Muž, který četl knihy – silná lidská výpověď o životě v pásmu Gaza

Pásmo Gaza, termín, co známe z novin a zpráv. Pár útržkovitých fotografií, vlažné, nebo horlivé názory a postoje. A taky téměř mizivé povědomí o tom, co se tam skutečně děje. O dětech, co mezi sutinami kopou míčem, o Ramadánu, kdy v ruinách vyrostou stoly s ubrusy a svátečními pokrmy, o malých kavárnách a stáncích s ovocem i kořením, které vyrostou jakoby z ničeho ve chvílích klidu. O mateřství, lásce, bolesti a stokrát zmařených nadějích. Jedním z těch lidských příběhů byl i Nabíl al-Džábir, muž, který četl knihy. Jeho krásné a srdcervoucí svědectví vám teď přináší Nakladatelství Jota.

Jen málokdo si dovede představit život s takovou permanentní mírou utrpení, které čelí hrdina této knihy, ale i mnozí další, kteří obývají oblast pásma Gazy. Díváme se na ně dehumanizovaně. Je to informace. Bylo by pro nás nesnesitelné vnímat ty jednotlivé lidské osudy. Chci ale říct, že tato kniha není primárně o neštěstí, byť se kapitolami celou dobu táhne jako červená nit. Ne. Je o vítězství krásy a moudrosti nad křivdou a nenávistí. Ukazuje, že velký duch může vyrůst i v otřesných podmínkách uprchlických táborů. V srdcích, které byly mnohokrát zlomeny těmi nejtěžšími ztrátami a traumaty.

Život přesto pokračuje. Divadelní představení bídy a šílenství, groteskní bál živých, kteří nejsou tak docela živí, ale ještě ne tak docela mrtví. Vlečou se troskami jako duchové, tváří se jako ti, kteří vše viděli, o vše přišli a kromě konce už na nic nečekají. Ale život pokračuje. A dokud pokračuje, je potřeba žít. Malí kluci proto běhají a pořád se všemu smějí. O smrti už vědí vše.

Toto dílo mluví o moudrosti, pravdě a poselstvích, jež překonávají hranice i historické etapy. O síle umění, útěše skryté v knihách. O nepřeberném množství zarputilých a odvážných lidí, co se snaží přinášet útěchu do končin, z nichž desetiletí ukusuje vzájemná řevnivost a válka. Válka, v níž neexistuje vítězů a poražených, viníků a trestaných. Jen se stále a stále přelévají vlny nenávisti přes vyprahlou krajinu a vrší další zmar tam, kde se vše zdálo již tolikrát být zničeno.

Muž, který četl knihy, je skutečné vyprávění knihkupce, který se dohodl s válečným fotografem, že se nechá vyfotit, když novinář vyposlechne jeho osudy. Ještě než zmizí on i jeho krámek v jednom z dalších ničivých náletů. Nechci zde jeho děj převyprávět, kniha je útlá a lepší bude, přečtete-li si ji sami.

Je napsaný bravurním, živým jazykem, který se nevyžívá v tom, aby ve vás vyvolával lítost. Chce podat pravdivé svědectví. Mluvit za ústa, jejichž slova k vám nedolehnou. Vidí krásu i v těch nejmenších věcech. Pojednává o tom, co může s lidstvím udělat neštěstí. Že máme v každém okamžiku na výběr, jestli se necháme pohltit nenávistí, nebo zůstaneme věrní dobru, i když nás zdaleka obchází.

Neodpustil jsem, ale vím, že existují spravedliví. Že nemožný mír trápí rovným dílem spravedlivé na obou stranách.

Po přečtení posledních stránek nejspíš zůstanete hodnou chvíli sedět se slzami v očích, otřeseni laskavostí, krásou i smutkem. Frustrací z toho, co se na světě pořád dokola děje, i když to nikam nevede. A taky přáním, aby lidi mohli prostě jenom žít, mít se rádi, uléhat a budit se beze strachu, obdělávat zem, zpívat si písně a číst.

Anotace:

Jímavý příběh o vytrvalosti jednoho muže a síle lidských slov tváří v tvář barbarství války.

Mladý francouzský fotograf se vydává do Palestiny, aby zdokumentoval bombardování v Pásmu Gazy. Jednoho dne, když se prochází zapadlými uličkami města, narazí na starého muže obklopeného knihami, jenž sedí na zápraží svého obchodu. Když se ho chystá vyfotografovat, muž zvedne oči a zeptá se, zda si chce vyslechnout jeho příběh. Knihy, které drží v rukou, totiž nejsou jen předměty – jsou to fragmenty života, střípky paměti. „Copak se za každým pohledem neskrývá příběh? Příběh jednoho života? Příběh celého národa?“ zašeptá. Tak začíná palestinská odysea muže, pro něhož slova představují útočiště, lásku k vlasti, ale i formu odporu.

Jeho hlas nás provází labyrintem dějin i lidského života – od exodu po vězení, od politické angažovanosti ke ztrátě iluzí, od divadla k láskám, od dětí, které člověk vidí vyrůstat a žít, až po tragédie, jež mu z náruče vyrvou ty nejbližší. Ve světě, kde bomby chtějí mít poslední slovo, nám připomíná, že knihy jsou naší největší šancí na přežití – ne proto, abychom utíkali před realitou, ale abychom ji dokázali naplno prožít. Muž, který čte uprostřed chaosu, tak vlastně vykonává ten nejradikálnější akt svobody.

Při psaní jsem nemyslel na úspěch. Snažil jsem se zůstat věrný hlasu starce, jejž jsem nesl v sobě, věrný myšlence, že knihy mohou stále něco znamenat i poté, co všechno kolem zmizí. Skutečnost, že tomu hlasu chtějí naslouchat i další lidé – za hranicemi zemí i jazyků –, mi v těchto temných časech dodává aspoň trochu naděje.

Rachid Benzine

Název knihy: Muž, který četl knihy
Autor: Rachid Benzine
Překladatel: Tomáš Havel
Nakladatel: Jota
Počet stran: 127
Rok vydání: 2026
Hodnocení: 100 %

Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih, maminka a pedagožka.