Dne 21. října 2012 se v pražském divadle ABC sešli fanoušci dnes už legendární country kapely Greenhorns, která české luhy a háje brázdí už čtyřicet sedm let. Založila ji v roce 1965 parta kamarádů z trampské osady hejkalů ve složení Honza Vyčítal, Pepa Šimek a Marko Čermák, které doplnil houslista s pečetí pražské konzervatoře Petr Bryndač a kontrabasista Jirka Fallada. Z pětice otců zakladatelů už dneska v kapele zbyla jenom ústřední postava celého večera, srandista, zpěvák, textař a kreslíř Honza Vyčítal. Ten oslavil letos na jaře 8. března neuvěřitelné sedmdesátiny.
Zpívali i kočičáci
Navzdory sedmi křížkům na hrbu má ale energie víc než dost, o čemž nenechal příznivce kapely a své osoby rozhodně na pochybách. V první polovině večera dostaly prostor hlavně písničky z poslední desky Bůh mi seslal krásný ráno, a pár lety prověřených pecek jako například Pivní džíp. Roztomilým zpestřením byly živé dětské hlásky Kočičáků ze základní školy na pražském Strossmayerově náměstí v písničce Vracecí kocour. O průvodní slovo se postaral Vladimír Čech, který koncerty hudebních legend z trampského, folkového a country ranku v pražském divadle už tradičně uvádí. Svůj prostor popřát oslavenci a zazpívat využil i host bard Wabi Daněk. Svojí písničkou Listopad se přesně trefil se přesně do nálady pošmourného dne.
Splín neměl nikdo
Ale listopadový splín na koncertě rozhodně neměl nikdo. Současné sestavě Greenhornů, která se až bubenickou výjimku (Vašek Šváb) prolíná s někdejšími Tučňáky Michala Tučného (Medard Konopík – kytara, Jiří Panschab – banjo, Milan Černý – baskytara a Jiří Zima – steelkytara), to pěkně šlapalo, což publikum místy ocenilo i vytleskáváním do rytmu a v závěru i dvěma přídavky. Na někdejší legendy, jež prošly kapelou, se vzpomínalo ve druhé polovině večera, kdy došlo i na skladby z dřevních dob, zpívané tenkrát před mnoha a mnoha lety Michalem Tučným, Josefem Šimkem a Mirkem Hoffmannem. Leckdo při vzpomínce zamáčkl nostalgickou slzu v oku, protože Michal Tučný i Josef Šimek mohou teď zpívat už jenom v nebeském baru, ale jinak se oslava nesla ve veselém duchu.
Došlo na šampaňské i buřty
Dalším z hostů byl muzikant Karel Vágner, který v kapele v jejích začátcích krátce hrával na basu. S oslavencem si vystřihl písničku Abilene a předal mu jako dárek Zlatou notu svého vydavatelství Multisonic, protože Honza u něj natáčel například alba Semtex, nebo Když jsme opustili Prahu. Na Karlův pokyn publikum Honzovi také zazpívalo Happy birthday, ovšem v češtině. Došlo i na přípitek šampaňským, narozeninový dort a buřty, které k trampingu neodmyslitelně patří. Každý z kapely včetně šéfa Honzy dostal šťavnatý věnec kolem krku. Končilo se u greenhorňáckých koncertů už tradičně – Vyčítalovým největším hitem To tenkrát v čtyřicátom pátom.
Svébytného zpěváka si popularita našla sama
Ať už patříte mezi Honzovy příznivce nebo kritiky, několik věcí mu nikdo upřít nemůže. Patří mezi svébytné úkazy a samorosty české populární hudby, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor bez ohledu na to, jestli z toho budou nebo nebudou mít prospěch. Svými typickými kreslenými panáčky vnáší do smutku našich všedních dní poťouchlou radost. Slovními hříčkami v textech svých písniček vystihuje nejenom romantiku divokého západu, ale přibližuje nám i atmosféru událostí, které známe jenom z učebnic dějepisu (písnička Když v Praze v první jarní den naposled zasněží a další). Snobské večírky nevymetá, popularitu za každou cenu nehledá, ale díky jeho trampsky zocelenému pohledu na život si ho tak nějak nenápadně našla sama.
Zdroj foto: honzavycital.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|