Janě za chvíli končila páteční směna a vyšťaveně ťukala do klávesnice počítače. “Tak co plány na víkend?” ozvalo se rozjařeně z vedlejší kóje. “Musíš taky někdy mezi lidi.” valila klišé šťavnatá kolegyně, kterou ještě nestihl život semlít. Jana roztáhla unavené rty do falešného úsměvu. To víš že jo, ty hloupý štěňátko. Kdybys tak vě...

Leden v Praze. Vánoce v háji, slunce a jaro ještě v nedohlednu. Dřív jsem právě touhle dobou odjížděla na cesty do teplých krajin. Teď se v tramvaji snažím co nejvíc přilepit na sedačku, která aspoň trochu topí, a zírám přes ušmudlané okno. Vtom mě upoutá plakát na zastávce. Zve na výstavu Buddha zblízka. To mě probere! Když teď nemůžu já za ním, přijel On z...

Jméno René, přemítala Linda. To je diagnóza sama pro sebe. Je to jako když úpěnlivě stříháš holčičku na krátko. Když v křestním jméně skryješ pohlaví, máš co skrývat. Chceš za něco bojovat. Jenže jménem dítěte bys bojovat neměl. Linda si prohlížela muže naproti sobě a stále čekala, až prozradí, jestli na vyšetření přišel...

„Ty, tati,“ oslovil mě ze zadního sedadla syn Matěj, „je pravda, že se tu zjevují duchové ze hřbitova?“ „Proč se ptáš?“ odpověděl jsem otázkou a podíval se na něj do zpětného zrcátka. „Kluci včera v družině říkali.“
„Tak jim příště řekni, že jsi ducha dokonce i slyšel, když byly posledně v jídelně fazole.“ „Haha, no jo.“ Matěj se nervózně usmál a mně přišlo, že mu ...

„Kéž bychom žili v pohádkách…“ aniž si to uvědomila, vyslovila Leona Matásková tuto větu nahlas. Nikdo nezareagoval, žena se pokoušela setřít z očí slzy. Marně. Znovu se zadívala na místo, kde před několika minutami byla rakev s její matkou. Věnce, svíčky, květiny… tak to končí? Vtom zaregistrovala nějaký pohyb po své pravici. Otočila hlav...

A máme tu čtvrtou vítěznou povídku od Vojtěcha Kintera nazvanou Matikářův stereotyp. Moc se nám líbila! Vojtěch Kinter svou prózu a verše publikoval v časopise Tvar, verše pak dále na Nedělní chvilce poezie. Recenzuje převážně současnou českou poezii. V prosinci mu v nakladatelství Dauphin vyšla básnická sbírka...

Máme tu pro vás třetí místo naší literární soutěže, tentokrát od autorky Anety Bádalové, která svou povídku pojmenovala Houbička. Aneta pochází ze Zlína, zbožňuje mandle v čokoládě, rozhledny, vánoční koledy a čtení či sledování čehokoli, kde je aspoň kapka fantasy. Vystud...

Druhé místo v naší literární soutěži si vysloužila povídka Prodavačka snů od Apoleny Dostrašilové. Autorka píšící pod pseudonymem Apolena Dostrašilová žije ve východních Čechách. Kromě psaní se ve volném čase věnuje prakticky všemu, co se dá nazývat kreativní činností. Kdykoli má volno s hrnečkem dobrého zelené...

První místo v naší literární soutěži obsadila povídka Strážce všeho, Míra, kterou napsala Lucie Hřebečská, milovnice divoké přírody, divokých nátur a kultivované zeleniny. Narodila se v Sudetech, které jí ale brzy začaly připadat příliš civilizované a uhlazené, a tak v rané dospělosti podlehla svému pu...

Na krásném třetím místě naší literární soutěže Nejkrásnější milostný příběh se umístila Nataša Richterová se svou povídkou Mořská nymfa. Ani Nataša není v psaní úplný nováček a můžete posoudit, jak se jí povídka povedla. V závěru najdete pár informací o autorce. 

„Jak se mi povídka psala? Skvěle, moc jsem si práci na ní užil (a příslušně si u ní zaslzel). Úvodní část vznikla redukcí z mnohem detailnějšího erotického příběhu, ta druhá část pak jako předělávka jedné neúspěšné povídky z loňské Literární kavárny DJKT v Plzni – tam ale vypravěč zastával hodně odlišnou charakterovou roli. A tím pádem pouze třetí čá...

„Ta budova teď vypadá jako obrovský bílý slon,“ pomyslela si Alice, když vystupovala před hotelem z taxíku. Zhluboka se nadechla. Tak je přeci jenom tady. Přesně po dvaceti letech. Nejistou španělštinou poděkovala taxikáři a kdoví proč mu i zamávala. Ten jí nevěnoval pozornost, nastartoval, stáhnul okýnko, zapálil si...