To my tančíme satanské tango

Tisk

satanske-tango perexPři příležitosti udělení Nobelovy ceny románu „Satanské tango“ Lászlóa Krasznahorkaie jeho debut z roku 1985 letos vydává nakladatelství Host. Třebaže tedy kniha slaví čtyřicáté výročí vzniku, jako by tu byla vždy, se svou skličující náladou bezvýchodné společnosti. Pocit zmaru daný morálním rozkladem zůstává autentický i dnes, což je umožněno nekonkrétností místa i času, jen náznakem umístěným do Maďarska.

První, co nás napadne po přečtení kafkovského motta předznamenávajícího atmosféru celého textu, která je dána tíživou společenskou situací, v níž „dostat se na zámek“ touží všichni a nedostane se tam nikdo, je příbuznost názvu knihy s titulem Satanské verše Salmana Rushdieho, jež ovšem vyšly až v roce 1987, a lze tu tedy hledat jen souvislost významovou, ne genetickou.

Tak jako Satanské verše vyjadřují satanskou opozici vůči mantrám islámu, tak je Satanské tango symbolem souladu stávajících morálních postojů protagonistů s inspirací satanskou. To my tančíme v sobeckém opojení tím, co je nám příjemné, satanské tango.

Jinak je Krasznahorkaiův text o čekání na Godota. O čekání na to, že nás někdo charismatický vytáhne z marastu, v němž bez jakékoli aktivity k řešení problému žijeme, a o tom, kdo to nakonec bude – tristní, ale logické vyústění ve zkrušujícím poznání, jak se věci mají, když je nevezmeme do vlastních rukou.

Kruh se uzavírá. Jak formálně, tím, že se text v závěru vrací ke svému začátku, tak významově: po projití zkušeností celé knihy se stává literární fikcí a je jen na nás, jak se s tím faktem vypořádáme – zda se jí inspirujeme, nebo se smíříme s uzavřeností situace do sebe sama.

satanske-tango foto


 

Zobrazit další články autora >>>