Právě před sto lety začal sedmadvacetiletý spisovatel, který měl za sebou dva úspěšné romány a kopu časopiseckých povídek, psát jedinečný příběh problematizující dobově rozšířený mýtus „amerického snu“, příběh o muži s tajemnou minulostí, o romantickém idealistovi či patologickém romantikovi (chcete-li) jménem Jay Gatsby. Jeho osud zhustil do oslnivé zkratky, jejíž jedinou hnací silou je bezmezná, okouzlující a, jak se trpce ukáže, i nesmyslná láska.

Kniha pod názvem The Great Gatsby vyšla roku 1925, ale nezopakovala hned komerční sukces předchozích děl. Ohlasy kritiků byly různé, nicméně převažovalo mínění, že se jedná „o maličkost“, „o dílko ani hluboké, ani trvalé kvality“. Titulek recenze v deníku New York World zněl hodně nelichotivě: „Nejčerstvější fiasko F. Scotta Fitzgeralda“. Dokonce autorův přítel a velice erudovaný kritik H. L. Mencken neviděl v ději románu víc než rozvedenou a vylepšenou anekdotu. Mnozí knihu ohromeně přečetli jako nečekanou kriminálku. „Žádná z recenzí,“ nechal se slyšet zklamaný Fitzgerald, „ani z těch nejnadšenějších, neměla nejmenší tušení, o čem moje kniha je.“ Její význam podtrhl až po smrti autora (1940) neobyčejný básník a kritik T. S. Eliot, který ji označil za literární klenot a „velký americký román“. Od šedesátých let minulého století literární historie oceňuje Velkého Gatsbyho jako nejlepší Fitzgeraldovo dílo a aktualizované statistické údaje uvádějí, že Velký Gatsby dodnes patří k nejčtenějším knihám na světě vůbec.

Jak původní románový, tak losangeleským divadelníkem Simonem Levym zdramatizovaný příběh je vyprávěn třicetiletým Nickem Carrawayem, který roku 1922 přijíždí ze Středozápadu na Východ do New Yorku, aby se naučil a pak i věnoval obchodu s cennými papíry. Pronajme si domek na Long Islandu. Jeho soused Jay Gatsby, jehož bohatství a záhadná minulost poutají pozornost newyorské společnosti, pořádá ve svém přepychovém sídle honosné večírky. Na jednom z nich požádá Nicka, aby mu zprostředkoval setkání s jeho sestřenicí Daisy. V této souvislosti mu vypráví o citu, který k Daisy chová od chvíle, kdy ji v roce 1917 poznal, a o svém rozhodnutí opětovně ji získat – když totiž Gatsby odplul do Evropy bojovat za Spojené státy v první světové válce, Daisy pohrdla jeho láskou (snad proto, že nebyl dost bohatý, snad proto, že neuměla čekat) a následně se provdala za movitého a společensky sobě rovného Toma Buchanana. Teď po pěti letech se tedy tito dva někdejší zamilovaní znovu sejdou a milostný vztah se oživí. Když však Daisy zdánlivým nedopatřením zabije Gatsbyho luxusním autem milenku svého muže, stáhne se spolu s manželem za hradbu peněz a nechá Gatsbyho osudu…

Postava Gatsbyho na první pohled připomíná postavu evropské „legendy“ známou z četných románů ztracených iluzí (Stendhalův Červený a černý, Dickensovy Nadějné vyhlídky aj.): i u Fitzgeralda přichází mladý muž z provincie do metropole, aby se domohl místa ve „velkém“ světě. Pokoření a dobytí světa je zde však jen dílčím stupněm k dosažení Gatsbyho individuálního cíle – jeho touhy realizovat sen o naplnění milostného citu k Daisy. Prostředky, jimiž ji hodlá přesvědčit o svých hodnotách (okázalý dům s mramorovým bazénem, tucty hedvábných košil, nákladné večírky atd.), jsou typickými dobovými symboly společenské přijatelnosti jedince. Daisy však věří v symboly samé, nikoli v čistotu a pravost skutečnosti, kterou pro Gatsbyho ztělesňují, a svého milence obětuje světu, který těchto symbolů používá. Ničí jeho sen (vrací se k Tomovi) i jeho život: dovolí Gatsbymu, aby na sebe vzal její vinu, a svému manželovi, aby za Gatsbym poslal smrt. Původní tajemnost Gatsbyho existence ve vypravování Nicka Carrawaye mizí, obecně rozšířené představy o něm se boří, ukazuje se, do jaké míry je ve svém citu a ve své iluzi zranitelný a do jaké míry se jeho sen nehodí do světa uzpůsobeného pro milionáře typu Toma Buchanana a vyděrače jako Meyer Wolfshiem. Jay Gatsby je vlastně jen Jamesem Gatzem, naivním chlapcem ze Severní Dakoty, člověkem, který se narodil příliš pozdě na to, aby mohl přežít ve světě, který jeho sen a sny vůbec (ten „americký“ nevyjímaje) zprofanoval, zbožštil hodnoty materiální, a tím se o něco podstatného ochudil. Fitzgerald věřil, že lidské sny jsou silnější než člověk a že se ztrátou jednoho snu ztrácejí lidé schopnost hlubokého prožitku vůbec. „Toto je Příběh,“ napsal autor divadelní adaptace Simon Levy, „Příběh o Americe, o jazzovém věku, o okouzlení a iluzích, o světě, kde láska a sny jsou naplňovány i zrazovány.“

Dramatizace: Simon Levy. Překlad a režie: Petr Gazdík. Scéna: Petr Hloušek. Kostýmy: Eliška Lupačová Ondráčková. Hudba: Lukáš Janota. Choreografie: Michal Matěj. V hlavních rolích: Lukáš Janota (Jay Gatsby), Jan Brožek (Nick Carraway), Kristýna Daňhelová (Daisy Buchananová), Diana Velčická (Jordan Bakerová), Dušan Vitázek (Tom Buchanan), Ondřej Studénka (George Wilson), Zuzana Holbeinová (Myrtle Wilsonová), Milan Němec (Meyer Wolfshiem). Dále hrají: Johana Gazdíková, Jakub Uličník, Eva Jedličková, Patrik Bořecký, Mária Lalková, Michal Matěj, Ivana Vaňková a Jan Valeš.

Česká premiéra: 4. a 5. listopadu 2023 na Činoherní scéně MdB.

Více informací: www.mdb.cz