevírá, jako by nás chtěla ...

Každý z nás se setkal z nějakými zvláštními až nadpřirozenými prvky. Většinou jsme je slýchali v pohádkách nebo v povídkách jako malé děti. Některé z nich nám naháněly noční můry a viděli jsme strašidelné bytosti všude, kam jsme se podívali. Většina z nás z toho strachu vyrostla a teď se smějeme tomu, jak jsme se takových věcí mohli bát. Bubáci přece nejsou, že. Ne...

 „Včerejšek je pouhou vzpomínkou dneška, zítřek je dnešním snem,“ vyfotila si tehdy, co stálo na náhrobku Krejči seniora. Koukala na to, nechápavě a se zhnusením. Hnusilo se jí tenkrát už všechno. „Starej pruďas,“ spílala mu v duchu. „Svýho psa měl radši než svou starou,“ vzpomína...

Ne, letos do Kapliček nejedem. No... prostě po loňsku zůstala taková divná pachuť, jako. Ne, to ne, Marťas byl v pohodě. Ne, nikoho sem nepoblil. Kokote. Ne, nic nebylo. Ani houby. No protože... Tyvole, prostě se mi to nechce... ok, řeknu ti to, ale musíš mi slíbit, že budeš držet pysk, jo? Nešiř se o tom. Fakt se pak nechci dozvědět, že sem fetka a...

Janě za chvíli končila páteční směna a vyšťaveně ťukala do klávesnice počítače. “Tak co plány na víkend?” ozvalo se rozjařeně z vedlejší kóje. “Musíš taky někdy mezi lidi.” valila klišé šťavnatá kolegyně, kterou ještě nestihl život semlít. Jana roztáhla unavené rty do falešného úsměvu. To víš že jo, ty hloupý štěňátko. Kdybys tak vě...

Leden v Praze. Vánoce v háji, slunce a jaro ještě v nedohlednu. Dřív jsem právě touhle dobou odjížděla na cesty do teplých krajin. Teď se v tramvaji snažím co nejvíc přilepit na sedačku, která aspoň trochu topí, a zírám přes ušmudlané okno. Vtom mě upoutá plakát na zastávce. Zve na výstavu Buddha zblízka. To mě probere! Když teď nemůžu já za ním, přijel On z...

Jméno René, přemítala Linda. To je diagnóza sama pro sebe. Je to jako když úpěnlivě stříháš holčičku na krátko. Když v křestním jméně skryješ pohlaví, máš co skrývat. Chceš za něco bojovat. Jenže jménem dítěte bys bojovat neměl. Linda si prohlížela muže naproti sobě a stále čekala, až prozradí, jestli na vyšetření přišel...

„Ty, tati,“ oslovil mě ze zadního sedadla syn Matěj, „je pravda, že se tu zjevují duchové ze hřbitova?“ „Proč se ptáš?“ odpověděl jsem otázkou a podíval se na něj do zpětného zrcátka. „Kluci včera v družině říkali.“
„Tak jim příště řekni, že jsi ducha dokonce i slyšel, když byly posledně v jídelně fazole.“ „Haha, no jo.“ Matěj se nervózně usmál a mně přišlo, že mu ...

„Kéž bychom žili v pohádkách…“ aniž si to uvědomila, vyslovila Leona Matásková tuto větu nahlas. Nikdo nezareagoval, žena se pokoušela setřít z očí slzy. Marně. Znovu se zadívala na místo, kde před několika minutami byla rakev s její matkou. Věnce, svíčky, květiny… tak to končí? Vtom zaregistrovala nějaký pohyb po své pravici. Otočila hlav...