Legendární jazzový trumpetista Laco Déczi, žijící již mnoho let v USA, přijel i letos do České republiky, přičemž jednou z jeho zastávek byla i Kroměříž. Ve úterý 31. října zahrál v sále Klubu Starý pivovar, který mu vytvořil skvělou atmosféru. Jednak byl sál zaplněn do posledního místečka, jednak měl frontman světové kapely Celula New York i v Kroměříži velký úspěch.

Od svého vstupu na profesionální hudební scénu před více než padesáti lety byl Laco Deczi jejím enfant terrible a punc výjimečnosti mu zůstal dodnes. Navzdory tehdy převládajícímu West Coast jazzu začal prosazovat explozivní hard bop podle svého velkého vzoru Clifforda Browna. Tento styl později spojil do působivé symbiózy s elektrickou jazz-rockovou fúzí Milese Davise, v jejímž duchu se odvíjí Decziho hudba dodnes.

Laco Déczi je jazzový trumpetista, hudební skladatel a malíř slovenského původu. V roce 1962 odešel z Bratislavy do Prahy. Když v polovině 80. let minulého století Laco Déczi emigroval do Ameriky, byl známý z několika špičkových orchestrů a kapel. Českým filmovým divákům je znám především jako strojmistr a trumpetista Douda ve filmu Kalamita režisérky Věry Chytilové (1981). Jako přítel cimrmanologů Karla Velebného a Jiřího Šebánka se v první polovině 80. let podílel na jejich projektu Salón Cimrman, se Šebánkovým synem Filipem nějakou dobu hrál v kapele Celula.

Slavný trumpetista je znám i z mnoha desek, televizních pořadů a z mnoha videoklipů. Úspěšná byla i kniha Totálně vytroubený mozek, kterou sepsal s Tomášem Poláčkem.„Je to neřízená střela, natlakovaný papiňák, divočák, který si rozhodně nebere servítky a netrpí přehnanou korektností. Přesto lze z některých momentů vytušit perličky na dně Lacovy duše. Pod drsnou slupkou se občas projeví nečekaná, citlivější Lacova povaha, kterou se ale snaží skrývat,“ píše kritika.

Strhující atmosféra koncertu měl kroměřížský koncert už od začátku do konce, což se dalo očekávat. Legendární hudebník a hudební skladatel, který je ročník 1938, má záviděníhodnou výdrž a vitalitu. A rozepisovat se o perfektnosti sólistů, impozantní dynamice Decziho sestavy a super přesnosti výkonu rytmiky by bylo u skupiny, jíž momentálně nemá na domácím kolbišti kdo konkurovat, nošením dříví do lesa. To vědí jak kritici, tak publikem, které pozná kvalitu a umí ji ocenit.

Zdroj foto: Robert Rohál