Negrelliho viadukt je druhý nejstarší most přes Vltavu v Praze a zároveň nejstarší železniční most v Praze vůbec. V letošním roce si připomeneme 170 let od zahájení této významné stavby. Začátek viaduktu se nachází na území městské části Praha 1 ve čtvrti Nové Město; posléze pokračuje nad autobusovým nádražím Florenc, kde tvoří hranici mezi Novým Městem a Karlínem, dále územím Karlína přes vltavský ostrov Štvanice do bubenské části Holešovic.

 

Výstavba mostu měla prvořadý úkol přivést železniční tratě ze severu, z Děčína a Drážďan do jediného, tenkrát již postaveného, nádraží Společnosti státní dráhy (nynějšího Masarykova nádraží). V roce 1845 byl vyhotoven projekt mostu, který v září téhož roku posoudila a schválila komise. Vybudování mostu se po smrti původně navrhovaného stavitele mostu Jana Pernera ujal rakouský inženýr Alois Negrelli von Moldelbe. Stavba, na které stále pracovalo kolem 3000 dělníků, byla započata na jaře 1846 a již 1. června 1850 byl most uveden do provozu. Samotný název mostu nebyl po dlouhá léta zcela sjednocen. Dlouho byl označován jako „viadukt Společnosti státní dráhy“ nebo také „karlínský viadukt“. Teprve v padesátých letech 20. století se objevuje v názvu jméno jejího autora – Negrelliho viadukt.

 

Viadukt je nepochybně význačný i svojí na tu dobu úctyhodnou délkou 1110 metrů, do níž ovšem není zahrnuta ani celá později vystavěná východní větev na pravobřežním předmostí. Na mostu jsou položeny mezi zábradlími dvoje železniční koleje. Šířka viaduktu mezi mostními kamennými zábradlími obnáší 7,6 metru.

Celý viadukt měl klenby z kvádrového zdiva, z české žuly a obklady pilířů byly z pískovce se žulovými kvádry na rozích. Jádro zdiva je z lomového kamene, většinou opukového. Pilíře jsou založeny na dřevěných roštech. Ve druhé polovině 20. století byla celá jednota materiálu podstatně narušena, jelikož nová východní kolejová větev nemá již tak jednotnou konstrukční a materiálovou koncepci jako původní stavba Negrelliho.       

Byvale depo Praha-Tesnov s lokomotivami rady 464.0 a 464.1,na Negrelliho viaduktu motorovy vuz rady M 262.0, foto Zdenek Bauer, 9. 6.%

Dodavateli stavby byly firmy bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny staršího. Kvůli přemostění Křižíkovy ulice byly v letech 1952–1954 tři mostní oblouky zbořeny a proluka byla přemostěna trámovými překlady z předpjatého betonu. V roce 1981 byl podobný zásah proveden i na holešovické straně nad Bubenským nábřežím.

Největší pražskou povodeň z roku 2002 přečkal viadukt v plné síle, neboť byl navržen také na základě zkušeností z velké povodně v roce 1845. 

Karlinsky viadukt, Jaroslav Grus (1891–1983), kvas na papíře, 1946

I přes dobovou kritiku z přelomu 19. a 20. století, která stavbě vyčítala, že představuje nepříznivý klín uvnitř Karlína i Holešovic, je tato velkolepá železniční stavba z poloviny 19. století považována za jednu z nejlepších v celé střední Evropě. Muzeum hlavního města Prahy připravilo k výročí zahájení stavby viaduktu výstavu.

Místo a termín konání výstavy: před hlavní budovou muzea, 22. 3. 2016 – 22. 6. 2016
www.muzeumprahy.cz

< Předchozí		Další >