Herečka Darja Hajská byla v rolích domovnic,družstevnic a rázných žen z lidu bez konkurence

Jednou z hereček, kterou známe z řady filmů dnes už pro pamětníky, byla i Darja Hajská.  Umělkyně, kterou si diváci zafixovali ponejvíce z rolí domovnic, „herdek bab“ a  vůbec rázných žen z lidu, má v těchto dnech dvě výročí. Před 104 lety se narodila a před 34 lety zemřela.

Darja Hajská se narodila jako Darja Dea Voříšková 20. března  1911 v Mladé Boleslavi a ke kumštu ji zřejmě dovedl  její bratr Miloš Hajský (1902 – 1979) – herec, režisér, scenárista, astrolog a loutkář.  Po gymnáziu pracovala u Fortunafilmu, ale současně ještě vystudovala operní školu Jetty Kurzové – Peršlové. Poté začala její divadelní éra.  Jako  operetní herečka začínala  u několika kočovných divadelních společností,  aby později hrála v kamenných divadlech.

Během své umělecké dráhy prošla  několik divadly – od Pardubic přes Kladno, Prahu (Unitarie, Divadlo Větrník, Rozmarné divadlo v Alhambře), Náchod, Kladno až po Kolín, z něhož odešla v roce 1968 do penze.  Jako typ  uspěla ponejvíc v komediálních rolích, které ji čekaly i ve filmu.

Jako mladá komická začínala v němém filmu, v němž sehrála přibližně desítku rolí. Nepřeberné množství rolí se však dočkala i v éře zvukového filmu, ale i tentokrát šlo o postavy vedlejší nebo epizodní , nicméně v jejím komediálním podání byly zapamatovatelné, ať už to byla děvečka Kačka v Pepině Rejholcové (1932), šenkýřka ve Vojnarce (1936), Kačenka Klásková v Lucerně (1938), služka v Tetičce (1941), panská Růženka v Přednostovi stanice (1941), paní starostová v Prstýnku (1945), nebo rázná Hůlková ve Vzbouření na vsi (1949).

V dalších letech představovala na filmovém plátně  venkovanky, uklízečky nebo domovnice, zkrátka prosté  a rázovité  ženy lidu. Dnešní divák si ji zřejmě vybaví z několika komedií Zdeňka Podskalského – ve filmu Kam čert nemůže (1959) ztvárnila družstevnici, v Bílé paní (1965) hrála vejminkářku Blažkovou, která tolik touží po vodovodu,  v hudebním filmu Ta naše písnička česká (1967) měla roli domovnice, zatímco ve Světácích (1969) měla roli maltařky Bártové.

Další domovnice si ostatně zahrála nejen v komediích Petra Schulhoffa Hodíme se k sobě, miláčku…? (1974) a Zítra to roztočíme, drahoušku…!  (1976), ale třeba i ve filmovém zpracování kdysi tolik populární písničky Milana Chladila Chtěl bych mít kapelu.

 
Dobře zapadla i do hereckého obsazení ať už v rodinné komedii Šest medvědů s Cibulkou (1972), kde se proměnila v uklízečku Nagelvogelwunderbandíkovou, nebo  v dalším filmu Oldřicha Lipského – Marečku, podejte mi pero! (1976), kdy představovala postavu tety Máni Hujerové.  Svou poslední roli na plátně si zahrála ve filmu režiséra Júliuse Matuly Nevěsta k zulíbání (1980).
Hodně točila rovněž pro televizi, kde se objevila v řadě inscenací (Trapasy, Zabijačka, Nezralé maliny, Dopis psaný španělsky) i seriálů (Fantom operety, Hříští lidé města pražského, Byli jednou dva písaři, Chalupáři, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města).

Herečka Darja Hajská, provdaná Slámová, která psala také říkanky a poezii pro děti (už roce 1946 vydala sbírku básní Ples na paloučku), zemřela 18. března 1981 v Praze dva dny před svými sedmdesátými narozeninami.

Foto: archiv autora