Ostatní

Příručka pro introverty. A pro ty, kteří je mají rádi a chtějí jim víc rozumět

Taťána Kročková 2. 11. 2025 Bez komentářů

Knih o introvertech bylo napsáno spousta. Vždycky jsem si říkala, co je na tom tak světoborného, vždyť introvert (rozuměj také já) je přece úplně normální člověk a podle tradičního psychologického rozdělení není řečeno, že extrovert by měl být někdo lepší. Když se mi ale do ruky dostala kniha Příručka pro introverty od zkušené terapeutky Jany Neuwerthové Šmýdové, pochopila jsem, že to, co v knize píše je nejen zajímavé, ale rozhodně přínosné pro všemožné čtenářstvo, ať už je někdo růžový, anebo modrý. Co v této publikaci najdete?

Příjemná a uklidňující modrá obálka jakoby už lákala a pomalu čtenáře vtahovala do hlubek duševního prožívání člověka, který má bohatý vnitřní svět, potřebuje více klidu a někdy se mu hůř komunikuje s ostatními. Introvert neznamená vyloženě autista, ale je dobré vědět, že i tyto dvě škatulky mají ledacos společného. A zatímco konkrétní typy lidí nemají problém zvládat běžné sociální situace, nevadí jim větší společnost lidí, změny a pohyb, pak jsou tu ti, kteří raději píší než mluví či telefonují a kteří po kontaktu s více lidmi potřebují honem domů či do klidu přírody, kde budou nějaký čas úplně sami.

Kniha je napsána velmi srozumitelně a strukturovaně v mnoha kratších kapitolách, v nichž autorka nevynechává naprosto žádný aspekt, souvztažnost či detail. Cokoliv by se mohlo týkat světa introvertů, to neopomenula. Zaměřuje se na oblast komunikace, vztahů, rodinných vazeb a chování či přístupu k introvertním dětem, práce, sebevědomí i úspěchů v životě a sebeprosazení. To, že je někdo introvert totiž neznamená, že bude sedět doma v koutě a čekat na to až zahřmí, ale naopak se i díky svému talentu či hloubavosti může stát úspěšným člověkem, vědcem či umělcem. Moc se mi líbí různé rady a doporučení, fakta, která dávají smysl a vychází z hlubokého poznání a zkušeností autorky.

Já sama jsem vždy byla velký introvert a v období dospívání jsem obtížně komunikovala s lidmi a navazovala kontakty. Samota mi nevadila. Velké kolektivy mě naprosto vyčerpávaly a nejlíp mi bylo v lese, což je tak stále. I když dnes pracuji s lidmi a umím sebevědomě i spontánně komunikovat a každý komu řeknu, že jsem introvert o tom dost pochybuje, jen já vím své. Po každém kontaktu s lidmi potřebují být úplně sama a mít prostor pro své myšlenky. Situace, v nichž bych musela být po delší dobu mezi více lidmi, by mě naprosto vyčerpaly a musela bych hledat své vnitřní zdroje, anebo prostě odejít. Stejně tak mi vadí spousta podnětů, hlasité zvuky a podobně. A o to více jsem rozuměla svým introvertním dětem, které potřebují svůj prostor a klid. Máte to také tak? Pak sáhněte po této knize! Nejvíce asi zaujme právě introverty, ale myslím si, že by si ji měli přečíst také rodiče dětí, které vykazují silně introvertní chování.

Knihu určitě doporučuji!